❦
Středa, 16. října 1878
Mercredi, 16 octobre 1878
Je to hloupé — ale ze závisti těch žen je mi smutno. Je to tak malicherné, tak nízké, tak ošklivé. Nikdy jsem neuměla závidět.
C’est bête mais l’envie de ces femmes me fait de la peine. C’est si petit, si bas, si vilain. Je n’ai jamais su envier.
Lituji, že nejsem tím, čím je druhá — skláním se před převahou, mrzí mě to, ale skláním se. Zatímco ta stvoření… jsou to připravené rozhovory, malé úsměvky, když se mluví o někom, s kým je profesor spokojený, slova na mou adresu za řeči o jiné — jimiž se dokazuje, že ateliérové úspěchy nic neznamenají. Dospělo se konečně k závěru, že soutěže jsou hloupost — tím spíše, že Lefebvre má špatný vkus a miluje jen kresby hloupě kopírované z přírody — a Robert-Fleury není kolorista.
Je regrette de ne pas être ce qu’est une autre, je m’incline devant la supériorité, j’en suis fâchée mais je m’incline. Tandis que ces créatures... ce sont des conversations préparées, des petits sourires quand on parle de quelqu’un de qui le professeur est content, des mots à mon adresse en parlant d’une autre, par lesquels on démontre que les succès d’atelier ne veulent rien dire. On est enfin arrivé à cette conclusion que les concours sont une bêtise d’autant plus que Lefebvre a mauvais goût et n’aime que les dessins copiés bêtement sur nature et que Robert-Fleury n’est pas coloriste.
Zkrátka — mistři jsou neschopní navzdory své slávě — a takto to posoudily slečny Amélie, Breslau a Nordgrenová. Zcela s nimi souhlasím, když říkají, že ateliérové slávy nejsou ničím. Neboť přinejmenším dvě ze tří zůstanou žalostnými průměrnostmi, přičemž budou u ostatních žákyň platit za umělkyně prvního řádu. Mě žákyně vůbec nemají rády — ale mistři jsou spokojeni. Je tak zábavné slyšet ty ženy říkat pravý opak toho, co říkaly před deseti měsíci, když byly jisté, že dostanou medaile nebo první místa. Je to zábavné, protože je to jedna z oněch komedií, které se hrají všude na světě — ale leze mi to na nervy. Snad proto, že mám nakonec povahu poctivou.
Bref les maîtres sont incapables malgré leur célébrité, et c’est Mlles Amélie, Breslau et Nordgren qui l’ont jugé ainsi. Je suis bien de leur avis quand elles disent que les gloires d’ateliers ne sont rien. Car voilà au moins deux sur trois qui resteront de déplorables médiocrités tout en passant pour artistes de premier ordre auprès des autres élèves. Moi les élèves ne m’aiment pas du tout, mais les maîtres sont contents. C’est si amusant d’entendre ces femmes dire tout le contraire de ce qu’elles disaient il y a dix mois quand elles étaient sûres d’être médaillées ou premières. C’est amusant parce que c’est une de ces comédies qui se jouent partout dans ce monde, mais cela me donne sur les nerfs. Peut-être est-ce parce qu’après tout j’ai une nature honnête.
De Daillens [říká], že mi hodně promíjí — protože: Marie má nejpoctivější povahu, jaká existuje.
De Daillens [dit] qu’elle me passe bien des choses parce que: Marie a la nature la plus honnête qui existe.
Ty ateliérové mrzutosti mě otravují, dráždí — navzdory mým úvahám. Jsem vpravdě drzá, že je předstihuji.
Ces misères d’atelier m’ennuient, m’agacent, en dépit de mes raisonnements. Je suis bien impertinente de les devancer, en effet.