❦
Neděle 24. října 1880
Byla jsem v Louvru. Chodím tam vždy sama, dobře vím, že v neděli před polednem tam nikoho známého nepotkám. Dobře vidí jen člověk o samotě; jsem okouzlená obrazy minulého století, mají nenapodobitelnou a vybranou grácii. To je půvabná doba. Myslíte, že jsem se narodila pro život pracovitý, studijní nebo hrdinský? Chtěla bych se oddat té nejhebčí lenosti, zabořená do mušelínů Watteauových a Greuzeových a do brokátů Rigaudových. To je vybrané století. Všechen ten dávný lesk, a přitom už s koupelnami po anglickém způsobu. Kdežto předtím se lidé sotva myli, anebo málo; a to mi pak kazí všechna ta krásná dobrodružství dávných časů.# Dimanche 24 octobre 1880
Ve tři máme s Mirandou schůzku u doktora Potaina1, toho slavného, velkého. Ale víte, jak jsem sklíčená, už nevěřím, že se uzdravím. Před přáteli sice svou vadu zatím dokážu skrýt, ale teta si jí všimla, a tak jí říkám, že mě bolelo ucho a zůstalo zalehlé.
A trois heures nous avons rendez-vous avec Miranda chez le Dr Potain, le célèbre, le grand. Mais vous savez comme je suis découragée, je ne crois plus guérir. Si je parviens encore à dissimuler mon *infirmité* aux amis, ma tante s'en est aperçue et je lui dis avoir eu mal à l'oreille qui est restée bouchée.
Ne! To je hrozné.
Non ! c'est affreux.
Gavini přišel přinést korsické cedráty.
Gavini est venu apporter des cédrats de Corse.
Saint Amand a Cerná na večeři.
Saint Amand et la Cerny à dîner.
Jelikož jsme v tom dešti nesehnaly kočár, dovezla nás paní de Brimontová až k číslu 37. Je to půvabná žena a já k ní nechodím ze strachu... Ach! Jsem příliš nešťastná.
Comme nous ne pouvions avoir de voiture par cette pluie, c'est Mme de Brimont qui nous a menés jusqu'au 37. C'est une charmante femme et je ne vais pas chez elle de peur... Ah ! je suis trop malheureuse.
Poznámky
Pierre-Carl Potain (1825–1901), význačný pařížský lékař. ↩