❦
Čtvrtek 25. listopadu 1880
Jdeme do Sněmovny, ale ve tři a půl jsem nucena odejít; málem jsem omdlela, jako onehdy v neděli u Pasdeloupa. Pak ke krejčímu. Měla jsem jít k paní de Brimontové, ale jsem příliš zničená.# Jeudi 25 novembre 1880
Posílám jí růže.
Je lui envoie des roses.
S největším odporem pokračuji v psaní tohoto deníku; teta se najednou rozzuřila při pouhém jméně slečny de Villevieille. Možná řekla, že začínám ohluchávat, a tetě to donesli. Unae irae.1 Co naděláte? Je to hrozné, ale teď mi slábne zrak a bolí mě oči; zbývá doufat, že slepota na sebe nedá dlouho čekat.
C'est avec la plus grande répugnance que je continue d'écrire ce journal; ma tante s'est tout à coup mise en fureur au seul nom de Mlle de Villevieille. Elle a peut-être dit que je devenais sourde et on l'aura rapporté à ma tante. Unae irae. Que voulez-vous ? C'est horrible mais voilà que ma vue s'affaiblit et que j'ai mal aux yeux, il faut espérer que la cécité ne se fera pas attendre.
Poznámky
Pozn. překl.: Latinsky: „Jeden hněv“ — Mariina klasická narážka (snad zkomolená). ↩