Neděle 14. listopadu 1880

Měla jsem jet do Versailles podívat se, zda by se mi tamní kapucínský klášter hodil, neboť tam se odpor nejvíc bránil. Ale Saint Amand mě tu zdržoval, když přišla de Daillensová. Myslela jsem, že jsou na mě kvůli mému dopisu rozzuřené, vůbec ne, ani o tom nepadlo slovo. Šťastná, že znovu nacházím svou společnici na výpravách, beru ji s sebou — a už jsme na cestě se skříňkou na barvy a připravené smát se všemu. Ale nic pozoruhodného. Hodný mladík naproti nám, jemuž z našeho brebentění, prokládaného fantastickými jmény a přezdívkami, musela jít hlava kolem... je zvláštní, jak může docela ploché živobytí několika měsíců shrnuté do pár slov působit barvitě. Otec Géry, Gabriel, večeře, pak vzpomínka na Petitphara a domněnky — co bychom dělaly, kdyby se stalo to a to, anebo co by udělal ten a ten, kdybychom řekly nebo udělaly to a to, a pak se to rozjede! Důvěrně tykáme uměním, politickým otázkám, ženským právům! Kdo by nás slyšel, myslel by si, že žiji v důvěrném styku se vším slavným a slovutným. Aspoň ta iluze... Na dvoře kláštera jsou rozestaveny klekátka, kde navzdory dešti přicházejí věřící klekat před zapečetěnými dveřmi kaple. Rozvášněné ženy, jež volají, že už není ani vlastnictví, ani zákonů. Bože, jak nemotorné to všechno bylo a jak toho ti mniši využili! Jako ten skandál s Beaudrym d'Assonem, který sepsal svůj Manuál...
Nebyl by snad Gambetta tím silným mužem...
Zkrátka je třeba, aby povstal nějaký muž... tedy bonapartistický systém? A co princip a Republika? Ó, buďte klidní, neměním se; je to dokonce, vedle rovnosti ženy a muže, jediná věc na světě, k níž jsem upřímně připoutána, a věci, které se vnucují mému zdravému rozumu; jsou vzácné, ale jakmile jsem o něčem ve svém nitru přesvědčena, nic na světě mě nepřiměje ke kompromisu, a je mi dokonce velmi zatěžko nevykřičet své přesvědčení ze střech, tak jsem spokojená a pyšná, že jsem na to přišla úplně sama a že tomu vážně věřím. Neboť na tolika věcech, na téměř všem, žel, mi záleží jen... velmi povrchně... pro to, co lidé řeknou, anebo abych nebyla úplně mimo všechno, anebo pro to, co mi to může vynést.
Potřebuji tedy muže, či spíše muže v množném čísle; ti, kdo nás tu řídí, jsou směšní a hloupí, je to ponižující pro Republiku.
Jen si nemyslete, že na mě zapůsobila ta klekátka v dešti... i kdyby to bylo upřímné, příliš by mě to nedojalo. Církev zmenšila Boha, zkomolila náboženství, či spíše vytvořila [začerněná slova: namísto] úcty, již dlužíme Bohu, náboženství složité [začerněná slova: a plné] šarlatánství, které je třeba zničit. Otec kapucín nás přes svoje okénko velmi nevlídně přijal a řekl, že pro veškeré informace se máme obrátit na věřící. Udělala jsem letmý náčrtek dvora, ale hodí se mi stejně málo jako Rue de la Santé, a trochu jej upravím. Ale... Bože můj, to je vše. Jeden elegantní pán nám nabídl svůj deštník, který jsme odmítly, a vrátily jsme se s nedotčenou skříňkou, vymýšlejíce hrozné domněnky. Já říkala, že by si lidé mohli pomyslet, že neseme kusy mrtvoly, de Daillensová usuzovala, že se zeptala té dámy, která říkala, že jí „teď budou prohledávat skříň“, kde schovala své poslední narozené dítě, že má takový strach, aby tam neprohledávali. Výraz té zbožné dámy a de Daillensová pokračovala (stále v představách): Ó ne, v dámině věku už člověk děti nemívá. Dáma tam jistě schovává svého milence.

Poznámky

Armand de Baudry d'Asson, katolický royalistický poslanec, který se fyzicky vzepřel vypovězení řeholních řádů a byl vyvlečen ze sněmovny.