❦
Úterý 15. května 1877
Ze stereotypu tohoto nicejského života, uzavřeného docela mezi čtyřmi stěnami, jsem znechucena jen do té míry, že to do deníku nekřičím. Což je docela štěstí.Je ne suis dégoûtée de la routine de cette vie niçoise et entièrement intérieur, qu’au point de ne pas le crier dans mon journal. C’est assez heureux.
Barnolu jsem viděla, jen když se přišel rozloučit; přinesl obvyklý náklad drbů nevinných i jiných, zpráv, všech těch věcí, jež mě znovu zavalily jako více či méně lahodná vůně onoho provinčního života, oněch malicherných zájmů, oněch trivialit, oněch plytkostí.
Je n’ai vu Barnola que pour recevoir ses adieux, il est venu apporter la cargaison habituelle de cancans innocents ou autres, de nouvelles, de toutes ces choses enfin qui m’ont de nouveau envahi comme un parfum plus ou moins délicieux de cette vie de province, de ces intérêts petits, de ces trivialités, de ces platitudes.
Barnola strávil před třemi lety zimu ve Florencii; zeptala jsem se ho, zda zná Mirafiory a Larderelovy.
Barnola a passé il y a trois ans un hiver à Florence, je lui ai demandé s’il connaissait Mirafiore et les Larderel.
„Ano,“ řekl, „Mirafiory dobře.“
— Oui, dit-il, Mirafiore beaucoup.
„A Larderel?“
— Et Larderel ?
„Od vidění.“
— De vue.
„Kterého – toho blonďatého, nebo toho tmavovlasého?“
— Lequel le blond ou le brun.
„Toho tmavovlasého, s tou tak jemnou tváří.“
— Le brun, à la figure si fine.
„Aha! Teto, copak jsem vám říkala! Děkuji, pane!“
— Ah ! ha ! ma tante, qu’est-ce que je vous ai dit ! Merci, Monsieur !
„Ale jistě,“ pokračoval, „Larderelové jsou pověstní svou krásou...“
— Mais oui, reprit-il, les Larderel sont connus pour être très beaux...
„Aha!“
— Ah ! ha !
„Jistěže, madam,“ pokračoval a z našich výkřiků nechápal vůbec nic.
— Certainement, Madame, continua-t-il ne comprenant rien à nos exclamations.
Byla jsem nadšena.
J’étais enchantée.
Ale jaký tísnivý dojem na Skatingu – zapomněla jsem na všechny ty Vigierovy, všechny ty Rusky...
Mais quelle pénible impression au Skating, j’avais oublié toutes ces Vigier, toutes ces Russes...
Audiffret zůstal celou dobu u tety; já bruslila a hovořila s hrabětem Laurentim, vzkříšeným z mrtvých. Byl opravdu velmi nemocen.
Audiffret est resté tout le temps auprès de ma tante, je patinais et causais avec le comte Laurenti ressuscité des morts. Il était très malade vraiment.
Audiffret vypadá zmateně, smutně, je ho skoro až líto; zahalila jsem ho do kaskády vět živých, posměšných, mírně pohrdavých – já, která dříve nevěděla, co říci. Jeho žerty mi připadaly chabé, zato krk velmi bílý.
Audiffret a l’air confus, triste, il fait presque pitié; je l’ai enveloppé dans une cascade de phrases vives, railleuses, légèrement dédaigneuses, moi qui ne savais que dire dans le temps. Ses plaisanteries m’ont paru faibles mais son cou très blanc.
„Víte, madam,“ řekl tetě, „víte tu věž, tu slavnou věž – nu tedy... fuč!1“
— Vous savez, Madame, dit-il à ma tante, vous savez la tour, la fameuse tour, eh bien... ouit ! [sic]
To mělo být posměšné, ale bylo jen smutné.
Cela voulait être moqueur mais ne fut que triste.
„Ach, ano, víme,“ řekla jsem, „byla tam, myslím, krásná zahrada, vzácné rostliny... terasy, to vše.“
— Ah ! oui nous savons, dis-je, il y avait là un beau jardin je crois, des plantes rares... les terrasses, tout cela.
„Ano, Bože můj, ano.“
— Oui, mon Dieu, oui.
Potom jsem se ho ptala na Florencii, kde je velmi znám.
Je lui demandai ensuite de Florence où il est très connu.
„Viděla jsem jednoho z vašich přátel,“ říkám, „pana de Larderela.“
— J’ai vu de vos amis, dis-je, M. de Larderel.
„Ach! Je stále tak potrhlý?“
— Ah ! Est-il toujours aussi toqué ?
„Potrhlý? Toho jsem si nevšimla.“
— Toqué ? Je n’ai pas remarqué.
„To se podívejme!“
— Ah ! par exemple.
„Ujišťuji vás, pane, že se usadil, dal do pořádku své záležitosti a je velmi... milý.“
— Je vous assure, Monsieur, qu’il s’est rangé, il a réglé ses affaires, et qu’enfin il est très... gentil.
„Aha! Takže jste viděla jen milé lidi?“
— Ah ! ça vous n’avez donc vu que des gens gentils ?
„Zakládám si na tom; proto cestuji – jinak by to pro mě nebyla žádná změna.“
— Je m’en flatte, c’est pour cela que je voyage, autrement cela ne me changerait pas.
„To je na mou adresu, že!“
— C’est pour moi ça, vous savez !
„Přítomní jsou vyjmuti; ostatně si nepřičítejte tolik cti.“
— Les présents sont exceptés, d’ailleurs ne vous attribuez pas tant d’honneur.
Vyprávěla jsem Laurentimu o svých chemických pokusech, jimiž jsem si ověřovala, zda to, co jsem cítila, je láska – skoro týmiž slovy jako v tomto deníku... hraji si na dítě, abych mohla hodně říct.
J’ai raconté à Laurenti mes expériences chimiques pour m’assurer si ce que je ressentais était de l’amour, presque dans les mêmes termes que dans ce journal... je fais l’enfant pour pouvoir beaucoup dire.
Každý den u nás bývají malé Anitchkoffovy, Jeanne Daniloffová a pak Lise – tyhle děti osvěžují srdce. Mluví se tolik o Alexandrovi a Alexandrině, že na ně myslím tím víc. Natáhla jsem stroj a každou chvíli mi to příjemně lechtá uši.
Tous les jours nous avons les petites Anitchkoff, Jeanne Daniloff, et puis Lise, ces enfants rafraîchissent le cœur. On parle tant d’Alexandre et d’Alexandrine que c’est plus que j’y pense. J’ai remonté la machine et à chaque instant l’ouïe est agréablement chatouillée.
Kdybych měla milion, uzavřela bych ten obchod z netrpělivosti.
Si j’avais un million je ferais cette affaire par impatience.
Ale jak sehnat milion.
Mais comment réaliser un million.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále citoslovce „ouit!“ [sic] – Audiffret jím naznačuje, že věž je ta tam. ↩