❦
Pátek 11. května 1877
Od včerejška jsem ještě nešla spát a už je světlo. Žádal mě o můj portrét... lituji toho, jako bych si sama něco odepřela... přece tam ještě něco je! Však – přejde to, všechno přejde.Je ne me suis pas encore couchée depuis hier et il fait jour. Il m’a demandé mon portrait... je regrette comme si je m’étais refusé quelque chose... il y a encore quelque chose là ! Eh ! ça passera, tout passe.
Jsem ale hloupě připoutána k jeho rodině, k jeho městu... jen já jsem schopná takových nesmyslů – nesmyslů... proto, že ho nemiluji a nechci mu nic obětovat: za prvé proto, že on si mě vůbec nevšímá, a za druhé proto, že ta partie není oslnivá... berte to slovo vážně.
Mais je suis attachée stupidement à sa famille, à sa ville... il n’y a que moi pour ces sortes de niaiseries, niaiseries... parce que je ne l’aime pas et ne veux rien lui sacrifier, d’abord parce que lui ne me regarde même pas et ensuite parce que le parti n’est pas éblouissant... acceptez le mot sérieusement.
Dovoluji si všelijaké nesmysly, když mají nějaký účel – ale takhle jen tak...
Je me permets toutes sortes de niaiseries avec un but, mais ainsi...
Je bílý den.
Il fait grand jour.
... Bez jakéhokoli... ani lásky z jeho strany... Eh, přejde to a my ho znovu najdeme – jen hory se nikdy nesetkají...1 ačkoli – vynalezli tak pohodlné, totiž tak dlouhé mosty...
... Sans aucune espèce de... pas même d’amour de son côté... Eh, ça passera et nous le retrouverons, il n’y a que les montagnes qui... et encore, on a inventé des ponts si commodes, si longs je veux dire...
Přece tam něco je!
Il y a quelque chose là ! quand même.
Co dokáže mládí – lehla jsem si v sedm ráno, vstala v jedenáct a necítím žádnou únavu. Šla jsem se rozloučit s Cascine; člověk by řekl, že jsem strávila rok ve Florencii.
Ce que c’est que la jeunesse, couchée à sept heures du matin, réveillée à onze heures je ne sens aucune fatigue. Je suis allée faire mes adieux aux Cascines, on dirait que j’ai passé un an à Florence.
S láskou jsem hleděla na aleje, na Arno, na cizí a lhostejný svět... má ro... ne, víte, nemohu se smát. Hraběnka byla s dcerou; obě mě jako obvykle hodně pozorovaly. Hrabě Gaston mi tolik připomíná... onoho... a musíme odjet! Peníze došly... kurz klesá, válka.2
Je regardais avec amour les allées, l’Arno, le monde étranger et indifférent... ma fa... non, tenez je ne peux pas rire. La comtesse était avec sa fille, toutes deux comme d’habitude m’ont beaucoup regardée. Le comte Gaston me rappelle tellement... l’autre... et il faut partir ! Il n’y a plus d’argent... le cours baisse, la guerre.
Marcuard nám říká, že v Cercle philharmonique je dobročinný koncert a na Skatingu večírek. Byly jsme na obou místech. Na koncertě jsem viděla Gastona s manželkou – je to zvláštní, jak spolu dobře vycházejí. Alexandre nám to říkal, ale to, co člověk vidí, všechno předčí. Vskutku je člověk nepotkává pořád spolu jako znuděné nebo ospalé manžely, ale oni se setkávají jako přátelé – každou chvíli na dostizích, na koncertě přijde k ní něco říct, na něco se zeptat. Radí se spolu, usmívají se na sebe. Není hezká. Malá, zavalitá, tmavovlasá, tmavé pleti, červené tváře, a přece pravidelné rysy a výraz velké dobroty, energie, vlídnosti – to se líbí.
Marcuard nous dit qu’il y a un concert de bienfaisance au Cercle philharmonique et une soirée au Skating. Nous avons été aux deux endroits. Au concert, j’ai vu Gaston et sa femme, c’est curieux comme ils sont bien ensemble. Alexandre nous l’avait bien dit, mais ce qu’on voit dépasse. En effet on ne les rencontre pas toujours ensemble comme les époux ennuyés ou endormis, mais ils se rencontrent comme des amis, à chaque instant aux courses, au concert, il vient lui dire, lui demander quelque chose. Ils se consultent, ils se sourient. Elle n’est pas jolie. Petite, forte, brune, la peau foncée, les joues rouges, les traits réguliers cependant et un air de grande bonté, d’énergie, de gentillesse, qui plaît.
Na Skatingu, kam jsem kvůli převlékání přišla až v jedenáct, jsme viděly paní de Mirafiore, Blanche. Radost ale nebyla úplná, rozloučení nemělo všechno kouzlo, po němž jsem toužila – hraběnka tam nebyla.
Au Skating ou pour cause de changement de toilette je vins à onze heures, nous avons vu Mme de Mirafiore, Blanche. Mais le plaisir n’était pas complet, les adieux n’ont pas eu tout le charme désiré, la comtesse n’était pas là.
Co mi jsou všichni? Zůstala jsem osm dní ve Florencii, viděla jsem je osmkrát. Miluji je a je mi líto opouštět Florencii tak, že bych až... plakala. Vypadali laskavě a já se rozněžnila jako hloupá!
Que me sont-ils, tous ? Je suis restée huit jours à Florence, je les ai vus huit fois. Je les aime et je regrette Florence au point... d’en pleurer. Ils avaient l’air bon et je me suis attendrie comme une sotte !
Zmínila jsem se už, že u nás byl Gordigiani,3 povzbuzoval mě, přislíbil mi uměleckou budoucnost, našel v mých skicách mnoho dobrého... a velice si přál mě namalovat...
Ai-je dit que Gordigiani a été chez nous, m’a encouragée, m’a promis un avenir artistique, a trouvé beaucoup de bon dans mes esquisses... et a désiré beaucoup faire mon portrait...
Jak bych si přála mít portrét ve Florencii – bylo by to pozoruhodné: on by ho viděl – totiž oni všichni by ho viděli.
Je voudrais tant mon portrait à Florence, comme ce serait une chose remarquable, il le verrait, ils le verraient tous je veux dire.
Poznámky
Pozn. překl.: Narážka na francouzské přísloví „Il n’y a que les montagnes qui ne se rencontrent pas“ (Jen hory se nikdy nesetkají — lidé vždy znovu přijdou do styku). ↩
Pozn. překl.: Rusko vyhlásilo Osmanské říši válku 24. dubna 1877 (rusko-turecká válka). Le cours: směnný kurz, na němž závisely příjmy rodiny z Ruska. ↩
Pozn. překl.: Michele Gordigiani (1835–1909), proslulý florentský portrétista, který roku 1867 v Londýně maloval královnu Viktorii (en.wikipedia „Michele Gordigiani“). ↩