Pátek 27. dubna 1877

Šly jsme se rozloučit se svými dobrými, leč nemnoha přáteli. Přišel Carmignano a málem se rozplakal, ten chudák stařec – kdo ví, zda ho ještě někdy spatřím.
Ach, ale málem bych o dopoledni neřekla ani slovo. Přišel Melissano, aby mi stál modelem k portrétu v barvách. Bylo to rozkošné: za hodinu a půl jsem zhotovila věrnou podobiznu (nos poněkud prodloužen pro větší výraz) – a mezitím jsem snídala a vyprávěla, jak se tentýž den uskuteční dvě svatby: Melissanova a Alexandrova, se dvěma dcerami pana Buonocore, lichváře, s nímž tito páni hojně obchodují. Četla jsem i telegram, který zmíněný Alexandre poslal Melissanovi z Vídně. To mne nepřekvapuje, vždyť onehdy vstoupil se slovy: „Za hodinu odjíždím do Vídně.“ – To všechno jsem tedy stihla za hodinu a půl. Ale víte, že mě ten člověk miluje?
Ach, vida... kdo by si to byl pomyslel. Zavolaly jsme Doenhoffa, jenž toužil poznat Melissana a pochválil mě za podobiznu – k mé velké radosti. Umím komplimenty rozlišovat a vážit. Ostatně už včera na plese hraběnky Figliasi se s Grattaminardou mluvilo o mé skice křídou.
Právě odešla ta Hamontoffová; loučila se s vytržením a prohlásila, že vůbec nechápe, proč odjíždíme právě teď, kdy celou Neapol zaměstnává každý náš sebemenší pohyb atd.
Neapol mi bude chybět – je to jediné město na světě, kde netrpím. Tak tam přece zůstaňte!! Ne, neboť by se to pokazilo. (vzdech)
U příležitosti příjezdu prince z Walesu a vévody z Edinburghu znovu otevřeli Skating.
Šly jsme se tam ještě jednou podívat na své kavalíry; všichni byli ještě přívětivější než obvykle, byly jsme víc obklopené, víc milované, hovořilo se a smálo víc než jindy. Já jsem nebruslila; Schettino a Caracciolo přišli s námi. Myslím, že zítra jich několik pojede s námi až do Caserty.
Je mi téměř líto odjíždět. Doenhoff byl s námi – bez svého prince.
Loučení, ať už je jakékoli, má v sobě cosi dojemného. Nasimoff přišel, takže jsme vyslechly poslední drby.
Ze Skatingu přišli k nám Campomarino a Melissano; odvážím si fotografie, věnování a myšlenky, jež mi dnes večer napsali. Campomarino je rozkošný, vážně. Napsal tak krásné věci. Melissano odnáší svůj portrét k princezně z Piedimonte, aby předvedl ten zázrak. Chválí mě tak obratně, s takovou neapolskou živostí a v neapolském nářečí, že ho nechávám mluvit. Nucené pochlebenství člověk pozná hned.
Ostatně je to opravdu podivuhodné. Musím studovat.
Chtěla bych toho říci tolik, ale už mě zachvátil ten neklid, který člověka přepadá před odjezdem: člověk myslí na tisíc věcí najednou, chtěl by všechno nakoupit, všechno si odvézt, vzít s sebou všechny, zůstat, utéct od... co já vím. Od Larderelova odjezdu jsem duchaplná a hezká – jen aby to vydrželo.
Kufry stojí v předpokoji, psací stolky a stoly holé, komody otevřené.
Odjíždím klidná a šťastná.
Kdyby ti dnešní večer přišli i zítra, bylo by jich asi patnáct.

Poznámky

Pozn. překl.: Skating — módní bruslařský salon, oblíbené společenské místo v 70. letech 19. století. Princ z Walesu = budoucí král Eduard VII.; vévoda z Edinburghu = princ Alfred. ↩