Středa, 11. září 1878

Bois je teď velice zábavný. Je tu vše — i dvě velkoknížata, i jeden Larderel na koni. Celý Řím, Neapol a Florencie jsou zde. Jen potkáváme známé tváře. Larderel ve mně probudil chuť jezdit na koni — ostatně si mám ještě vzít revanš za ten výlet na oslech v Sorrentu.
Bylo by třeba povolat sem mého odteď jediného bratra.
Nemám větší radost, než když slyším, jak o tom druhém říkají, že je to jen výtržník, urážeč, zkrátka — že není tím, koho želím. Je to zbytečné... neboť po chvíli si vynucuje pozornost, úctu a vše ostatní. A jsem ze života tak znechucena, že bych chtěla zemřít — kdybych nechtěla jezdit na koni.