❦
Středa, 4. září 1878
Mercredi, 4 septembre 1878
Multedo píše. Mme Sarasin de Bock a několik dalších poslali své vizitky — Gaviniovi také. Když mi hlavou procházejí všechna naše setkání se Zesnulým, myslím, že jsem byla opravdu hloupá.
Multedo écrit. Mme Sarasin de Bock et plusieurs autres ont envoyé leurs cartes, les Gavini aussi. Quand toutes nos rencontres avec le Défunt me repassent par la tête je crois que j’ai été vraiment stupide.
Připadá mi neuvěřitelné, že jsem byla tak bláznivá, když už jsem se k němu dostala tak blízko.
Il me semble incroyable que l’ayant approché de si près j’ai été si folle.
Jak to! říkám si — přišel, a už nepřichází; on se mnou... mluvil a říkal mi to a to, spolu jsme žertovali o tom a onom. Sněmovna, dopisy, Pět žen... Maska Berthe, která mě dodnes rozčiluje, to všechno... je toho málo, já vím, ale přece jen všechno to málo je pryč a už se to nevrátí!!
Comment ! me dis-je, il est venu et il ne vient plus; il m’a... parlé et m’a dit telles et telles choses, nous avons plaisanté ensemble sur telles autres. La Chambre, les lettres, Les cinq femmes... Le masque de Berthe qui me met encore en colère, tout cela... c’est bien peu je sais, mais enfin tout ce peut est passé et ne reviendra plus !!
Běda, Walitský byl mezi námi, náš nejlepší přítel, a už ho nikdy neuvidíme. Dědeček také odešel navždy... Pincia se zdržím jmenovat... víte, koupili mi jiného, úplně stejného, jen s tím rozdílem, že tohle je fenka. Kvůli tomuhle falešnému Pinciovi jsem na toho prvního skoro zapomněla. Nejmenuji ho však ne proto, nýbrž z úcty k dědečkovi... Takže když si znovu vybavuji... Bylo to u Zesnulého, v kuřárně, dívala jsem se na jeho portrét, on ke mně přistoupil a řekl mi tím hlasem, s tím výrazem, které patří jen jemu a jejichž pouhá vzpomínka otřese myslí i srdcem.
Hélas, Walitsky a été parmi nous, notre meilleur ami et nous ne le verrons plus jamais. Grand-papa est aussi parti pour toujours... je m’abstiens de nommer Pincio... vous savez on m’a acheté un autre pareil avec la différence que celui-ci est une femelle. Ce faux Pincio m’a fait presque oublier le premier. Je ne le nomme pas à cause de cela mais par respect pour grand- papa... Donc, lorsque je repense... C’était chez le Défunt, dans le fumoir, je regardais son portrait il s’approcha de moi et me dit de cette voix avec cet air qui n’appartiennent qu’à lui et dont le souvenir seul bouleverse et l’esprit et le cœur.
napříč stránkou
Odporné na tom je, že se bude říkat: Všechny ženy se do něj bláznily.
en travers Ce qui est odieux c’est qu’on dira: Toutes les femmes en étaient folles.
„Vidíš,“ řekl o všech těch ženách, „ty jsi jediná, kterou bych chtěl vidět.“
- Tu vois, dit-il de toutes ces femmes, tu es la seule que je voudrais voir.
Už tehdy jsem byla okouzlená, protože mě bavilo a naplňovalo pýchou, že hraji roli v pařížském dobrodružství jako dospělá dáma. Protože jsem ještě nebyla uvedena do společnosti, pořád mi připadá, že ještě nejsem dospělá... a zároveň se bojím, že budu vypadat stará. Mně to řekl... bylo nás pět... nevšímal si nikoho kromě mne, i když byl k ostatním galantní... Ach! jak jsou všichni, kterým jsem předtím naslouchala, vedle něho odporní, jak jsou obyčejní, omezení, průměrní... Je vůbec možné, abych se ponížila tak hluboko, že podlehnu vlivu nějakého Larderela, zábavného, ale opovrženíhodného stvoření... zkrátka muže jako všichni ostatní... nechme ho ostatním ženám... ale já; to bylo opravdu hloupé. Ale tady, jaké okouzlení, když jsou všechny myšlenky pochopeny a sdíleny, když člověk nachází jemnosti své duše v duši jiné, když se nikdy nemusí bát, že slovo, gesto, pohled zůstanou nepochopeny nebo budou pochopeny špatně... Zbožňuji jeho ducha, zbožňuji jeho inteligenci... jak dobře chápe mou dotčenost... co možná nepochopil, je, že jsem bláznivá, ale počestná... ne, raději připustím něco jiného: Mohla jsem, a nedokázala jsem to. Nevím, jestli mě to utěšuje, nebo přivádí k zoufalství!! A kdyby si Berthe nebyla sundala masku, pan Acard by byl možná pořád ještě Paul de Cassagnac a všechno mohlo být úplně jinak... ano, cítím to, věřím tomu, jsem si tím jistá, přísahala bych na to!! Byl by si se mnou udělal, co by chtěl... Jestli se mi někdy stalo, že jsem něco takového řekla a předstírala takovou poddajnost vůči jinému, musíte se mnou cítit, jak to bylo směšné a nemožné. Nechat se ovládat zkaženým človíčkem, žokejem z vyšší společnosti, nepovedeným floutkem, ó lala! Víc k tomu říct nemohu. Tady, i kdybych se mýlila, je v tom aspoň nějaké zdání pravdy...
J’étais déjà enchantée parce que cela m’amusait et me rendait fière de jouer un rôle dans une aventure parisienne comme une grande personne. N’ayant pas été dans le monde il me semble toujours que je ne suis pas encore grande... et je crains en même temps de paraître vieille. C’est à moi qu’il a dit cela... nous étions cinq... il n’a fait attention qu’à moi tout en étant galant avec les autres... Oh ! comme tous ceux que j’ai écouté avant sont détestables à côté de lui, comme ils sont ordinaires, bornés, médiocres... Est-il possible de s’abaisser au point de subir l’influence d’un Larderel, amusante mais méprisable créature... un homme comme tous les autres enfin... laissons-le aux autres femmes... mais moi; c’était vraiment bête. Mais ici quel enchantement d’avoir toutes ses pensées comprises, partagées, de retrouver les délicatesse de son âme dans une autre âme, de ne jamais craindre qu’une parole, d’un geste, qu’un regard, soient incompris ou mal compris... J’adore son esprit, j’adore son intelligence... comme il comprend bien mon dépit... ce qu’il n’a peut-être pas compris c’est que je suis folle mais honnête... non, j’aime mieux admettre autre chose: J’ai pu et je n’ai pas su. je ne sais si cela me console ou me désespère !! Et si Berthe n’avait pas enlevé son masque M. Acard serait peut-être encore Paul de Cassagnac et tout aurait été tout à fait autrement... oui, je le sens, je le crois, j’en suis sure, je le jurerais !! Il aurait fait de moi ce qu’il aurait voulu... Si jamais il m’est arrivé de dire pareille chose et d’affecter cette soumission pour un autre, vous devez sentir avec moi tout ce que cela avait de ridicule et d’impossible. Me laisser dominer par un petit être vicieux, par un jockey du grand monde, par un gommeux manqué oh. la la ! C’est tout ce que je puis dire. Au moins si je me trompe ici, il y a quelque apparence...
Rozumíte, mám své výhrady... kdybych našla něco lepšího... ale co lepšího? A co pak s tím duchem, který se tak podivuhodně shoduje s mým, a se vším ostatním? Co si s tím počnu? Zapřu ho? To není možné, leda bych se prohlásila za hloupou... budiž! chtěla bych mluvit vážně. Nevím!
Vous comprenez je fais mes réserves... si j’allais trouver mieux... mieux quoi ? Mais alors cet esprit merveilleusement assorti au mien et tout le reste ? Que vais-je en faire ? Le renier ? Ce n’est pas possible à moins de me proclamer bête... qu’à cela ne tienne ! je voudrais parler sérieusement. Je ne sais pas !
Ten muž to ví, mluví tak, jak já myslím, a proto ho zbožňuji... tady, ve své knize nebo ve své hlavě, ve svém vlastním světě, stranou všeho. Venku je to cizí člověk, možná nepřítel, a já ho nebudu zbožňovat ani sama v sobě, jen tady, na tomhle papíře, který přijímá všechna má důvěrná vyznání a mé nejprchavější myšlenky. Jinak by vzhledem ke společenským poměrům, v nichž se nacházíme, byla má slova směšná nebo nemravná.
Cet homme le sait, il parle comme je pense c’est pour cela que je l’adore... ici dans mon livre ou dans ma tête, dans mon monde à part. Dehors il est un étranger, un ennemi peut-être, et je ne l’adorerai même pas en moi-même, rien qu’ici, sur ce papier qui reçoit toutes mes confidences et mes pensées les plus fugitives. Autrement, vu les conditions sociales dans lesquelles nous nous trouvons, mes paroles seraient ridicules ou immorales.
Chtěla bych moci říct, aniž bych se bála, že to pak budu muset v čemkoli odvolávat: ano, miluji toho muže. Ta chvíle ještě nepřišla, ale přijde; zašla jsem příliš daleko, než aby to ještě mohl být klam.
Je voudrais pouvoir dire sans crainte de devoir rien démentir après : oui j’aime cet homme. Le moment n’est pas encore venu mais il viendra, je me suis trop avancée pour que ce soit encore une tromperie.
Jednou možná přijde den, kdy zjistím, že to všechno byla jen obrazotvornost — to by byl paradox! Čím by byly všechny věci bez obrazotvornosti? a naše city nejsou snad bez obrazotvornosti? Kant tvrdí, že věci existují jen díky naší obrazotvornosti, to zachází příliš daleko; ale v oblasti citů jeho systém připouštím... Vlastně city vznikají z dojmu, jímž na nás působí předměty nebo bytosti, a protože on říká, že předměty nejsou takové či onaké, že zkrátka nemají žádnou objektivní hodnotu a skutečnost mají jen v našem duchu. Abych to všechno uvedla v soulad, nesměla bych spěchat do postele a myslet na to, v kolik musím začít kreslit, abych měla v sobotu hotovo.
Un jour viendra où je découvrirai peut-être que tout cela était de l’imagination., voilà qui serait un paradoxe ! Que seraient toutes les choses sans l’imagination ? et nos sentiments ne sont-ils pas sans l’imagination ? Kant prétend que les choses n’existent que par notre imagination, c’est aller trop loin; mais j’admets son système dans le domaine du sentiment... Au fait les sentiments sont produits par l’impression que produisent les objets ou les êtres et puisqu’il dit que les objets ne sont tels ou tels qu’ils n’ont en un mot aucune valeur objective et n’ont de réalité que dans notre esprit. Pour concilier tout cela il ne faudrait pas être pressée de se coucher et penser à l’heure où il faut commencer à dessiner pour avoir fini samedi.
V běžné řeči se obrazotvorností nazývá něco jiného, než co mám na mysli já; řekne se obrazotvornost a myslí se tím pošetilost, hloupost. Jinak... může snad láska existovat jinde než v obrazotvornosti? a stejně tak všechny ostatní velké city. Vidíte, ta filozofická stavba je obdivuhodná, ale prostá žena jako já dokáže, že je mylná.
Dans le langage courant on nomme imagination autre chose que ce que je pense, on dit imagination pour dire folie, bêtise. Sans cela... l’amour peut-il exister autrement que dans l’imagination ? ainsi de tous les autres grands sentiments. Voyez- vous cet échaffaudage philosophique est admirable mais une simple femme comme moi peut en démontrer la fausseté.
Věci mají hodnotu skutečnost jen v našem duchu? dobře, a já vám říkám, že předmět zasahuje zrak, nebo zvuk sluch, a že tyto... řekněme věci! vyvolávají vjem, který jim odpovídá... Jinak by nic nemuselo existovat, všechno bychom si vymýšleli. Jestliže na tomto světě nic neexistuje, kde tedy vůbec něco existuje? Neboť kdo chce tvrdit, že nic neexistuje, musí znát skutečnou existenci čehokoli, kdekoli, byť jen proto, aby si uvědomil rozdíl mezi hodnotami objektivními a imaginárními. Jistě... obyvatelé jiné planety možná vidí jinak než my a v tom případě mají oni pravdu, ale my jsme na zemi, zůstaňme na ní, zkoumejme, co je na ní nebo pod ní, a to docela stačí.
Les choses n’ont de valeur réalité que dans notre esprit ? bien, et moi je vous dis que l’objet frappe la vue ou le son, l’ouïe, et que ces... mettons, choses ! déterminent un sensation qui est d’accord avec elles... Autrement rien n’aurait besoin d’exister, nous inventerions tout. Si dans ce monde rien n’existe, où donc existe-t-il quelque chose ? Car pour affirmer que rien n’existe il faut avoir connaissance de l’existence réelle de quoique ce soit n’importe où quand cela ne serait que pour se rendre compte de la différence entre les valeurs objectives et imaginaires. Certes... les habitants d’une autre planète voient peut-être autrement que nous et dans ce cas on a raison mais nous sommes sur la terre, restons-y, étudions ce qui est dessus ou dessous et c’est bien assez.
Nadchýnám se pro ta učená, trpělivá, mimořádná, ztřeštěná bláznovství; pro ty úvahy, pro jeho tak sevřené, tak učené dedukce... jen jedna věc mě trápí: cítím, že je to mylné, a nemám čas ani vůli zjistit proč.
Je m’enthousiasme pour ces savantes, patientes, extraordinaires, abracadarantes folies; ces raisonnements, ses déductions si serrées, si savantes... il n’y a qu’une chose qui me désole c’est que je sens que c’est faux et que je n’ai pas le temps ni la volonté de trouver pourquoi.
Chtěla bych si o tom s někým promluvit, jsem tak sama. Ale přísahám vám, že to, co tvrdím, si nečiní nárok vnucovat se lidem; říkám prostodušně své myšlenky a ráda bych ustoupila každému dobrému důvodu, který by mi kdo předložil.
Je voudrais en causer avec quelqu’un, je suis bien seule. Mais je vous jure que ce que j’avance n’a pas l’intention de s’imposer aux gens, je dis naïvement mes idées et me rendrais volontiers à toutes les bonnes raisons qu’on me donnerait.
Potřebovala bych, chtěla bych, aniž bych se zesměšnila přílišnými nároky, chtěla bych slyšet vzdělané muže, tolik, tolik, tolik bych chtěla proniknout do světa učenců, vidět, naslouchat, učit se.... Ale nevím, koho ani jak o to požádat, a zůstávám tu hloupá a v úžasu, nevím, kam se vrhnout, a na všech stranách tuším poklady hodné zájmu, dějiny, jazyky, vědy, zkrátka celou zemi, kterou bych chtěla vidět celou najednou a všechno poznat, všechno se naučit!
Il me faudrait, je voudrais sans me rendre ridicule par trop de prétentions, je voudrais entendre des hommes instruits, je voudrais tant, tant, tant pénétrer dans le monde savant, voir, écouter, apprendre.... Mais je ne sais ni à qui ni comment le demander., et je reste là stupide et émerveillée, ne sachant où me jeter et entrevoyant de tous les côtés des trésors d’intérêt, les histoires, les langues, les sciences, toute la terre enfin que je voudrais voir tout ensemble et tout connaître, tout apprendre !
Cassagnac je vedle toho docela malý... ne menší než já, a dokud člověk nesmýšlí o druhém hůř než o sobě, je všechno v pořádku. On je pro mě a vesmír je pro nás.
Cassagnac est bien petit à côté de cela... pas plus petit que moi et tant qu’on ne pense pas de l’homme plus mal que de soi tout va bien. Il est pour moi et l’univers est pour nous.