==Odpuštěno je jí mnoho hříchů, neboť mnoho milovala== (Lukáš) ==Sladší jsou slzy modlících se než radosti divadel== (Augustin)
Ach, ale málem bych o dopoledni neřekla ani slovo. Přišel Melissano, aby mi stál modelem k portrétu v barvách. Bylo to rozkošné: za hodinu a půl jsem...
Na cestu mám hnědé šaty, v pase stažené egyptským prýmkem, černé botky a rukavice a černý plstěný pánský klobouk. Na boku váček ze žluté kůže.
Nacházíme Marcuardovu navštívenku. A to je vše.
Dina je trochu nevolná a nevychází z pokoje, takže mám pěkné místo, z nějž si lépe vychutnám projížďku. Mohla jsem ho mít vždy, ale jemnocit a...
Prohrabala jsem všechno, zvláště navštívenky, pozvánky od všech těch florentských dam, a hlavně portréty! Larderelovy portréty. Dva v kostýmech a...
V pondělí pořádá Marcuard snídani pro Mirafiory; uvidí u něj mou fotografii, kterou jsem mu včera slíbila – „abyste doplnil krásné věci, které již...
Ach, Pane, odpusť mi mé nářky. Vím, že je to hřích, ale odpusť mi a vysvoboď mě.
Viděla jsem je všechny v Cascine – vyjma starou hraběnku. A znovu jsem viděla Namaru, toho muže se psem, z Nice. Stále se bojím, aby ti lidé z Nice...
Minulost je jen vzpomínka, a tedy jakási přítomnost. Budoucnost neexistuje. Nechytejme se za slovo tím, že okamžik, kdy mluvím, je už ode mě daleko;...
Dnes jsou dostihy, ale nejsem ve své kůži, bolí mě hlava, jsem zoufalá! Přepadá mě to znovu jako v Nice. Právě jsem si znovu přečetla, jak jsem žila...
„Ptáček odlétá tam, tam daleko, ptáček odlétá a už se nevrací.“
Koňské dostihy ve Florencii 10. května 1877 ve 3 ½ odpoledne I. — Dostih Elena Cena 1000 lir, věnovaná kněžnou Elenou Demidoffovou pro dvouleté koně...
Jsem ale hloupě připoutána k jeho rodině, k jeho městu... jen já jsem schopná takových nesmyslů – nesmyslů... proto, že ho nemiluji a nechci mu nic...
Je směšné to říkat, ale srdce se mi svírá, když se dívám z okna. Takový smutek opouštět Florencii…
Má tak jemnou, tak výtečnou tvář!
Tady je dopis, který píšu Marcuardovi:
Barnolu jsem viděla, jen když se přišel rozloučit; přinesl obvyklý náklad drbů nevinných i jiných, zpráv, všech těch věcí, jež mě znovu zavalily jako...
Trýzní mě pomyšlení, že můj deník nebude zajímavý a že ho nemohu učinit poutavějším tím, že bych chystala překvapení. Kdybych psala jen čas od času,...
Zato Audiffret spokojen není. Potkaly jsme ho s Laurentim, jenž vycházel, právě když jsme vcházely. Vyměnily jsme pár slov. Nemohl se rozumně obrátit...
Dlouho jsem seděla v zahradě a hrála na mandolínu, noc je tak krásná... jsem tak nešťastná... Jsem podrážděná až k vzteku a ještě mě dohánějí k...
Ubohý člověk, s ním si připadám jako královna, sama ani nevím proč.
V našem tak monotónním životě je vše závažné: dnes večer se poprali psi, ubohého malého Pincia zvaného Pintchik pokousali a váleli po zemi. Přiběhla...
„Dostal jsem dopis od Larderela. Je ve Vídni.“
Tichkevitch se rozloučil a Galula nás přišel navštívit, a když mluvil o Livornu, zmínil se o Larderelových; přirozeně jsem se zeptala, zda zná...
„Protože mám strach, že prasknu,“ odpověděla.
Paní Anitchkoffová s dětmi právě odjela, jsem sama a šťastná...
Na Skatingu jsme se bavily jako šílené a já konečně bruslila bez jakékoli pomoci. Zlobím se na sebe za ty směšné strachy a nikdy nezapomenu na...
Potom přišel můj starý učitel Brunet, s nímž si trochu rozhýbeme *učenlivé* schopnosti a pustíme se do toho slavného katalogu, což je věc vážná.
Při odchodu — byli tam všichni — syn slavné paní Korsakoffové, která taktéž přijíždí dožít své dny v Nice, si usmyslel, že nás pozdraví; přitom nás v...
Vrátila jsem se strašně unavená, se čtyřiceti franky a s dvaceti, které mi dluží Laurenti, jenž tam byl. Tichkevitch, který ještě neodjel, se vrátil...
Zatímco byl Laurenti u nás, přinesli dopis od hraběte F. Caracciola. Hodný hoch! Nesmírně květnaté psaní, ale v jádru dobré, a s tak fantastickým...
Pane, ve jménu umění zašlete rychle požadovaný portrét. Chci dokončit tento obraz před naším odjezdem, princ sám mi ho objednal.
Po velkém křiku a výbuších smíchu, kterých jsem se účastnila jen naoko, a protože mi takový dopis od vážného muže lichotil, šla jsem napsat odpověď —...
A milovala bych ji více než *vlastní* dceru — nevím proč, snad proto, že by mi lichotilo, kdyby lidé říkali... nevím co — že ji miluji z......
Antonelli jako by tomuto příšernému boji předsedal. Bezpochyby se tam někde ukrývá nějaká půvabná pomluva.
„To nejsou dárky, slečno Marie — to je láska nás všech!“
Uprchla jsem do svého pokoje, kde mě frivolní četba postupně uklidnila. Naštěstí tu nebyl nikdo cizí — Nemekoff, jenž vůbec nevypadá, že by po sňatku...
Navzdory horku jsem malovala, a když přišla slečna Collignon, upravila jsem si toaletu: klobouk v docela direktoriovém stylu, kabátek a košilka s...
Zatímco ostatní jdou ty hrůzy ověřit, nešťastný hlupák si drží břicho a křičí, že má šest dětí, z nichž čtyři zemřely, a ženu, a že ho strachy bolí...
Ten velký nemotorný dlouhán Emile se tváří vesele — směje se, když ho nepozdravím. Jak je vám libo, chlapče — o nic míň naštvaný nejste.
Triphon nezaplatil za slavnost a rozhlásil, že jsem mu nedala peníze. Protože mě to stavělo do dost podivného světla před lidmi z Rue de France,...
Přijde Brunet, pak maluji, pak si lehnu, pak vyjdu se všemi — ale je to nudné. Potkáme Galulu a dál Soroku; ten však prošel, viděla ho jen máma....
Po dlouhé a příjemné mořské koupeli jsme večeřeli všichni pohromadě, i s Bihovetzem a Anitchkoffovými. Pak se hrály karty; protože mě to nudilo,...