Pondělí 20. prosince 1880

Ta Schaeppiová je blázen, žádá mě o dovolení namalovat mou hlavu na Deckův talíř. Odmítla jsem, jak nejlaskavěji to šlo.
Dnes večer přednáška v sále Pétrelle (Faubourg Poissonnière), nanejvýš sto padesát osob: já jsem byla na pódiu vedle předsedy. Bavila jsem se. Program uváděl čtyři řečníky: občanka Lanneová se strašlivým přízvukem řekla věci tak rozumné, že se jí silně tleskalo. „Nechcete nás vzdělávat a osvobodit, protože si myslíte, že opustíme manželský krb, že už vám nebudeme spravovat ponožky! Buďte klidní, budeme vařit polévku a budeme vám spravovat ponožky, ale když se muž vrátí domů, najde ženu schopnou mu porozumět!!!“
Byla jsem tam, neuniklo mi jediné slovo, mluvilo se jen o rozumných věcech, téměř reakcionářských, a nu — když noviny o těch přednáškách referují, mluví o „blábolech“, o směšných bláznovstvích.
Ó dobrá víro! Ó jak měl Romulus pravdu, když vystavěl chrám Dobré víře!
Ó zaujatosti! Ó rutino! Ó podlý a hloupý výsměchu!

Poznámky

Théodore Deck (1823–1891), proslulý francouzský keramik známý svou uměleckou kameninou.
Pozn. překl.: Narážka na římský chrám bohyně Fides (Dobré víry), tradičně připisovaný Romulovi.