❦
Pondělí, 19. srpna 1878
Lundi, 19 août 1878
V našem domácím životě je pro mě cosi nesnesitelného! Starosti kvůli ničemu, neuvěřitelná bezstarostnost v závažných věcech — to je podstata všeho. A pak mě bouří ta mravní otupělost, která plodí jakousi strašnou krutost, jež spočívá v tom, že Dinu a mne nechávají napospas. Jsme tak opuštěné, že se skoro stydím za sebemenší požadavek. Člověk by musel hrát dramata, aby dosáhl těch nejobyčejnějších věcí, a ještě by se na něj dívali jako na přemrštěnou rozmarnici, která neví, co chce. O podmínkách, v nichž mají mladé dívky žít, aby to bylo aspoň trochu snesitelné, nemají tak naprosto ponětí, že se ani o nic neodvažuji žádat. Ani je neobviňuji, nepochopily by to.
Il y a quelque chose d’insupportable dans notre intérieur pour moi ! Les tracas à propos de rien, l’incroyable insouciance quant aux choses graves, voilà le fond de tous. Et puis ce qui me révolte c’est cet abrutissement moral qui produit une espèce de cruauté affreuse qui consiste à abandonner Dina et moi. Tellement on nous abandonne que j’ai comme honte de la moindre revendication. Il faudrait jouer des drames pour obtenir les choses les plus ordinaires et on vous regarderait comme une capricieuse exorbitante qui ne sait pas ce quelle veut. On ignore jusqu’à un tel point les conditions à peu près possibles dans lesquelles doivent vivre des jeunes filles que je n’ose même rien demander. Je ne les accuse même pas, elles ne comprendraient pas.
Pokládají za přirozené, aby dívka mého věku trávila celý život mezi čtyřmi stěnami — doslova. Je to život skutečně strašný, protože se nelze obejít bez společenských styků obvyklých v civilizovaných společnostech, leda by byl člověk výjimkou... a... ale nemluvím o výjimkách ani o lidech rozčarovaných, mrzoutských, starých, o mniších nebo o bláznech.
Elles trouvent naturel qu’une fille de mon âge passe sa vie entre quatre murs, mais littéralement. C’est une vie vraiment affreuse car on ne peut pas se passer des relations habituelles aux sociétés civilisées à moins d’être une exception... et... mais je ne parle pas d’exception et de gens désenchantés, moroses, vieux, de moines ou de fous.
A jestli mám kdy nějaké rozptýlení, vděčím za ně, jak dobře víte, jen sama sobě.
Et si jamais j’ai quelque distraction c’est, vous les savez bien, à moi seule que je le dois.
Narodila jsem se do toho, vyrostla jsem v tom, viděla jsem to každý den, a přece se cítím, jako bych do toho zrovna náhodou spadla; divím se, bouřím se a nedovedu ani vyjádřit, co chybí — protože chybí vše.
Je suis née là-dedans, j’a grandi là-dedans, j’ai vu cela tous les jours et je me sens comme si je venais d’y tomber par hasard; je m’étonne, je me révolte et je ne sais même pas exprimer ce qui manque car tout manque.
Polovinu svých pochůzek pro sebe jsem už vyřídila. Náš byt je zařízený, ale budu mít ohromný psací stůl, na který se vejdou mé sešity, mé… přerušuji se, abych vám řekla, že máma sama otvírá dveře, když se zazvoní, a sama mi nosí lístek, který právě přinesli. Rozumíte? Mé sešity, mé poznámky, ty tlusté knihy, které pořád potřebuji. Pak vázu, do které házím štětce, a jiné nezbytné věci, abych si zařídila trochu pohodlí.
J’ai déjà accompli la moitié de mes commissions pour moi. Notre appartement est meublé mais je vais avoir un énorme bureau où pourront se placer mes cahiers, mes... je m’interromps pour vous dire que maman ouvre elle-même la porte quand on sonne et m’apporte elle-même le mot qu’on vient d’apporter. Vous comprenez ? Mes cahiers, mes notes, les gros livres dont j’ai toujours besoin. Puis un vase où je jette les pinceaux, et d’autres choses nécessaires pour m’arranger une sorte de petit confort.
Doufám, že budu moci začít v ateliéru ve středu nebo ve čtvrtek.
J’espère pouvoir commencer l’atelier mercredi ou jeudi.
Slečna Oelsnitzová, ta, co byla vychovatelkou u paní Anitchkoffové, je nyní u nás... Anitchkoffovi jsou v Rusku. Myslím, že jsem vám vyprávěla, že slečna Oelsnitzová je dcerou jakéhosi barona Oelsnitze (jednoho z těch německých baronů, jimiž Rusko přetéká), že odešla z domu kvůli intrikám své nevlastní matky a že byla zamilována do Walitského... To všechno, i její pobyt u Anitchkoffových, a hlavně péče, jíž zahrnula dědečka při operaci, z ní udělalo tak trochu jednu z nás; ostatně se mi bude hodit: máma si ještě nevšimla, že se pro mě nesluší chodit ven s komornou nebo sama. Bude jakousi vychovatelkou; obléknu ji a budu jí v obchodech prokazovat velkou úctu, aby budila respekt; neboť sama respekt nebudí — malá, zrzavá, mladá, smutná. Kulatý obličej, který vypadá jako karikatura měsíce, když je měsíc smutný. Ten výraz tváře člověka rozesměje. Oči komicky zasněné, ale s kloboukem podle mého gusta to půjde a budu s ní chodit do ateliéru.
Mademoiselle Oelsnitz, celle qui était gouvernante chez Mme Anitchkoff, est maintenant chez nous... Les Anitchkoff sont en Russie. Je crois vous avoir raconté que Mlle Oelsnitz est fille d’un baron Oelsnitz, (un de ces barons allemands, dont la Russie regorge) et qu’elle a quitté la maison par suite d’intrigues de sa belle-mère et qu’elle était amoureuse de Walitsky... Tout cela et son séjour chez les Anitchkoff et surtout les soins qu’elle a prodigués à grand-papa pendant l’opération, l’ont en quelque sorte fait une des nôtres, elle me sera d’ailleurs utile; maman ne s’est pas encore aperçue qu’il ne m’était pas convenable de sortir avec une femme de chambre ou seule. Ce sera une sorte de gouvernante, je l’habillerai et lui montrerai un grand respect dans les magasins pour en imposer; car elle n’est pas imposante, petite, rousse, jeune, triste. Une figure ronde qui a l’air d’une caricature de la lune quand la lune est triste. cette expression de physionomie fait rire. Des yeux d’une rêverie comique mais avec un chapeau selon mon idée cela ira et j’irai à l’atelier avec elle.
Abaza mi píše, že se Mühle opil a že z toho byl celý skandál. Za Ems se utěšuji tím, jak je dědeček šťastný, že mě znovu vidí, ač umírá. Budu ďábelsky pyšná už jen proto, že vidím, o kolik převyšuji své blízké — víc žena, víc muž, rozumnější, slušnější, lépe vychovaná. Není nač být pyšná, leda na tuhle převahu.
Abaza m’écrit que Mühle s’est grisé et qu’il y a eu tout un scandale. Je me console d’Ems en voyant combien grand-papa est heureux de me revoir, tout mourant qu’il est. Je deviendrai diablement fière rien qu’en voyant à quel point je suis supérieure aux miens, plus femme, plus homme, plus raisonnable, plus convenable, mieux élevée. Il n’y a pas de quoi être fière si ce n’est que cette supériorité.
Inu, mám hroznou nemoc. Hnusím si sama sebe. Není to poprvé, co se nenávidím, ale o nic méně strašné to není.
Eh bien j’ai une terrible maladie. Je suis dégoûtée de moi. Ce n’est pas la première fois que je me déteste mais cela n’en est pas moins terrible.
Nenávidět druhého, kterému se lze vyhnout, budiž — ale nenávidět sama sebe, to je muka.
Détester un autre qu’on peut éviter mais se détester voilà un supplice.