Středa 27. října 1880

Berthe včera u nás večeřela. Starší sestra ji prý otravuje. Ostatně vždycky má co vyprávět. Nechodím k ní a zvu ji jen chladně: brzy na shledanou, že? Nikdy víc. Ona se s tím spokojí. Nikdy jsme nebyly důvěrné přítelkyně, ale znát se deset let a nechovat jedna k druhé tělesný odpor — to vytváří jakési přátelství, které jím není. Ostatně jsem neutrální: přijde-li, dobře; nepřijde-li, také dobře.
Dnes večer nás Gavini vede do Théâtre Français, do lóže Casa Riera, což je přízemní lóže potažená rudým damaškem. Bylo by mi tam velmi dobře, kdybych lépe slyšela... Byl s námi otec Géry. Gabriela přeložili z Říma do Berlína; zkrátka je možné, že na ministerstvu zůstane rok. Gambetta byl v lóži jako naše, naproti nám, s Arnaudem a ještě jedním. Přišel se podívat, jak jeho přítel Coquelin hraje roli Molièra v „Impromptu z Versailles“. Víte, před pár dny se slavilo dvousté výročí Comédie a hrálo se „Impromptu“ a „Měšťák šlechticem“ s dobovou hudbou a tak dále.
To „Impromptu“... aktuálnost stará dvě staletí. Musím se vzdát veškeré myšlenky seznámit se s Gambettou a namalovat jeho portrét — obklopen, jak je, Hechtem a Arnaudem... a pak, a pak — mé uši jsou mou jedinou starostí... Jsem věru zkoušená, ujišťuji vás... A jaká hrozná věc!
Co je překvapivé, je to, že už v roce 1873, ve čtrnácti letech, mě zaměstnával Audiffret, po Boreelovi a Hamiltonovi. Nacházím to, když listuji starými sešity. Jak je to směšné a hlavně pošetilé; opravdu musím být hodně povznesená nad to, čím jsem byla, abych ty stránky nespálila — kdybych byla povznesená jen trochu, spálila bych všechno se vztekem.

Poznámky

Baignoire (doslova „vana“) je přízemní divadelní lóže, nazvaná tak podle svého tvaru.