❦
Čtvrtek, 3. října 1878
Bůh mi žehnej, jestli to vím… ano, Doenhoff u nás včera večeřel a já byla dokonce hezká… Tento pán, jak víte, se snaží znovu oženit s bohatou slečnou — a líbím se mu dost. Bože, kdyby mu dali velvyslanectví v Paříži nebo v Římě, to bych ráda… Madrid a Londýn snad ještě projdou. Ale žít v Prusku u dvora toho prince Karla nebo u dvora císaře… s manželem jako Doenhoff to pro mě nejde.Jeudi 3 octobre 1878
Mám dopisy od Abazové a od Florence — k ní rozhodně nepojedu, dávám přednost Výstavě a ostatnímu… ateliéru. Ale tam jste jistě našli dopis od Mouzay — pro mě zvláštní a téměř vzácný, neboť je to žena inteligentní, třebaže všední a šílená.
J’ai des lettres d’Abaza et de Florence chez laquelle je ne vais décidément pas, je préfère l’Exposition et le reste... l’atelier. Mais vous avez dû trouver là une lettre de Mouzay qui est curieuse pour moi et presque précieuse, car c’est une femme intelligente quoique commune et folle.
Opsaný dopis · Lettre de Mme F. de Mouzay à Marie, samedi [28 septembre 1878]Sobota [28. září 1878]Samedi [28 septembre 1878]Ve svých dobrých chvílích, drahá Moussio, jste sama sebou — totiž dítětem plným srdce a milou dívkou! Věřte mi, to má větší cenu než hrubosti špatného vkusu a prohřešky proti zdvořilosti a dobrému vychování; v padesáti letech je originalita květ, který si člověk zasune do bílých vlasů — ale v plavých vlasech je to bodlák, který sežerou jedině osli!! Když vám lidé kolem vás říkají, že je nesmysl roztomilý, máte dost ducha, abyste necítila, že hrajete falešně v lidském koncertu — podíváte se na mě, prohlédnete mě — a víte, na čem jste… Máte v rukou všechny trumfy k výhře v partii — ale držte lépe své karty. Věřte mé staré, osmileté náklonnosti ve vašem životě, malá Moussio — to je přece něco?? Zbožňuji vaši povahu, nenávidím vaše chyby, cítím, že by mě mé srdce přimělo vytrhnout vás z plamenů a projet za vámi celou Evropou — a přitom bych vás v některých okamžicích vyhodila oknem! Jsem možná se svým bručením jedinou přítelkyní, která chce vaše opravdové štěstí. Za deset let, až poznáte život, zjistíte, zda mluvím pravdu? Pohleďte, jak jsem vychovala svou dceru — a přece uznáte, že talentem a hodnotou je Marie neobyčejná individualita? Moje drahá Moussio, věřte mi, že znám život a jeho důsledky lépe než kdokoli! Společnost má jen jeden zákon — zvláště pro všechny urozené: peníze, duch, talent — na to se ptají jen proto, aby to záviděli nebo využili, pěkná žeň! Dobrota a půvab — to jsou dvě jediné síly ženy, dvě vlastnosti, které se jediné uvádějí, a to i ke cti princezen! A s tím, díky, moje milá — váš ruský koncert mi přinesl jen druhou část? Měla jsem hosty na oběd. Ale rozplakal mě.à votre heure chère Moussia, vous êtes vous-même, c’est-à-dire l’enfant plein de cœur et la jeune fille aimable ! Cela, croyez-moi vaut mieux que des brusqueries de mauvais goût, et des entorses à la politesse et au savoir-vivre; à cinquante ans l’originalité est une fleur qu’on met dans ses cheveux blancs, mais dans des cheveux blonds c’est un chardon que les ânes seuls veuillent bien manger !! Quand on vous dit autour de vous qu’une bêtise est charmante vous avez assez d’esprit pour ne pas sentir que vous jouez faux dans le concert humain, vous me regardez, me devinez, et savez à quoi vous en tenir... Vous avez tous les atouts dans la main pour gagner la partie, mais tenez mieux vos cartes ? Croyez en ma vieille affection de 8 ans dans votre vie, petite Moussia c’est quelque chose ?? j’adore votre nature, j’abomine vos travers, je sens que mon cœur me ferait vous arracher des flammes à traverser l’Europe pour aller à votre secours, et dans certains moments je vous jetterais par la fenêtre ! je suis peut-être avec mes bougonneries la seule amie qui veuille votre bonheur vrai. Dans dix ans, lorsque vous connaîtrez la vie vous saurez si je parle vrai ? Voyez comme j’ai élevée ma fille et pourtant vous avouerez qu’en talent et en valeur Marie est une individualité peu commune ? Ma chérie Moussia, croyez bien que je sais mieux la vie et ses conséquences que personne ! La société n’a qu’un code, surtout pour tous ceux qui sont nés; l’argent, l’esprit, le talent, on ne s’enquiert de cela que pour la jalouser ou l’exploiter, belle récolte ! La bonté et le charme voilà les deux seules forces de la femme, les deux qualités qu’on citent seules, à l’actif même des princesses ! Sur ce, merci mignonne, votre concert russe ne m’a donné que sa seconde partie? J’avais du monde à déjeuner. Mais il m’a fait pleuré.Objímám vás celým srdcem.Je vous embrasse de tout mon cœur.F. de MouzayF. de Mouzay
Dnes jsme strávily téměř čtyři hodiny na mezinárodní dramaticko-hudební matinée.
Aujourd’hui nous sommes restés près de quatre heures à une matinée dramatique et musicale internationale.
Dávali ukázky z Aristofana v hrozných kostýmech a natolik zkrácené, upravené a přepracované, že to bylo strašné. Nádherné však bylo dramatické vyprávění Kryštof Kolumbus, které italsky přednesl Rossi.1 Jaký hlas, jaké intonace, jaký výraz, jaká přirozenost! Bylo to lepší než hudba… Myslím, že by to bylo obdivuhodné i bez znalosti italštiny. Zatímco jsem ho poslouchala, zbožňovala jsem ho skoro tak jako Zesnulého.
On a donné des morceaux d’Aristophane en d’affreux costumes et puis tellement abrégés, arrangés et refaits que c’était affreux. Ce qui a été superbe c’est un récit dramatique Christophe Colomb, dit en italien par Rossi. Quel organe, quelles intonations, quelle expression, quel naturel ! C’était mieux que de la musique... Je crois que cela paraîtrait admirable même si on ne comprenait pas l’Italien. Pendant que je l’écoutais je l’adorais presque autant que le Défunt.
Ach, jaká moc slova — i když je naučené, i když to není výmluvnost. Krásný Mounet-Sully pak recitoval… ale o tom nebudu ani mluvit.
Ah ! quelle puissance que la parole même quand elle est apprise, même quand cela n’est pas de l’éloquence. Le beau Mounet-Sully a récité ensuite... mais je n’en parlerai même pas.
Rossi tvoří velké umění — je to velký umělec v duši. Viděla jsem ho při odchodu hovořit se dvěma muži — je všední… je to herec. Ale umělec na takové úrovni musí mít určitou vznešenost charakteru i v každodenním životě — to jsem viděla v jeho očích; nemůže to být člověk zcela obyčejný. Ale půvab existuje jen, dokud mluví… och, pak je to zázračné… Ti nihilisté, kteří se posmívají Umění!
Rossi fait du grand art, c’est un grand artiste dans l’âme; je l’ai vu à la sortie parlant à deux autres hommes, il est commun... c’est un acteur, mais un artiste à ce point doit avoir une certaine grandeur de caractère même dans la vie de tous les jours, je l’ai vu dans ses yeux; ce ne peut être un homme tout à fait ordinaire, mais le charme n’existe que tant qu’il parle... oh ! alors c’est merveilleux... Les nihilistes qui se moquent des Arts !
Jaká hrozná existence. Jaká nemožná existence! Kdybych byla inteligentní, věděla bych, jak se z toho dostat. Ale jsem inteligentní jen na slovo — a ještě jen na mé vlastní. Kde jsem prokázala, ukázala svého ducha? Tím, že jsem žertovala s Cassagnacem?!! To byla jediná příležitost, jak odhalit své vysoké talenty… Nevhodná příležitost — Cassagnac není muž, který by… Měl příliš pověst záletníka, než aby to bylo vážné. Nikoho nevidím. Ale jděte! Ale jděte, jak je vám libo — zázraky neexistují, absolutně nikoho nevidím, až na občasného imbecila, jemuž říkám banality v mezích jeho chápání nebo věci, které ho porazí. Takhle vypadá život pro mě! A okolí — hloupé, nudné, otravné!! Nebýt jakési hrdosti, řekla bych, že mám dost, a že se vzdávám všech bojů!
Quelle affreuse existence. Quelle impossible existence ! Si j’étais intelligente je saurais bien me tirer de là. Mais je ne suis intelligente que sur parole et encore rien que ma parole à moi. Ou ai-je prouvé, montré mon esprit ? En blaguant avec Cassagnac ?!! C’était la seule occasion que j’avais de révéler mes hauts talents... Occasion peu propice, Cassagnac n’est pas homme à ... il avait trop la réputation de, coureur pour que cela soit sérieux. Je ne vois personne . Allons donc ! allons donc, tant que vous voudrez, les miracles n’existent pas, je ne vois absolument personne, sauf rarement quelque imbécile auquel je dis des banalités à sa portée ou des choses qui le renversent. Voilà la vie pour moi ! Et un entourage, sot, ennuyeux, tracassier !! Si ce n’était une sorte d’orgueil je dirais que j’en ai assez et que je renonce à toutes les luttes !
Konečně si uděláte představu o našich poměrech, řeknu-li vám, že moje největší štěstí je být sama — sama se nikdy nenudím — ale bouřím se, protože je to samota vynucená.
Enfin vous vous ferez une idée de notre intérieur si je vous dis que mon plus grand bonheur est d’être seule, seule je ne m’ennuie jamais mais je me révolte parce que c’est une solitude forcée.
Kdybychom byly zcela neznámé, bylo by to úplně jednoduché — ale minulost z Nice… Představte si, že Mme Gaviniová promluví o nás svým přátelům — celá Evropa prošla přes Nice. Buď nás nebudou znát, nebo řeknou, že jsme nechodily nikam. Opakuje-li to deset lidí, bude to vypadat podivně — pak podezřele. Co tedy dělat? Otálet jako nějaký Fabius?2
Si nous étions tout à fait inconnus ce serait tout à fait facile, mais les antécédents de Nice... Supposez que Mme Gavini parle de nous à ses amis, toute l’Europe a passé par Nice. Ou bien on ne nous connaîtra pas, ou bien on dira que nous n’allions nulle part. Que dix personnes le répètent et cela paraîtra extraordinaire, puis louche. Enfin que faire ? Temporiser comme un Fabius quelconque ?
Jsou hloupí, nepraktičtí, měšťanští, otravní, dotěrní! Jaké mučednictví! Přísahám, že jsou chvíle, kdy by člověk poslal k čertu i hrdost i vše na světě — a rád by zemřel jako pes, jen aby unikl těmto rodinným zábavám. Ty večery! Skrýt se není možné — můj salon je vedle jejich; nesmysl u nich vyvolá odpověď nebo poznámku u mě — a pak slovní hádka bez hlavy a paty, kde se jevím jako jakési monstrum. Neboť na mě křičí: „Lépe by bylo, kdybys nedělala to či ono, řeknou, že děláš to, řeknou, že uděláš tamto.“ V podstatě to vypadá, jako by mě předem varovali — a právě to je ukrutné. Je třeba být idiotem nebo hrozně vychytralým, aby člověk takto jednal a mluvil.
Ils sont stupides, ils ne sont pas pratiques, ils sont bourgeois, ils sont assomants, tracassiers ! Quel martyre ! Je vous jure que par moments on donnerait au diable et l’orgueil et tout au monde et que l’on aimerait mourir comme un chien pour échapper à ces passe-temps de famille. Ces soirées !! Impossible de me cacher, mon salon est à côté du leur; une absurdité chez eux amène une réponse ou une observation chez moi et alors une querelle de mots qui n’a ni queue ni tête, et où j’apparais comme une sorte de monstre. Car on me crie: tu ferais mieux de ne pas faire ça ou ça, on dira que tu fais telle chose, on dira que tu feras telle autre. Au fond on a l’air de me prémunir, et c’est justement ce qui est atroce. Il faut être idiot ou horriblement rusé pour agir et parler de la sorte.
„Bude křičet celý den“ — nebo:
- Elle va crier toute la journée - ou bien
„Nadine, neodpovídejte — jinak rozbije vše.“
- Nadine, ne répondez pas autrement elle cassera tout.
Božská spravedlnosti! Rozbila bych ráda leda tak svou hlavu!
Justice divine ! Ce que je casserais volontiers, c’est ma tête !
Nebo se říká:
Ou bien on dit:
„Co jsi udělala ze svého mladého života? Ty sama se ničíš — ty jsi příčinou všeho, co nám vyčítáš.“
- Qu’as-tu fait de ta jeune existence ? C’est toi qui te perds, c’est toi qui est cause de tout ce que tu nous reproche.
Ať se to změní — nebo ať zemřu.
Que cela change ou que je meure.
Poznámky
Pozn. překl.: Ernesto Rossi (1827–1896) byl slavný italský tragický herec, proslulý rolemi Shakespearových hrdinů. ↩
Pozn. překl.: Quintus Fabius Maximus Cunctator („Odkladač“), římský vojevůdce proslulý strategií vyhýbání se přímé bitvě s Hannibalem. Marie aplikuje svou četbu Livia na osobní taktiku. ↩