❦
Pondělí, 23. září 1878
Lundi, 23 septembre 1878
Julian za mnou přišel říct, že pan Robert-Fleury je se mnou velice spokojen — a když to vše shrne, soudí, že dělám pro tak krátkou dobu věci udivující. A konečně že má velkou naději a že bych mu jistě mohla dělat velkou čest. Posuďte, jak jsem šťastná.
Julian est venu me dire que: M. Robert-Fleury est très content de moi et récapitulant le tout il estime que je fais des choses étonnantes pour le peu de temps. Et enfin qu’il a beaucoup d’espoir et que certainement je pourrais lui faire grand honneur. Jugez si je suis contente.
Obědvaly jsme v Grand-Hôtelu s Mme Antonskou — v pondělí se mi to hodí kvůli zmrzlině.
Nous avons déjeuné au Grand-Hôtel avec Mme Antonsky, cela m’est commode pour un lundi à cause des glaces.
Zde dopis od Marcuarda.... [Chybí]
Voici une lettre de Marcuard.... [Manque]
Je hloupé psát každý den, když není co říct. V ruské sekci jsem si koupila vlka jako koberec — Pincio II. se ho hrozně bojí.
C’est bête d’écrire tous les jours quand il n’y a rien à dire. J’ai acheté dans la section russe un loup pour tapis qui fait horriblement peur à Pincio II.
Stanu se opravdu malířkou? Faktem je, že z ateliéru vycházím jen proto, abych četla své římské dějiny — s rytinami, poznámkami, zeměpisnými mapami, texty, překlady. To je zase hloupé — nikdo se o to nezajímá a moje konverzace by byla skvělejší, kdybych četla věci novější. Kdo se stará o první instituce, o počet občanů za Tulla Hostilia, posvátné obřady Numovy, zápasy tribunů a konzulů... a přece některé skandály připomínají ty ze slavné Sněmovny, kde zasedá pan hrabě Stephano Acard, jenž mi připadá jako jakýsi Cassan (syn Cincinnata).1 Nikdo se o to nezajímá, protože se říká, že to člověk zná — naučil se to ve škole. Ve škole se to člověk nenaučí tak, jako když se to naučí sám — a pak záleží na vkusu. Velké Duruyovy dějiny vycházející po sešitech jsou pokladem.
Est-ce que je deviendrais vraiment peintre ? Le fait est que je ne sors d’atelier que pour lire mes histoires romaines, à gravures, notes, cartes géographiques, textes, traductions. C’est encore bête, personne ne s’occupe de cela et ma conversation serait plus brillante si je lisais des choses plus nouvelles. Qui est-ce qui s’inquiète des premières institutions, du nombre des citoyens sous Tullus Hostilius, des rites sacrés de Numa, des luttes des tribuns et des consuls... et pourtant certains scandales rappellent ceux de la Chambre glorieuse ou siège M. le comte Stephano Acard qui me paraît une sorte de Cassan (fils de Cincinnatus). Personne ne s’occupe de cela parce qu’on dit qu’on sait cela, qu’on l’a appris à l’école. On ne l’apprend pas à l’école comme on l’apprend soi-même et puis ça dépend des goûts. La grande histoire de Duruy qui paraît par livraisons est un trésor.
Až dočtu Tita Livia, přečtu Micheletovy Dějiny Francie — a pak přečtu Řeky, které znám jen z doslechu, z citátů v jiných knihách, a pak... Moje knihy jsou v bednách a bude třeba najmout si trochu trvalejší byt, než je tento, aby se daly vybalit. Znám Aristofana, Plútarcha, Hérodota, trochu Xenofónta — to je myslím vše, a ještě Epiktéta, ale to opravdu nestačí — a pak Homéra, toho znám velmi dobře, trochu Platóna.
Quand j’aurai fini Tite-Live je lirai l’Histoire de France de Michelet et puis je lirai les Grecs que je ne connais que d’ouï-dire, et par des citations d’autres livres et puis... Mes livres sont dans des caisses et il faudra prendre un logement un peu plus définitif que celui-ci pour déballer. Je connais Aristophane, Plutarque, Hérodote, un peu Xénophon et c’est je crois tout, Epictète encore, mais ce n’est vraiment pas assez, et puis Homère, je le connais très bien, un petit peu de Platon.
Poznámky
Pozn. překl.: Kaeso Quinctius, syn Cincinnatův: u Livia (III, 11–13) mladý patricij proslulý násilím vůči plebejcům, který byl postaven před soud a uprchl do vyhnanství. ↩