Neděle 21. listopadu 1880

Včerejšek uplynul tím, že jsme s Magdeleine Delsartovou projížděly ty nejodlehlejší čtvrti, hledajíce model pro soutěž. Poobědvaly jsme zákusky, v kočáře. Večer malá společnost u paní Engelhardtové. Jdu tam, aby se neříkalo, že jsem nemocná. Seznamujeme se s několika ruskými dámami, ale nikoho nezveme kromě Thomase de Barbarin, který přišel velmi pozdě. Povídalo se a pil se čaj.
Saint Amand sem přišel kolem jedné předvádět své kousky, Tchoumakoffovy přišly zároveň, pak Berthe, pak paní Engelhardtová, aby mi poděkovala, že jsem přišla, „já, která nikam nechodím a která jsem byla tím nejlaskavějším na světě, když jsem udělala výjimku v její prospěch“.
Pak otec a matka Denisovi.
Pak jdeme k doktoru Potainovi, Berthe nás až tam doprovází. Stěžuje si na pronásledování ze strany své staropanenské sestry a matky, která vidí své štěstí v tom, aby ji rozkmotřila s manželem.
Té malé se chvěje hlas slzami. Bože, je velmi možné, že ji pronásledují, v rodinách se to stává, ale to nebrání tomu, aby celá Paříž říkala, že je milenkou mladého Blanca.
Že má milence, a milence bohatého, to bylo nevyhnutelné, vzhledem k manželovi, jakého má. Já jsem to věděla už před svatbou. Ale co.
Jde o mě. Čtu brožuru Émila de Girardin „Rovná muži“. Je rozvláčná navzdory jisté úsečnosti a logiky, jež vůbec není logická. Ale přesto je to dobré, protože je to ve prospěch rovnosti. Mé neděle musí být věnovány tomu, abych se připravila na složení zkoušek, musím být alespoň, alespoň bakalářkou svobodných umění, až žena vyjde ze svého ponížení. A pak zajdu za Hubertine Auclertovou, příští neděli, Rue du Cail č. 12.

Poznámky

Hubertine Auclertová (1848–1914), přední francouzská sufražetka a feministická aktivistka.