Čtvrtek 31. května 1877

Kvůli tomuhle dopisu mě vyrušili uprostřed zaníceného malování. Nový Melissano se mi povedl lépe než první; začala jsem babiččin portrét podle pastelu menšího, než je skutečnost — zvětším ho — a pokračuji na svém, který se pomalu zlepšuje. V Marcuardově dopise byla ošklivá malá fotografie Alexandra, na níž se celý usmíval a vypadal všedně.
Po velkém křiku a výbuších smíchu, kterých jsem se účastnila jen naoko, a protože mi takový dopis od vážného muže lichotil, šla jsem napsat odpověď — a tady je, na listu s velkým POKOJ VÁM upraveným po antickém způsobu:
Volím toto heslo kvůli vaší hrozné náladě.
Po tom, co říkáte o mém důvtipu, píšu ještě víc bez rozmýšlení, protože kdybych začala přemýšlet, řekla bych buď příliš krásné, nebo příliš ošklivé věci.
Právě jste ode mne dostal zbytečný dopis, neboť portrét je tu, ale poslyšte, posílám vám ho zpátky: je obrácený na špatnou stranu, a kdybych ho postavila vedle prince, obracel by se k němu zády. Takže hned buďte tak laskav a pošlete rychle, rychle obrázek v kostýmu, který vám ovšem vrátím a zahrnu vás přitom požehnáním. Máma nabídku obrázku pro sebe jistě přijme. Zda mě ta návštěva rozruší? Jsem rozrušená už bezmála sedmnáct let a šest měsíců (jeden rok zatajuji), takže se nemusím namáhat, abych byla bez sebe. Mluvíte o řeči a zpěvu a tváříte se, jako byste nevěděl, že hlavní ozdobou ptáků tohoto druhu je peří.
Jestli jste na Skatingu upadl stejně šťastně jako v Sorrentu přede dveřmi Sirény, blahopřeji vám a buďte si jist, že v hloubi srdce uchovám vzpomínku na to, jak jste se zatočil kolem své osy, jak by to dokázal jen pružný míč nejlepší jakosti.
Pošlete portrét a už nebraňte dokončení obrazu, který mě má proslavit; model vám vrátím, nedělejte si tedy starosti. Odjel A. de Larderel do Belgie proto, aby ho měli za pokladníka?
Moje adresa je stále v Nice, čekám na vaši.
Všechny pozdravy ode všech.
Marie Bashkirtseff
P. S. To, co píšete o vévodovi San Cesario, je hrozné, jak zemřel? Chudák Campomarino, proto tedy ještě neposlal tu skupinovou fotografii, kterou jsme si dali udělat v Casertě. Tak to dopadá, když má člověk počítadlo pořád v chodu!
K tomu je přiložen čtverhranný kousek papíru s rozkošným růžovým poupětem a těmito slovy: Mladá harfistka vás líbá, stejně jako On. Nedivte se, je velmi citlivá.
Takže vévoda San Cesario je mrtev, ať žije vévoda San Cesario. Campomarino už není.
Byla jsem naprosto klidná, ale paní Anitchkoffové, mámě i všem ostatním jsem po té Alexandrově fotografii připadala rozrušená.
Zaměstnávám se jinými věcmi; znepokojuje mě převoz knih a všech těch věcí. Začínám být celá roztěkaná a nevím, do čeho se dřív vrhnout.
Tajně doufám, že moje milovaná matka ví něco o mých dopisech Švýcarovi. Říkám milovaná matka bez jakékoli ironie a s pohnutím. Její laskavé chování ke mně ve mně zanechalo hlubokou vděčnost a mnoho náklonnosti k té cizí ženě, která musí být tak dobrá. Kvůli ní bych chtěla žít ve Florencii; dodává mi odvahy a všude mi ukazuje sympatie a ruce, které se ke mně vztahují.
Nemyslím, že je to proto, že je Alexandrovou matkou, neboť nevěřím, že bych ho milovala. Co je to za lásku, která mě nechává tak klidnou a na kterou se, když člověk nemá ani stín rozumné naděje, neumírá? Za posedlou tím démonem se budu pokládat teprve tehdy, až nebudu moci jíst ani chodit ani se oblékat, až budu ležet na lůžku v blouznění, umírající, v agónii. Dokud to tak daleko nedojde, poznal člověk jen náklonnosti, které jsou bez opětování stejně prudké jako láska opětovaná.
Sním jako dřív, ale s nekonečně větším klidem, že ho jednoho dne potkám a snad zopakuji román Evžen Oněgin (od Puškina!). Až dosud je to přesně náš příběh. Přečtěte si ho, umíte-li rusky, je to rozkošná kniha.
Zdá se mi, že od Neapole uplynulo tolik času!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „PAX VOBIS“. ↩
Pozn. překl.: Narážka na La Fontainovu bajku Havran a liška, v níž liška lichotí havranovi, že je-li jeho zpěv stejně krásný jako jeho peří, je fénixem všech obyvatel lesa. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Tutti saluti di tutti quanti.“ ↩