❦
Pátek, 30. srpna 1878
Vendredi, 30 août 1878
Není možné vylíčit vám hrůzy, jež nám působí toto monstrum, jehož jméno by mi poskvrnilo pero.
Il est impossible de vous peindre les horreurs que nous subissons de ce monstre donc le nom me salirait la plume.
Slečna Oelsnitzová omdlela, neboť nemůže snést „takový nedostatek úcty k mrtvému otci“. Výjevy opilství a ta nejodpornější slova řvaná u mrtvého těla, hanebnosti, jež vykřikuje proti své zemřelé matce — zemřelé kvůli němu — z toho všeho vstávají vlasy na hlavě.
Mademoiselle Oelsnitz s’est trouvée mal, par ce qu’elle ne peut voir « un semblable manque de respect envers un père mort ». Des scènes d’ivrognerie et les mots les plus odieux vociférés auprès du cadavre, les infamies qu’il crie contre sa mère morte et morte à cause de lui, font dresser les cheveux sur la tête.
Večer při pobožnosti ho musely máma i teta držet a snášet jeho rány, aby mu zabránily urážet kněze... Otec Vassilieff přerušil obřad a vzkázal, že opováží-li se vstoupit, bude souzen za rouhání. A potom málem zabil mámu i tetu; teta právě měla dostat kopanec do tváře, když jsem ji stáhla zpátky a násilím jsem ji posadila na zem. Jinak by tomu neunikla.
Ce soir pendant le service maman et ma tante ont dû le tenir et subir ses coups, afin de l’empêcher d’aller insulter les prêtres... Le père Vassilieff interrompit le service et envoya dire que s’il osait entrer il serait jugé comme sacrilège. Et après il a manqué de tuer maman et ma tante, cette dernière allait recevoir un coup de pied dans le visage lorsque je la tirai en arrière et l’assis par terre de force. Autrement elle ne l’aurait pas évité.
Zítra v poledne bude tělo převezeno do kostelní hrobky — a tehdy tento člověk nebude mít žádné právo sem přicházet. Náš velký žal je vysvobozením. Dokud byl ten ubohý otec naživu, nedalo se nic dělat — ale teď tu nemá větší práva než u slečny a pana Acarda.
Demain à midi le corps va être transporté dans le caveau de l’église et alors cet homme n’aura plus aucun droit de venir ici. Notre grand chagrin est une délivrance. Tant que ce pauvre père était là il n’y avait rien à faire, mais à présent il n’a pas plus de droits chez nous que chez Mlle et M. Acard.
V ostatních listech se o triumfu toho velkého ďábla nepíše.
On ne parle pas du triomphe du grand diable, dans les autres feuilles.
Objednala jsem smuteční šaty. Jsem ráda, že budu nosit smutek — je to poctivá záminka k vedení života, jaký vedeme, ačkoli pro tuto zimu bych si podle mého soudu mohla slibovat velké naděje na citelné zlepšení. Za šest měsíců zkusím štěstí; jsem ze sebe tak znechucena, že jsem ráda, že se zahalím do černé... Snad se dokonce trochu stydím, že mi z takového neštěstí plyne potěšení. Abych si odpočinula od těchto hrůz, zatímco tato hanebná bytost řve, zavírám oči — a abych se izolovala od těch ohavností, kolébám se ve snech... jak by bylo dobré, kdyby byl zde, udělal by to, řekl by tamto... Všimněte si ovšem, že až ho uvidím, shledám u něj příliš tuku na bradě a bude mi připadat cizejší než Dourassoff a chladnější než majitel pohřebního ústavu... Ale v nitru je to jas a teplo mé duše... Chtěla bych méně sladký výraz — tento přehání můj cit, který existuje jen silou kontrastu mezi hrůzami, jimiž jsem obklopena, a věcmi méně hrozivými, ach, jen méně hrozivými — neboť mé slunce je poníženo a už jen pomyslet na ženatého muže je ponížení. Myslím, že Mé myšlenky jsou naprosto čisté — o ponížení hovořím jen ve vztahu k veřejné mravnosti... ty ubohé fantazie jsou tak éterické, že v nich nevidím žádné zlo... je to svět sám pro sebe... jediný, v němž žiji.
J’ai commandé mon deuil. Je suis bien aise d’être en deuil, c’est un honnête prétexte pour mener la vie que nous menons quoique pour cet hiver il y avait même à mon idée de grandes chances pour une sensible amélioration. J’essayerai mes chances dans six mois, je suis si dégoûtée de moi que je suis bien aise de me couvrir de noir... je suis peut-être même un peu honteuse de prendre ce plaisir dans une cause de tristesse. Pour me reposer de ces horreurs, pendant que cet être infâme hurle, je ferme les yeux et pour m’isoler de ces abominations je me berce par des rêves... comme il serait bon s’il était là, il ferait cela, il dirait ceci... Remarquez qu’en le voyant je lui trouverai trop de graisse au menton et il me paraîtra plus étranger qu’un Dourassoff, il me fera plus froid que l’entrepreneur des pompes funèbres... Mais dans l’intimité c’est la clarté et la chaleur de mon âme... Je voudrais une expression moins douce, celle-ci exagère mon sentiment qui n’existe que par l’effet de l’opposition des horreurs dont je suis entourée à des choses moins affreuses, oh ! rien que moins affreuses car mon soleil est avili et rien que de penser à un homme marié est un avilissement. Je crois que Mes pensées sont bien pures car je ne parle d’avilissement que pour la morale publique... ces pauvres fantaisies sont tellement éthérées que je n’y vois aucun mal... c’est un monde à part... le seul où je vive.
Skutečný život je odporný a nudný sen... A přece, jak bych mohla být šťastna už jen s trochou štěstí — v nejvyšší míře ovládám umění dělat z ničeho mnoho, a nic z toho, co postihuje ostatní, mě nepostihuje.
La vie réelle est un détestable et ennuyeux rêve... Pourtant comme je pourrais être heureuse avec seulement un peu de bonheur, je possède au suprême degré l’art de faire beaucoup de rien et puis rien de ce qui affecte les autres ne m’affecte.
Coubovi mi píší.
Les Coubé m’écrivent.