Čtvrtek 11. listopadu 1880

Tony přišel, a když jsem mu vyjadřovala svou sklíčenost, řekl mi, že to dokazuje, že nejsem slepá, a vyzval mě, abych se vrátila ke své studii a pokračovala ve studiu.
Konec konců to přece dokazuje, že umím víc než dřív, když to vidím jasně, ale jaký smutek!
Jak bych potřebovala povzbuzení. Předělala jsem si hnědý plášť s mnišskou kapucí pro ateliér na chvíle, kdy se mi stane, že si vezmu místo u okna, od něhož táhne pekelný vítr. Mám tedy mnišskou kapuci. Což mi vždycky přinášelo neštěstí. Plakala jsem pod touto kapucí neštěstí, a to tak, že [začerněná slova: ta Amélie] Zillhardtová, která se přišla podívat, jestli to není ze žertu, zůstala celá ohromená. Chci namalovat obraz představující vyhnání mnichů. Zašla jsem tedy ke kapucínům do Rue de la Santé a tři otcové, kteří tam zbývají, mi vyprávěli a ukázali místo neštěstí; přišla jsem dvěma otcům nabídnout pohostinství v Nice. Doufám, že té nabídky nevyužijí.

Poznámky

Narážka na dekrety z března 1880, jimiž byly z Francie vypovězeny řeholní řády.