❦
Středa 6. června 1877
Tetu probudí značný hluk — Petr přiběhne celý roztřesený a ještě pitomější než obvykle a křičí: „Celý palác je okraden!“ Není-li to ďábel, jsou to zloději! Žádné stříbro, žádné ubrousky; žádné pláště v předpokoji!Ma tante est réveillée par un tumulte considérable, Pierre accourt tremblant et encore plus idiot que de coutume en criant que: « Tout le palais est volé ! » Si ce n’est pas le diable ce sont des voleurs ! Plus d’argenterie, plus de serviettes; plus de manteaux dans l’antichambre !
Zatímco ostatní jdou ty hrůzy ověřit, nešťastný hlupák si drží břicho a křičí, že má šest dětí, z nichž čtyři zemřely, a ženu, a že ho strachy bolí žaludek. Jídelna pavilonu, který tak pompézně nazval palácem, je v největším nepořádku — nábytek převrácený, stůl odhozený na druhý konec pokoje, skříně otevřeny, obrazy sundány! Obrazy, za které bratr zaplatil pět franků za kus. Triphon volá, aby šli pro četníky, protože paní řekla, že když je blázen, byl to on, kdo v noci vyvedl nějakou bláznivinu.
Pendant qu’on va vérifier ces horreurs le malheureux imbécile se tient le ventre et crie qu’il a six enfants dont quatre sont morts, et une femme, et qu’il a mal à l’estomac de peur. La salle à manger du pavillon qu’il a si pompeusemet nommé palais, est dans le plus grand désordre, les meubles sont renversés, la table déjetée à l’autre bout de la chambre, les armoires ouvertes, les tableaux décrochés ! tableaux payés par mon frère cinq francs pièce. Triphon crie d’aller chercher les gendarmes parce que Madame a dit que comme il était fou c’était lui (qui) avait fait quelque folie la nuit.
„Ano, pojďme pro četníky!“
— Oui, allons chercher les gendarmes !
„Proč?!“
— Pourquoi ?!
„Aby chytili!“
— Pour saisir !
„Koho?“
— Quoi ?
„Zloděje.“
— Le voleur.
„Ale vždyť odešel!“
— Mais puisqu’il est parti !
„Ach, propánakrále!1“ A Petr byl bílý jako plátno; zkrátka všichni byli vyvedení z míry — a nemohli se ubránit smíchu nad zdrceným výrazem toho tvora, na kterého bylo až líto pohledět.
— Ah ! Buon Diou dé Diou ! Et Pierre était blanc comme un linge, enfin tout le monde bouleversé et ne pouvant s’empêcher de rire à l’air fatal de cet animal qui faisait peine à voir.
Přirozeně jsem se smála jako šílená — včera v noci jsem totiž šla do pavilonu a udělala vše pro to, abych dokázala, že by zlodějům stačilo jen přijít; dokonce jsem se pokusila vyrazit dveře, abych dostala džem — umírala jsem hlady — a nikdo nic neslyšel.
Naturellement j’ai ri comme une folle parce que hier, la nuit je suis allée au pavillon et j’ai tout fait pour prouver que les voleurs n’auraient qu’à venir, j’ai même tâché d’enfoncer une porte pour avoir des confitures car je mourais de faim, et on n’a rien entendu.
Čtyři hodiny s hodinkami v ruce, čtyři hodiny, jež jsem věnovala malování Alexandra — a nepodařilo se mi nic než obočí, a to ještě! Vyšla jsem proto ven a setkala jsem se dokonce s Emilem, jehož jsem sotva poznala — a řeknu vám proč. Vídala jsem ho dost často, takže mě na něm žádná změna nemohla překvapit; ale když jsem ho dnes uviděla, připadalo mi, jako bych ho viděla po třech letech. Přibral na těle, téměř vyrostl, měl zapnutý redingot2 a výraz muže s velkými způsoby — k nerozeznání. Dosud to byl mladý chlapec — dnes je to muž. Ostatně už mu musí být sedmadvacet. Kdybych ho nebyla pokládala za Merjeewského,3 byl by mi zůstal zcela pěknou vzpomínkou. Nepozdravila jsem ho a on mě pozdravil jen velmi chabě.
Quatre heures montre en main, quatre heures ! que j’ai employées à faire Alexandre et je n’ai rien réussi que le sourcil et encore ! De sorte que je suis sortie et j’ai même rencontré Emile que j’ai reconnu à peine et je vais vous dire pourquoi. Je le voyais assez souvent pour n’être frappée d’aucun changement de sa personne mais, le voyant aujourd’hui, il m’a semblé le revoir après trois années d’absence. Il a pris du corps, il a presque grandi, il avait une redingote boutonnée et un air d’homme de grandes façons à s’y tromper. Enfin jusqu’aujourd’hui c’était un jeune garçon, aujourd’hui c’est un homme. Mais au fait, il doit avoir ses vingt-sept ans. Si je ne l’avais pas pris pour un Merjeewsky, il m’aurait été un souvenir fort propre. Je ne l’ai pas salué et il m’a saluée fort peu.
Když jsem se po večeři vracela domů, uviděla jsem Petra, jak odnáší ubrousky a stříbro v náruči s obzvláštní něhou. Měl v úmyslu vše zamknout před večeří, ale vysvětlili mu, že po večeři to bude rozumnější.
Comme je rentrais chez moi après dîner je vis Pierre qui emportait les serviettes et l’argenterie dans ses bras avec une tendresse toute particulière. Il avait eu l’intention de tout enfermer avant dîner mais on lui a fait comprendre qu’après serait plus raisonnable.
Paní Kondareffová si mě začíná oblibovat. Tím nutně musí projít každý, kdo mě často vídá.
Madame Kondareff commence à prendre de l’amitié pour moi. Il faut nécessairement que tout ceux qui me voient souvent en passent par là.
Čtyři hodiny strávené před Florenťanovou fotografií ho vrátily do mé mysli — takže, aniž bych ho vysloveně milovala, nedokázala bych vám ukázat hezčího a příjemnějšího muže.
Quatre heures passées devant la photographie du Florentin me l’ont réintégré dans l’esprit de sorte que, sans précisément l’aimer, je ne saurais vous indiquer un homme plus beau et plus agréable.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále nicejsky: Buon Diou dé Diou — nicejské nářečí (nissart, okcitánský dialekt), francouzsky „Bon Dieu de Dieu“ — „Pro milého Boha!“; místní klení. ↩
Pozn. překl.: Redingot — salonní svrchní kabát pro muže, přiléhavý s dlouhými šosy; formální pánský oděv. ↩
Pozn. překl.: Merjeewsky — hrabě Mechlav Merjeewsky, polský hrabě, který se do Marie zamiloval ve Spa v roce 1874 (Kernberger 2013; rejstřík Mon Journal t.9). ↩