❦
Úterý, 20. srpna 1878
Mardi, 20 août 1878
Zapomněla jsem zmínit, že strýc Nicolas je tu již tři neděle nebo déle. Je velmi ošklivý a je to nihilista1 — nihilista omezenec. Posmívala jsem se tomu a pak jsem uvažovala vážně a požádala ho, aby mi věc vysvětlil a řekl co nejjasněji a nejstručněji, co vlastně chtějí.
J’ai oublié de dire que mon oncle Nicolas est ici depuis trois semaines ou plus. Il est très laid et c’est un nihiliste, un nihiliste borné. Je m’en suis moquée et puis j’ai raisonné sérieusement et je l’ai prié de m’expliquer la chose et de me dire aussi clairement et brièvement que possible ce qu’ils veulent.
Zamotal se do takové houštiny slov, až mi z toho jde hlava kolem a jsem podrážděná. Jsou takoví všichni. Zdá se, že svoboda dosud nikde neexistuje a Švýcarsko je obludnost nebo tak nějak. Vyslechnu i ty nejobludnější věci, jsou-li logicky a jasně podány. Zmatek a absenci faktů lze snést jen u věcí krásných.
Il s’est embarassé dans une telle multitude de mots que j’en suis étourdie et agacée. Ils sont tous ainsi. Il paraît que la liberté n’existe encore nulle part et que la Suisse est une monstruosité ou à peu près. J’écouterai les choses les plus monstrueuses si elles sont logiquement et clairement dites. La confusion, le manque de positif ne se peut souffrir que dans les belles choses.
Mám stolní chronometr s budíkem a repeticí; košík na noviny a papíry; píši husím brkem jako pan Grévy2 — chybí mi zvoneček, budu ho mít zítra.
J’ai un chronomètre de table à réveil et répétition; une corbeille pour les journaux et papiers, j’écris avec une plume d’oie comme M. Grévy, il me manque une sonnette je l’aurai demain.
Čtu Le Figaro, L’Ordre, Le Pays, La République française. Abych řekla pravdu — Le Figaro se mi zprotivil, i když je ze všech nejvtipnější.
Je lis « Le Figaro », « L’Ordre », « Le Pays », « La République française ». A vous dire vrai, je suis dégoûtée du « Figaro » bien qu’il soit le plus spirituel de tous.
Teprve dnes se dovídám, že jsem Husům neučinila první návštěvu. Jen jsem opětovala tu, jíž se mi dostalo dva dny předtím. Rosalie je dva dny tahala za nos, „aby je ještě víc pobláznila“, a nakonec svolila, aby vešli podívat se na svou karikaturu.
Aujourd’hui seulement j’apprends que je n’ai pas fait une visite aux Gans. Je leur en ai rendue une qu’ils m’avaient faite deux jours avant. Rosalie les avait menés pendant deux jours « pour les rendre encore plus fous » et enfin a consenti à ce qu’ils entrassent voir leur caricature.
Multedo píše Dině, tady je jeho dopis.
Multedo écrit à Dina, voici sa lettre.
Opsaný dopis · Lettre d’A. Multedo à Dina, Mont-de-Marsan, 19 août 1878Mont-de-Marsan 19. srpna 1878 Slečno, dovolíte mi, abych vám psal, a byla byste tak laskavá a dala mi o sobě zprávu? Dozvídám se, že jste odjela do Emsu za svou sestřenicí. Z jiné strany se ke mně doneslo, že vašemu prastrýci je stále hůře. Kdyby ho mělo potkat neštěstí, bude lépe, nebudete-li toho svědkem a nebude-li vaše tak dobré srdce vystaveno kruté zkoušce bolestného pohledu. Raduji se tedy z vašeho odjezdu. Doufám však, že se vy i vaše sestřenice brzy vrátíte do Paříže, abych vás tam mohl, až jednoho dne už neodolám steskem nad svým odloučením, navštívit a nabrat sílu a odvahu až do svého definitivního návratu na počátku zimy. Byla byste tak laskavá a řekla mi, kdy všichni opustíte Ems a pojedete do Paříže a zda po návratu z Německa nezamýšlíte podniknout ještě nějakou jinou cestu či výlet? Buďte dobrá a velkodušná, slečno, jak vás k tomu obvykle vedou přirozené sklony vašeho srdce: dejte mi zprávu o sobě a o své nezkrotné sestřenici. Řekněte mi, má-li ke mně odpor, nebo chová-li ke mně jen tvrdou a pohrdavou lhostejnost. Řekněte mi, jste-li mou přítelkyní, vzpomínáte-li na prosbu, kterou jsem vám polohlasem přednesl v den svého odjezdu a na niž jste odpověděla: „Slibuji vám to.“ Odpovězte mi, prosím, brzy; počítám, kolik dní a hodin budu muset na vaši odpověď čekat. Pište mi obšírně a podrobně: každé slovo, které přijde z Německa, mi bude vzácné jako diamant. Kladu své uctivé pozdravy k vašim nohám i k nohám vaší kruté sestřenice a vaší tety. A. MULTEDO Je pravda, že slavná kytara přijela rozbitá?
Mont de Marsan 19 août 1878 Mademoiselle, Me permettez-vous de vous écrire, et pousseriez-vous votre bonté jusqu’à me donner de vos nouvelles ? J’apprends vous êtes allée à Ems rejoindre votre cousine. D’autre part il me revient que votre grand-oncle se trouve de plus en plus mal. Si un malheur devait lui arriver, Il vaut mieux que vous n’en soyez pas témoin et que votre cœur si bon ne soit pas soumis à l’épreuve cruelle d’un spectacle douloureux. Je me réjouis donc de votre départ. Cependant j’espére que, vous et votre cousine, vous reviendrez à Paris bientôt, afin que je puisse, le jour où je ne pourrai plus résister au regret de mon éloignement, aller vous y faire une visite pour prendre force et courage jusqu’à ma rentrée définitive au commencement de l’hiver. Auriez-vous la complaisance de me dire quand vous quitterez tous Ems pour Paris et si vous ne vous proposez pas de faire, après votre retour d’Allemagne quelque autre voyage ou excursion ? Soyez bonne et généreuse , Mademoiselle, comme les tendances naturelles de votre cœur vous portent à l’être habituellement : donnez-moi de vos nouvelles, des nouvelles de votre intraitable cousine. Dites-moi si elle m’a en horreur, ou si elle n’a pour moi qu’une indifférence dure et dédaigneuse. Dites-moi si vous êtes mon amie, si vous vous souvenez de la prière que je vous ai adressée tout bas le jour de mon départ et à laquelle vous avez répondu : « Je vous le promets. » Veuillez me répondre vite; je suppute combien de jours et d’heures il me faudra atendre votre réponse. Ecrivez-moi longuement et avec détails : chaque mot qui viendra d’Allemagne vaudra pour moi un diamant. Je mets mes respectueux hommages à vos pieds et à ceux de votre cruelle cousine et de votre tante. A. MULTEDO Est-il vrai que la fameuse guitare soit arrivée cassée?
Poznámky
Ruský nihilismus bylo radikální filozofické a politické hnutí 60.–80. let 19. století, které odmítalo tradiční mravní a společenské autority. Nihilisté, inspirovaní spisovateli jako Nikolaj Černyševskij a Dmitrij Pisarev, hlásali zničení stávajících institucí. Do roku 1878 se hnutí značně zradikalizovalo; v lednu toho roku spáchala Věra Zasuličová atentát na petrohradského gubernátora. ↩
Jules Grévy (1807–1891) byl tehdy předsedou Poslanecké sněmovny; v lednu 1879 se stal prezidentem Francouzské republiky. ↩