❦
Pátek 19. listopadu 1880
Nechala jsem si do ateliéru přijít svou černošku, kde nám hodinu zpívala, místo aby mi dávala lekci u mě doma. Rozsvítí se plyn a patnáct žen v čele s Julianem se seřadí v zadní části ateliéru, zatímco paní Ponceová se svou kytarou vystupuje na modelův stupínek za salvy potlesku. Jestli si snad myslíte, že jsem veselá! Inu, kdepak.# Vendredi 19 novembre 1880
Julian moji malbu do morku rozcupoval. Je to špatně nakreslené, chladné v pohybu, nepravdivé v tónu a špatně pochopené v účinu. Jestli s tímhle nejsem spokojená! Ale trochu se utěšuji pomyšlením, že jsem věděla, že to není dobré, a tak to méně bolí. Ach, kdybych to pokládala za dobré a kdyby mi řekl tohle, to by bylo strašné. Ale co!
Julian a éreinté ma peinture au dernier point. C'est mal dessiné, froid de mouvement, pas vrai de ton et mal compris d'effet. Si avec ça je ne suis pas contente ! Mais je me console un peu en pensant que je savais que ça n'est pas bon, et alors ça fait moins de peine. Ah ! si je le trouvais bon et s'il m'avait dit que ça ce serait terrible. Mais bast !
Vidím, co je to malba, co je to akt v životní velikosti.
Je vois ce que c'est que la peinture, ce que c'est que du nu grandeur nature.
Ach, spoléhala jsem na malbu, že mě z toho dostane! Jen počkej, holka. Pořád se bojím, že propuknu v pláč
Ah ! je comptais sur la peinture pour m'en sortir ! Attends un peu ma vieille. J'ai tout le temps peur de fondre en larmes