Neděle, 6. října 1878

Jaká existence!!
V osm hodin jsem si myslela, že je již jedenáct. Dala jsem se tedy do hraní stupnic na mandolínu a zároveň jsem četla Balzaca. Proč se říká, že Balzac zbavuje iluzí? Po přečtení tří sešitů Duruyových „Římských dějin“ jsem četla „La Vie Parisienne“ a „Le Pays“, kde se stále hřímá…
Poslední večer v čísle 10bis byl pro mě skutečnou ostudou — víte o tom přece, ne?
Až se zbavím svého okolí — a budu-li kdy mít ve světě něco křesťanského, budu si to poctivě zasloužit.