❦
Čtvrtek, 22. srpna 1878
Jeudi, 22 août 1878
Začínám věřit, že nikdo nebude mít trpělivost číst tento rukopis. Dnes ráno jsem koupila fotografii Paula de Cassagnaca — sedí na ní klidně jako socha Republiky z řeči pana de Marcèra. Postavila jsem ji na krb vedle Gambetty a musím přiznat, že mě rozrušuje více než Gambetta.
Je commence à croire qu’on n’aura jamais la patience de lire ce manuscrit. Ce matin j’ai acheté la photographie de Paul de Cassagnac, il y est assis et reposé comme la statue de la République dans le discours de M. de Marcère. Je l’ai placé sur la cheminée à côté de Gambetta et je dois avouer qu’il me trouble plus que Gambetta.
Puzena znovu si přečíst své Paměti, přečetla jsem si pár stránek, které se týkají Zesnulého1 — nedokázala jsem pokračovat, trochu znechucená... vším. Nesmíte mě považovat za tak hloupou, abych tu fotografii hltala očima — sotva jsem se na ni podívala a vidím ji jen tak mimochodem, procházejíc salonem, stejně jako Gambettu.
Poussée à relire mes Mémoires, j’ai relu quelques pages qui ont trait au Défunt, je n’ai pu continuer dégoûtée un peu... de tout. Il ne faut pas me croire idiote au point de dévorer cette photographie des yeux, je l’ai à peine regardée et je la vois en passant dans mon salon, autant que Gambetta.
Stačil mi však okamžik, abych viděla, že mé obavy ohledně jeho tloušťky jsou přehnané oprávněné a že to nebyl jen jeho charakter, co mě okouzlovalo. Zdálo se mi, že se chystá promluvit, a zčervenala jsem. Ta obrovská, krásná, drzá, klidná tvář měla tu výsadu držet mě v uctivé bázni a pokaždé, když otevřel ústa, cítila jsem jisté rozrušení... Kdyby to bylo dovoleno, byla bych do něj blázen.
Mais il m’a suffi d’un instant pour voir que mes craintes quand à sa graisse sont exagérées fondées et qu’il n’y a pas que son moral qui me charmait. Il m’a semblé qu’il allait parler et j’ai rougi. Cette figure énorme, belle, insolente, tranquille, avait le privilège de me tenir en respect et j’éprouvais une certaine émotion chaque fois qu’il ouvrait la bouche... Si c’était permis j’en serais folle.
V salonu mám pořád stříbrný čajový servis a lihovou lampu, takže nikoho nepotřebuji volat. Ubrousek s ruskou výšivkou, stříbrný tác. Zvoneček... Japonská váza na štětce. Celá hromada nejrůznějších knih, brožur, rytin, fotografií. Kupuji postupně maličkosti, ale vše buď staré nebo dobré moderní — takže nenajdete jedinou obyčejnou dívčí cetku. Na krbu terakota a můj sádrový anatomický model2, který jako by žehnal pokoji.
J’ai [un] service à thé en argent toujours dans mon salon et une lampe à alcool de sorte que je n’ai besoin d’appeler personne. Une serviette en broderie russe, un plateau d’argent. Une sonnette... Un vase japonais, pour les pinceaux. Une quantité de toutes sortes de livres, brochures, gravures, photographies. J’achète peu à peu des riens mais tous anciens ou bons modernes, de sorte que vous ne trouverez aucun bibelot ordinaire de jeune fille. Sur la cheminée une terre cuite et mon écorché de plâtre qui a l’air de bénir la chambre.
Docela maličký japonský šálek.
Une toute petite tasse japonaise.
Jsem rozvláčná a nemožná.
Je suis prolixe et impossible.
Poznámky
„Zesnulý“ (le Défunt) je Mariino jméno pro Paula de Cassagnaca po jeho sňatku (27. června 1878). ↩
„Écorché“ (doslova „stažený z kůže“) je anatomická studijní figura zobrazující svalstvo pod kůží, běžná pomůcka studentů umění při studiu kresby figury. ↩