Neděle, 25. srpna 1878

Byly jsme v kostele, kde byl velkokníže Konstantin.
Poté jsme složily návštěvu u Mme de Balorre, u její dcery baronky de Wykersloothové a u druhé dcery, provdané za hraběte de Souza, atašé velvyslanectví... Ta nechce chodit na večírky k Mouzayové; ostatně ani její matka a druhá sestra tam nechodí často. Pak navštívenka u Boydových.
Byli tam kníže a kněžna Mechtcherští z Říma; v kostele jsem se strašně styděla a bála, ale při odchodu nás poznali a podívali se na nás tak milostivě, že bych je byla radostí objala. Kníže smekl klobouk v domnění, že se s námi zná z Říma. Potřebuji odvetu, a nepotřebuji k ní nějakého Cassagnaca... ne, opravdu ne.
Procházíme se v Bois, máma mě tam držela až do šesti, protože se tam procházel velkokníže Alexej. Je to opravdu bláznice.
Copak by Cassagnac nebyl jakýmsi Raoulem Nathanem? (Dcera Evy.) Opravdu, ten čertův Balzac na všechno myslí; stačí jen čerpat a vytáhnout z něj všechny typy, všechny situace, všechny definice, všechna nejjemnější, nejpozoruhodnější, nejpravdivější hodnocení.
Ne, vždyť je ženatý. A pak — fuj! Ne! Je tak pošetilé psát tyto fantazie; pero jim dává tělo. Ale nakonec... někdy se mi zdá, že nad Zesnulého není nic, a jakmile mu dám celou důvěru, obávám se, že jsem ji dala nehodné bytosti, žurnalistovi, kterého jsem přecenila. A nevím, které ze dvou možností dávám přednost. Faktem je, že jsem přemístila portréty velkého muže — dráždily mě.
Jeden je z doby před dvěma lety — muž sedí obkročmo na židli. Druhý je úplně nový, Pán sedí v křesle a zdá se, že se ho křečovitě drží. Na ten první jsem vlastní rukou napsala slovo: Před, na druhý: Po. Jako reklamy na oleje proti vypadávání vlasů. K tomu ještě dvě hesla: En Avant! a J’y suis, j’y reste. Umístila jsem však ty obrázky tak, aby zůstaly skryté ve stínu, v záhybu, který dělá paraván, aby uvolnil místo svícnu. Už jsem si zvykala dívat se na ně pořád.

Poznámky

Pozn. překl.: Velkokníže Konstantin Nikolajevič (1827–1892), bratr cara Alexandra II., byl jedním z předních zastánců Velkých reforem 60. let, včetně osvobození nevolníků. ↩
Raoul Nathan je ctižádostivý žurnalista a básník z Balzacova románu Dcera Evy (Une fille d’Ève, 1838–1839), který svou vášnivou inteligencí okouzlí vdanou hraběnku. ↩
Pozn. překl.: „Jsem zde, zde zůstanu“ (J’y suis, j’y reste) — slova přisuzovaná generálu MacMahonovi na dobyté pevnůstce Malakov u Sevastopolu roku 1855. ↩