Čtvrtek 7. června 1877

Jako před dvěma lety jsem šla do Bains Georges a koupala jsem se — se skokem z vysokého můstku, potápěním, plaváním na zádech atd. Nebyla tam ani duše z tehdejší doby, vyjma novináře Noëla, který řekl (zaslechla to Rosalie), když viděl, jak si ve vodě hraji s Pinciem: „Je to veselé, ale ne ta divoká veselost jako dřív.“ Jistěže ne — moje ubohé Grácie, ubohý Yourkoff, a Nina, a nakonec ti špinaví Nicejci — jak je to daleko. Kdyby mě hrubost těch lumpů nebyla zarmoutila, považovala bych tu dobu za nejveselejší a nejdivočejší ve svém minulém i budoucím životě. Paní Kondareffová mi připomíná Ninu — stejná bezstarostnost a stejná nevinnost ve zkažení. Nikdo, s kým by člověk mohl tropit hlouposti!
Ten velký nemotorný dlouhán Emile se tváří vesele — směje se, když ho nepozdravím. Jak je vám libo, chlapče — o nic míň naštvaný nejste.
Alexandre se nechce podařit — ale trpělivost. Dnes večer jsme šli na Promenádu; seděla jsem na lavičce a hrála na mandolínu, načež Walitský šel nastavovat klobouk kolemjdoucím — ti si mysleli, že je zdraví.
Pak se vrátila máma — je stále u paní Anitchkoffové nebo s ní, a ta je zase každý den u nás.
Zůstali jsme dlouho klábosit, protože paní Kondareffová čekala na poslední vlak, aby mohla přepadnout Bihovetze, až se bude vracet z Monaka, a půjčit si od něj peníze. Já jsem jí poradila, aby omdlela dřív, než ho požádá — ztratí hlavu a nenapadne ho říct, že prohrál.
Dusíme se — a ten Pincio, který chce být stále na stejném křesle jako já! Víte: když jsem skočila, běžel za mnou, ale když doběhl na kraj prkna, náhle se zastavil a celou dobu, co jsem byla pod vodou, kňučel a zvedal přední tlapky tak žalostně a tak dojemně, že přítomné to hluboce dojalo. Ten ubohý pes — trápím ho celý den a on mě zbožňuje.

Poznámky

Pozn. překl.: „Les Grâces“ — Grácie; Marie tím míní dřívější přátele/přítelkyně z Nice; odkaz na Tři Grácie z antické mytologie jako metafora pro ztracené lehkovážné společenstvo. ↩
Pozn. překl.: „Candeur dans la dépravation“ — nevinnost ve zkažení; Mariina oblíbená oxymóronická charakteristika — naivita, která si vlastní nestoudnosti není vědoma. ↩
Pozn. překl.: „Sevinze“ — výraz nejasného původu, možná nářeční; v kontextu zřejmě znamená: hraje vesele/dělá, že se nic neděje. ↩