❦
Pondělí 14. května 1877
Ubohý dědeček pořád leží, a protože je netrpělivý, neopouštíme ho ani na minutu; každý u něho po řadě stráví dvě hodiny. Walitský se zabydlel v jídelně a mámin pokoj obývá Marie Leontievna, vychovatelka dětí pana Anitchkoffa. Tahle dívka prožila celý román kvůli své maceše, která ji dala vyhnat, nebo spíš ji donutila uprchnout z domu jejího otce, barona Elsnitze; je to opravdový anděl, bdí u ubohého starce a ošetřuje ho jako… jako anděl. Když jsem se s takovou dobrotou setkávala v knihách, protivila se mi ta přehnanost. Kým je pro nás? Méně než cizí člověk. A nemá z toho žádný prospěch.Lundi 14 mai 1877
Tady je dopis, který píšu Marcuardovi:
Voici la lettre que j’écris à Marcuard :
Opsaný dopis · Lettre de Marie à Marcuard, 14 mai 1877Milý pane, píši vám, abych vám jménem nás tří poděkovala za vaši znamenitou péči. Opravdu jste nás ušetřil všech nepříjemností na nádraží. Ale ještě jsme celé otřesené strašnou zprávou: jen si představte, můj dědeček se před osmi dny dal operovat. Zakázal nám o tom cokoli psát. Operace se však naštěstí zdařila a dědeček znovu nabude zraku. Nebýt tohoto rozrušení, měla bych čas rozhořčovat se, že jsem v Nice. V tom ohavném městě si troufá pršet! Zaměstnávám se zdobením „svých komnat“ a kopíruji pro něho Melissana.Cher Monsieur, Je vous écris pour vous remercier au nom de nous trois de vos excellents soins. Vraiment vous nous avez évité tous les ennuis de la gare. Mais nous sommes encore saisies par une nouvelle terrible, pensez donc mon grand-père s’est fait opérer il y a huit jours. Il avait défendu de nous en rien écrire. Mais heureusement l’opération a réussi et il retrouvera la vue. S’il n’y avait pas eu cette émotion j’aurais le temps de m’indigner d’être à Nice. Il ose pleuvoir dans cette exécrable ville ! Je m’occupe à orner “mes appartements” et à copier Melissano pour lui.Přijel už do Florencie? Opravdu by nás mrzelo, že jsme se s ním takhle minuly.Est-ce qu’il est arrivé à Florence ? Nous serions vraiment fâchées de l’avoir ainsi manqué.Vzpomínáte si na tu nevratnou půjčku jednoho milionu? Nuže, je tu jedna mladá osoba, která má dva miliony a nepřeje si nic lepšího, než je uložit. Hraje na harfu, zpívá a vyšívá. Je to osoba spořádaná, i když dvaadvacet jí bylo teprve v roce 1859.Vous rappeliez-vous du prêt d’un million à fonds perdus ? Eh bien il se trouve ici une jeune personne possédant deux millions et qui ne demande pas mieux que de les placer. Elle joue de la harpe, chante et brode. C’est une personne rangée, bien qu’elle n’ait eu ses vingt-deux ans qu’en 1859.Na shledanou tedy, pane, a věřte, že zůstávám v Nice až do 15. června.Au revoir donc, Monsieur, et croyez-moi toujours à Nice jusqu’au 15 juin.Marie BashkirtseffMarie Bashkirtseff
Je zvláštní, že člověk nedokáže vyprávět hned; teprve dnes si vzpomínám, jak opilý Larderel, když mluvil s panem Hamontoffem, ho napodoboval, o čemž ten dobrý pán, tak bytostně komický, neměl ani tušení, a oba pak odcházeli po terase hotelu Victoria, dělali stejná gesta a mluvili se stejným přízvukem.
C’est bizarre comme on ne sait pas raconter tout de suite, ce n’est qu’aujourd’hui que je me souviens comment Larderel ivre parlant à M. Hamontoff l’imitait, ce dont ce bon monsieur si essentiellement comique ne se doutait pas et tous deux s’en allaient faisant les mêmes gestes et parlant avec le même accent, sur la terrasse de l’hôtel Victoria.
Ostatní jedou do Monaka a my zůstáváme s mámou, Lise a malými Anitchkoffovými. Walitský nás rozesmává až k slzám. Střídáme se u dědečka, a den uběhne.
On va à Monaco et nous restons avec maman, Lise et les petites Anitchkoff. Walitsky nous fait rire jusqu’aux larmes. On se succède auprès de grand-papa, et le jour passe.
Maluji, hraji, já…
Je peins, je joue, je...
Poslyšte, zdá se mi, že moje rodina o mně mluví, myslí na mě a má mě ráda… Přísahala bych na to… nevím, čím to je, ledaže tou náklonností, kterou k těm… osobám cítím. Zdá se mi, že bychom se jen museli sejít, a byli bychom nejlepší přátelé na světě; je to, jako bych s nimi odjakživa žila… a kdyby mi někdo přišel říct, že o mně mluví špatně nebo že ke mně chovají chladnou lhostejnost… z prvního bych byla zoufalá, a tomu druhému bych nevěřila.
Ecoutez, il me semble que ma famille parle de moi, pense à moi et m’aime... J’en jurerais... je ne sais à quoi cela tient si ce n’est à la sympathie que j’éprouve pour ces... personnes. Il me semble que nous n’aurions qu’à nous trouver ensemble pour être les meilleurs amis du monde; c’est comme si j’avais toujours vécu avec elles... et si on venait me dire qu’elles disent du mal de moi ou qu’elles ont pour moi une froide indifférence... je serais désespérée du premier, quant au second je ne le croirais pas.
Mají mě rády, tak jako já je, s tím rozdílem, že mě nic neodvádí od myšlenky na ten den, jenž tím dostává určitější podobu, kdežto ony jsou jako celý ostatní svět.
Elles m’aiment comme je les aime avec cette différence qu’il n’y a rien qui m’écarte de l’idée du jour qui en prend une forme plus précise, tandis qu’elles sont comme le reste du monde.
Nechtělo se mi jít spát; Dina mě chytila jednou rukou a druhou si vzala šaty jako Siléna, uprostřed schodiště předvedla Gastona nebo Alexandra a nakonec hraběnku; ta pantomima je výstižná, vrátila jsem se do pokoje a vyprskla smíchy.
Je ne voulais pas aller dormir, Dina me saisit d’une main et de l’autre sa robe comme Silène, au milieu de l’escalier elle fit Gaston ou Alexandre et enfin la comtesse; cette pantomine est frappante, je suis rentrée en éclatant de rire.