Neděle 5. prosince 1880

Nepracovala jsem, ani jsem nevyšla z domu. Paní de Brimontová přicházela každý večer; byla jsem u Gaviniové a včera v sobotu jsme byly spolu na premiéře „Jeana Beaudryho“ v Théâtre Français. V proscéniové lóži B byl s námi pan Trebinský, kterému říkám Trèsbien. Je to vysoký černovlasý muž, plachý a dost nemotorný.
Obvyklé premiérové publikum, vláda, matka Adamová a tak dále. Vedle nás Rattazziová se svým třetím manželem, panem de Rute. Je už uvadlá, ale člověk chápe, že kvůli této ženě mohli muži zatratit svou duši. Oči zahalené, takové, že by před nimi člověk poklekl, a co se týče úsměvu, výrazu tváře, něco takového jsem nikdy neviděla. Ten výraz je důsledkem moci, kterou dovedla vykonávat. Ale poprsí je v troskách...
Dnes se strojím. Sukně z vybledle granátového plyše, zástěrový díl z přepychového saténu nařasený přes břicho; kabátek po způsobu Robespierre ze sukna téhož tónu s plyšovými a saténovými klopami, bílý límec a vázanka s jabó. Plyšový klobouk.
Nohy... mé nohy mi vždycky připomínají Randouina a Lahirla, jak klekají a předstírají, že je nemohou najít, tak jsou malé. Jdeme k Brimontové, pak ke Gaviniovým a k Moreauovým.
Saint Amand právě odešel a dohodli jsme se: on mě provdá za Léona, já ho jmenuji ministrem zahraničních věcí.
Doktor Potain přišel dnes ráno a chce, abych jela na jih až do března.
Jinak brzy nebudu moci ani dýchat, ani se hnout z postele. To je tedy pěkné. Už čtyři roky dělám vše, co mi nařizují celebrity, a je to čím dál horší... Vztáhla jsem dokonce ruku na svou krásu, natřela jsem si pravou klíční kost jódem. A není to lepší; copak mají mé obyčejné starosti náhodou vliv na mé zdraví? Vždyť hrtan a průdušky obvykle nepodléhají duševním neduhům...
Nic o tom nevím, dělám, co mi řeknou, vyvaruji se neopatrností, myji se už jen teplou vodou, a přesto jsem nemocná.
Villevieille mi včera řekla, že když Tony přišel v sobotu opravovat, požádal, aby si mohl prohlédnout naše soutěžní malby, a shledal, že mé oči jsou nakreslené podivně, ale že tam je něco dobrého a velmi hezké věci a okouzlující tóny. Se soutěží celkově ale spokojen není. I když nedostanu medaili, udělala jsem přesto dost dobrou studii.

Poznámky

Pozn. překl.: Slovní hříčka — „Trèsbien“ zní jako francouzské „très bien“, tedy „velmi dobře“.
Juliette Adamová (1836–1936), význačná francouzská spisovatelka, hostitelka salonu a zakladatelka literárního časopisu La Nouvelle Revue.
Marie Laetitia Bonaparte-Wyseová (1831–1902), známá jako princezna Rattazziová podle svého druhého manželství, oslavovaná hostitelka salonu, jež byla třikrát vdaná.