Úterý 12. října 1880

Včera Tchoumakoffovi na večeři.
Včera jsem také dostala následující depeši z Poltavy: –
Veškerá šlechta vám našimi ústy blahopřeje k jednomyslnému zvolení vašeho otce. Připíjíme na vaše zdraví. – Abaza, Manderstern.
Abaza je ten, kterého jsem poznala v Rusku, největší zvíře v Poltavě poté, co jím byl v Petrohradě a Oděse.
Manderstern je maršálem šlechty gubernie, tak jako je můj otec maršálem šlechty poltavského újezdu.
Saint Amand u nás na obědě.
A zde je má telegrafická odpověď; rozumíte [škrtnuto: člověk musí být zdvořilý], je třeba [škrtnuto: ne] dát najevo, že se mě záležitosti pana Baškirceva netýkají, ale zároveň je třeba poděkovat oněm pánům a „naší dobré poltavské šlechtě“, je třeba se ukázat zdvořilou, neboť do rodinných záležitostí nikomu nic není, a pak je to jakési... jak to říci, je to skoro úřední, je to obřadné a snad budu jednou muset v Poltavě ohlásit svou kandidaturu, až se posuneme kupředu. Zkrátka zní takto:
Polichocena tou laskavou pozorností srdečně děkuji důstojným tlumočníkům poltavské šlechty, jíž přeji tisíceré blaho.“ – Marie Baškirceva.
Je to důstojné, je to vznešené, je to depeše velkého muže, a navíc to není telegrafický sloh se všemi vynechanými příslovci a tak dále. Zkrátka, holčičko, je mi tě líto.
Velmi pozorně si znovu čtu Pavla a Virginii a ráda odpouštím ty poněkud strojené naivnosti slohu v popisech ctností těch dobrých lidí. Ale právě jsem si dopřála pořádné poplakání!
Víte, když se Pavel vrací od souseda a zdálky se ptá černošky Marie: Kde je Virginie? Marie k němu otočí hlavu a dá se do pláče. A já také. Ne, je to hrozné i pro toho chlapce, vrátit se a už ji nenajít. Tu vyběhne na skálu a spatří loď, z níž zbývá jen černá tečka...
A tu vás kvůli němu zachvátí zuřivost. A já pláču a pláču! A když Pavel řekne psovi, který běžel před ním: jdi, už ji nikdy nenajdeš! To je nad mé síly. A ten Virginiin dopis, v němž posílá Pavlovi semínka fialek. Ne, ale ten nejstrašnější okamžik je, když je pryč a on shlíží z vrcholu skály na černou tečku na obzoru. Bernardin de Saint-Pierre sám nepochopil, co stvořil; je to pasáž vznešená ve své prostotě a nesrovnatelná v dojetí.

Poznámky

Maršál šlechty (rusky predvoditěl dvorjanstva) byl volený představitel místní šlechty v ruském správním systému.