[Začerněné slovo: Přesto] se teta vrátila a přišel Gabriel.
Má drahá teta tomu trochu napomohla, když mě rozzlobila těmi obvyklými drobnými schválnostmi.
Tento týden jsem nepracovala a nečinnost mě otupuje. Znovu jsem si přečetla své líčení cesty po Rusku a velmi mě to zaujalo. Bylo to právě v Rusku,...
A není to jen ta prostota, co tvoří jeho krásu, ne.
Včera jsem také dostala následující depeši z Poltavy: –
Konečně tedy existuje vysvětlení jejího chování. Nu ano, je velmi nešťastná, ale místo aby mě to rmoutilo, vyhovuje mi to; byla by ke mně bývala...
Vždyť je to jediná věc, kterou beru vážně.
— Co bych vám nedovolila! odpověděla jsem.
Když jsem [začerněná slova: před] dvěma třemi lety, ba ještě před půl rokem chodívala k nějakému novému lékaři, abych nabyla zpět hlas, ptal se mě,...
Při hře jsem si začala pobrukovat a ona zůstala ohromena lahodností mého hlasu... nezbyla mi z něj než ta lahodnost. Je však o to pozoruhodnější, že...
Ke skice mladé ženy kojící své dítě řekl jen tolik, že matka nekojí s úplně obnaženým trupem.
Jsou dny, kdy slyším dobře, a jiné, kdy ne, a to je pak muka nevýslovná... Však mě Bůh nechá dojít konce.
Je to hloupé, ale znovu jsem plakala, když jsem si pročítala poslední stránky Pavla a Virginie. Na konci, dole na stránce, je vinětka představující...
Ve tři máme s Mirandou schůzku u doktora Potaina, toho slavného, velkého. Ale víte, jak jsem sklíčená, už nevěřím, že se uzdravím. Před přáteli sice...
Čtu „Tresty“. Je to pravda, Hugo je génius. A ani nevím, mám-li říci, že některé jeho lyrické výlevy mě překvapily, ne-li unavily. Ne, to si...
Dnes večer nás Gavini vede do Théâtre Français, do lóže Casa Riera, což je přízemní lóže potažená rudým damaškem. Bylo by mi tam velmi dobře, kdybych...
Jedna pasáž, kterou jsem si přečetla v Evangeliu, se podivuhodně shodovala s [začerněné slovo: myšlenkou], jež mě vedla, a tak se mi vrací zanícení a...
*Už tři roky pracuji.*
Tony přišel dnes ráno. Máma žádá, abych napsala jejímu manželovi, aby jí usnadnil návrat; jsou blázni! Schválně by ji zdržel, kdybych napsala.
Adeline přijela a „nemohouc to vydržet“ mi posílá lísteček, abych přišla večer. Trávím večer u nich.
Večer jdeme společně na „Charlottu Cordayovou“, je mi docela dobře. Přes den nás navštívili Wodzinski, Miranda a Juvisyovi.
*Váš dopis, drahá paní, mě hluboce zarmoutil. Naštěstí pro mě se děsím jen nemocí, které hyzdí, jinak by mě ty strašlivé věci, jež mi píšete, jistě...
Konec konců to přece dokazuje, že umím víc než dřív, když to vidím jasně, ale jaký smutek!
Včera jsem měla přes hodinu před očima bílé motýlky, tolik jsem se zadívala na model.
Večeře o čtyřech ženách, máme tu obě Juvisyovy, té mladší je devatenáct, hotový Watteau. Chtějí mě seznámit u večeře s Girardinem, prý se mu mám...
Nebyl by snad Gambetta tím silným mužem...
Když si někdy sním o možných setkáních s Cassagnacem v životě, nevidím, jak by se jeho klerikalismus a monarchismus snášely se mnou.
Stojí za to číst ty rozvláčné slátaniny ve všech novinách.
Julian moji malbu do morku rozcupoval. Je to špatně nakreslené, chladné v pohybu, nepravdivé v tónu a špatně pochopené v účinu. Jestli s tímhle...
Saint Amand sem přišel kolem jedné předvádět své kousky, Tchoumakoffovy přišly zároveň, pak Berthe, pak paní Engelhardtová, aby mi poděkovala, že...
Včera v noci mi bylo *dvaadvacet let.*
S největším odporem pokračuji v psaní tohoto deníku; teta se najednou rozzuřila při pouhém jméně slečny de Villevieille. Možná řekla, že začínám...
Soutěž skončila. Chtěla jsem si tu pro zajímavost předem vynést soud, ale opravdu nemůžu. Nelíbí se mi, co jsem udělala, měla jsem v očích písek a ve...
A pak příchod jistého pana Trebinského, urozeného a bohatého, jak se zdá, bratrance Domeniky. Toho pána jsem ještě neviděla, byl dvakrát a od mámy...
Okamžitě jsem ji *poznala.*
Paní de Brimontová mě zbožňuje, zahrnuje mě laskavostmi a líbá mě, jako bych byla její dcera. Bála jsem se o její líčidlo, ale drží obdivuhodně. Zve...
Obvyklé premiérové publikum, vláda, matka Adamová a tak dále. Vedle nás Rattazziová se svým třetím manželem, panem de Rute. Je už uvadlá, ale člověk...
Není to ta Královna-děvka ani ženy jako paní Bailovy nebo Hechtovi, kdo by mě oslnil svou bídnou nádherou... Ale když pomyslím, že všude, u všech!......
Odehrává se to v Hubertinině malém salonu. Lampa na stole vlevo, vpravo krb, na němž je busta Republiky, a uprostřed, zády k oknu, jež samo stojí...
Přátelsky bouřlivá hádka, ale byla jsem tak rozčilená, že jsem málem plakala, ještě chvilku...
Španělská královna pořádá večírek a ptám se, zda bychom byly pozvány, kdyby tu byla máma. Inu! Lessepsovi, Hecht, Dieppe a nevím co ještě tvoří v mé...
Bojidar čeká na odpověď v předsíni. Nesmírně udivená nechám vzkázat, že ano, ale přijímá je v modrém salonu teta.
Alexis odpoledne zanechal vizitku a sám se dostavil o něco později kolem páté hodiny.
Jdeme ke Karagjorgjevičovým. Bojidar je teď úplně zapsaný u Juliana, takže jeho pokoj má jakýsi umělecký ráz, ale v tom, co jsem od něho viděla, jsem...
Nepracovala jsem a pořád se mi chtělo plakat. Obracím to v žert a říkám, že mohu plakat, kdy chci, a smějeme se tomu v ateliéru. Dojímají mě Améliiny...
Wodzinského paní Kanchineová odmítla; bere to jako duchaplný muž a vypráví o svém nezdaru, lituje té dívky, ale naříká, že o ní po její zradě už...
Celé dopoledne trávím u Gaviniových a večer máme baronku Colucciovou s dcerou a paní Karagjorgjevičovou s Bojidarem; ty dva poslední necháme na...
Ta Schaeppiová je blázen, žádá mě o dovolení namalovat mou hlavu na Deckův talíř. Odmítla jsem, jak nejlaskavěji to šlo.
Už dva dny se mi vrací něha k Cassagnacovi a sotva si to dovedu vysvětlit, neboť názory toho muže nesdílím a nevěřím v jejich upřímnost, což je...
Nevědouc co s sebou, jdu večer k Mouzay, ale odcházíme v půl jedenácté.
Jelikož se připozdívalo, nechala jsem portrétu a pustila se do skici, stále hledajíc něco pro Salon. Přichází Julian a shledá to velmi pěkným, jdu s...
Jelikož se mi zdály zlé sny, jdu do ateliéru, kde mi Julian učiní následující nabídku: „Slibte mi, že ten obraz bude můj, a já vám dám námět, který...
Jdeme ke Gaviniové, s níž sejdu Champs-Élysées, pak jdeme ke cukrářům; všude šílené množství lidí.
Potain chce, abych odjela, rovnou odmítám, a tu, napůl ze žertu, napůl vážně, si stěžuji na svou rodinu a ptám se ho, zda zuřit a plakat každý den...
Amélie se rozhodne udělat ateliér v čísle 53. Ale ten Julian je nesnesitelný. Myslí si, že práce je hra, když se posmívá. Mě to přivádí k zuřivosti....
Julian přišel nahoru, dal mi všechna vysvětlení a svoluje otevřít přepážku na mé náklady.
A teď se bojím jít na schůzi! Neslyším dost dobře. Ó bolesti.
Byla jsem u Tonyho a vracím se trochu povzbuzená. Velmi mě nabádá, abych ten obraz udělala. Jsem dokonale schopná udělat ho v životní velikosti,...
Mám celý den horečku.
To jsou mé černé zármutky, zármutky špinavé až k pláči; ty dámy tu byly velmi špatně viděny, v té hnusné nicejské společnosti se proti nim zvedly...
Namalovala jsem Terezku, šestileté dítě, jak jde pro zásoby statkovou alejí, v životní velikosti. Pak starce u okna vedle květináče s růžovými...
Ne, víte, co bych potřebovala, abych žila já — bylo by to mít velký talent. Nikdy nebudu šťastná jako všichni ostatní. Být slavná a být milována, jak...
Jak s tím na vteřinu srovnat muže? Vše se vyrovná před Slávou. Jak velké slovo –
Má vlastní úzkost mi stačila a vůbec jsem nepotřebovala vidět úzkostlivé tváře své rodiny, jak na mě hledí, zda mám nějaké dojetí. Zkrátka tady je,...