Neděle 23. dubna 1882

Právě jsem strávila pár minut před svými studiemi z Nice. Už jen pomyšlení, že v nich snad najdou něco dobrého, mi proběhne mrazením po zádech. Říkám „najdou“, neboť Tony, Julian, Bastien mi připadají tak malicherní, tak nepatrní vedle nesmírného účinku, jaký na mě mohou mít jejich slova. Pravá úzkost a pravé štěstí jsou jen ve věcech slávy...
Jak s tím na vteřinu srovnat muže? Vše se vyrovná před Slávou. Jak velké slovo –
Můj život se nerýsuje, [škrtnutá slova: nemluvě o tom, že v ateliéru] abych se do toho zase dala. Vypadá to, jako bych byla už měsíce zahálčivá a jako by se přihodilo neštěstí.
Nedala jsem ze sebe všechno, co jsem mohla, zvlášť toho starce, spěchala jsem zpátky do Paříže. Zase jsem to odbyla!!! Ty myšlenky mi probíhají hlavou jako velké mraky, zahalují mě úzkostmi, z nichž mi je zima a jež mi probíhají jako ohnivé jazyky po těle, desetkrát za hodinu...
Obloha je šedá, bouřková, prší a fouká palčivý vítr, venku se děje to, co se děje ve mně... Tedy fyzický účinek?
Byly jsme u Gaviniových; obvyklé návštěvnice, Odette, Valentine, Chaudordy... Pak jsme byly v Lese s Adeline. Spousta elegantního světa. Přivezly jsme z Nice černocha jménem Felix Saïd, který budí senzaci. Soutzo se svou sestrou mě vážně zdraví.
Prý byl kdesi vojákem. Bojidar tu večeří a moc nám nevysvětluje, jak to, že se stýká se Soutzem poté, co prohlásil, že je to to nejhorší prase a že se neodvážil objevit na svatbě jeho sestry, protože se bál, že tam potká Alexise nebo Bojidara. A teď říká, že ten Soutzo je spíš blázen než zlosyn. Slovem jsou to pletichy, jimiž se vůbec netřeba znepokojovat, nechme všechny ty lhostejné lidi, ať si to mezi sebou vyřídí. Ale chtěla jsem říct něco jiného; už nevím jakou úvahu o lásce, po jisté ranní četbě.
Láska, to je věčné téma... nechat se milovat mužem, který by měl dost nevýhod, aby vás pokládal za bohyni sestoupivší z nebes jen pro něj... to by mělo jisté kouzlo... někdo, kdo by uznával svou poníženost... Vědět, že jediným pohledem rozléváte miliardy blaženství... je v tom jakási... dobročinná stránka, jež lichotí štědrosti, kterou člověk může mít.