Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 21. října 1880

Ukázala jsem Julianovi obraz, který jsem namalovala v Mont-Doru. Pochopitelně mě seřval, ale zároveň řekl, že někteří moderní umělci by to pokládali za velmi dobré, že je to směsice Bastiena-Lepagea a Bouvina, že „tolik“ práce navíc a byl by z toho skoro dobrý obraz, že jsou tam zábavné věci, že přese všechno je to zábavný obraz, ale že maluji „jako kat“.
Ke skice mladé ženy kojící své dítě řekl jen tolik, že matka nekojí s úplně obnaženým trupem.
Pojala jsem to v klidném tónu: žena sedí v nízkém křesle ze žlutého plyše, nohy natažené, bosé chodidla, jedno chodidlo na stoličce, hlava z profilu, poprsí ze tří čtvrtin. Dítě saje a hraje si přitom svou ručkou s prsem. Pozadí tvoří závěsy lůžka a dál ve stínu je vidět palma v modré čínské váze. Je to velmi klidné, ale alespoň jedno rameno by se mělo zakrýt.
A skica modelky tváří v tvář kostlivci, ta, ta ho zasáhla u srdce. Řekl, že je to „přesně ono“, že je to drzé, „že je to nechutné“, dodala jsem.
— Ano, nechutné, a právě proto je to ono, je to ze života.
Jenže tohle podepsat nemůžete. Vyvolalo by to skandál. Ale u všech rohatých, jak je to ono!
Řekla jsem mu, že by se to nazvalo: Než přijde umělec, a on řekl, že ten název by hodně ubral „na té nemravnosti“, že bez něj by to byla oplzlost.
[posměvačka, napříč stránkou]
A moc se mu to líbí a se smíchem mě nutí přísahat, že nikomu neřeknu, že mi radí udělat tu oplzlost v životní velikosti pro Salon.
— Neříkám, že se stanete slavnou malířkou, ale rozhodně proslulou se stanete tímhle vtipným nápadem... Je to obraz, který vyvolá pozdvižení, zvláště pokud se bude vědět, že je to dílo ženy, mladé dívky!
Ale i tak — kdykoli namaluji obraz, lidé si zakrývají tvář hrůzou.