Čtvrtek 10. května 1877

Tady je program dostihů. Bylo krásně, seděly jsme hned u vážírny, ale strašně daleko ode všech.
Koňské dostihy ve Florencii 10. května 1877 ve 3 ½ odpoledne I. — Dostih Elena Cena 1000 lir, věnovaná kněžnou Elenou Demidoffovou pro dvouleté koně narozené a odchované v Itálii. Vklad 50 lir, startovat nebo zaplatit. — Tyto vklady připadnou koni, který doběhne druhý, kromě jednoho, jenž se odvede do dostihového fondu. (Kritérium) Vzdálenost 1700 metrů. — Váha: hřebci 54 kg, klisny 52 ½ kg. 1. Palma. Ryzá klisna, 2letá, narozená a odchovaná v provincii Pisa, po Yellow Oak z Golden Dream, 52 ½ kg. — Pan hrabě Gaston De Larderel. — Bílá, rukávy a čepice zelené. 2. Don Pasquale. Ryzý hřebec, 2letý, narozený a odchovaný tamtéž, po Yellow Oak z Orpheline, 54 kg. — Týž. — Bílá, šerpa, rukávy a čepice zelené. 3. Vasco. Ryzohnědý hřebec, 2letý, narozený a odchovaný tamtéž, po Yellow Oak z Refraction, 54 kg. — Pan Ranieri Galletti. — Červená, rukávy a čepice černé. 4. Bambagella. Ryzá klisna, 2letá, narozená a odchovaná tamtéž, po Yellow Oak z Royaline, 52 ½ kg. — Týž. — Červená, černé rukávy a červená čepice.
II. — Dostih Cascine 1. cena 1500 lir — 2. cena 300 lir, věnované spolkem pro koně každého věku, narozené a odchované v Itálii. Vklad 150 lir, při odstoupení propadá polovina. — Z těchto vkladů se jeden odvede do dostihového fondu, ostatní až do výše 300 lir připadnou koni, který doběhne třetí, a zbytek se přičte k první ceně. Vzdálenost 1937 metrů; každý kůň ve věku 3 let nese 51 kg, 4letý 62 kg, 5letý 65 kg, 6letý a starší 66 ½ kg. — Klisny a valaši o 1 ½ kg méně. — Klisny a koně po italské matce, která není plnokrevná, ponesou o 3 [?] kg méně. Vítězové ceny 1500 lir či vyšší v témž roce ponesou o 2 kg více. 1. Lucciola. Tmavohnědá klisna, 5letá, po Good By z Refraction, 63 ½ kg. — Pan Federigo Tani. — Žlutá, čepice černá. 2. Lady Hope. Hnědá klisna, 5letá, po Heir-at-Law z Verbena, 63 ½ kg. — Pan Od. Ginistrelli. — Bílá a modrá, čepice modrá. 3. Sporting Country. Hnědý hřebec, 3letý, po Heir-at-Law z Biscia, 51 kg. — Týž. — Bílá a modrá, rukávy a čepice modré. 4. Vespa. Hnědá klisna, 4letá, po Typhon z Candia, 60 ½ [?] kg. — Pan Ranieri Galletti. — Červená, rukávy a čepice černé. 5. Falconiere. Hnědý hřebec, 3letý, po Yellow Oak z Royaline, 51 kg. — Týž. — Červená, černé rukávy a červená čepice. 6. La Gorgona. Hnědá klisna, 3letá, po Satyr z Orpheline, 49 ½ [?] kg. — Pan hrabě Gaston De Larderel. — Bílá, rukávy a čepice zelené. 7. Don Giovanni. Hnědý hřebec, 4letý, po Dusk z Orpheline, 64 [?] kg. — Týž. — Bílá, šerpa, rukávy a čepice zelené.
III. — Králova cena 3000 lir, věnovaná Jeho Veličenstvem. (Handicap) pro koně všech plemen a každého věku. Vklad 250 lir, při odstoupení propadá polovina. — Z těchto vkladů jeden připadne dostihovému fondu, ostatní koni, který doběhne druhý. — Odstoupení musí být ohlášeno před prvním dostihem dne. Vzdálenost asi 2300 metrů. — Váhy stanovili pánové kníže Carlo Poniatowski, markýz Giovanni Costabili a markýz Roberto Pucci. 1. La Burdent [?]. Ryzá klisna, 5letá, francouzský plnokrevník, po Carouges z Lady Douglas, 57 ½ [?] kg. — Pan hrabě Gaston De Larderel. — Bílá, šerpa, rukávy a čepice zelené. 2. La Gorgona. Hnědá klisna, 3letá, italský plnokrevník, po Satyr z Orpheline, 40 [?] kg. — Týž. — Bílá, rukávy a čepice zelené. 3. Lady Hope. Hnědá klisna, 5letá, italský plnokrevník, po Heir-at-Law z Verbena, 53 kg. — Pan Od. Ginistrelli. — Bílá a modrá, čepice modrá. 4. La Commense [?]. Hnědá klisna, 4letá, francouzský plnokrevník, po Diablotin z Ellingtonia, 33 [?] kg. — Pan hrabě Alberto di S. Giorgio. — Kaštanová, rukávy a čepice bílé. 5. Sporting Country. Hnědý hřebec, 3letý, italský plnokrevník, po Heir-at-Law z Biscia, 43 kg. — Pan Od. Ginistrelli. — Bílá a modrá, rukávy a čepice modré.
IV. — Cena Circolo dell’Unione 3000 lir, věnovaná společností uvedeného klubu pro koně a klisny všech plemen a každého věku. Vklad 250 lir a 150 lir odstupné. Tyto vklady připadnou koni, který doběhne druhý, kromě jednoho, jenž se odvede do dostihového fondu. Vzdálenost dva okruhy Prata, asi 4000 metrů. — Váhy a podmínky jako v Dostihu Arno. — Vítězové Královy ceny a Velké ceny Florencie ponesou o 2 kg více. — Cena bude udělena, bude-li trať uběhnuta za 5 minut a 30 sekund. 1. La Commense [?]. Hnědá klisna, 4letá, francouzský plnokrevník, po Diablotin z Ellingtonia, 64 ½ kg. — Pan hrabě Alberto di San Giorgio. — Kaštanová, rukávy a čepice bílé. 2. Lady Hope. Hnědá klisna, 5letá, italský plnokrevník, po Heir-at-Law z Verbena, 63 ½ kg. — Pan Od. Ginistrelli. — Bílá a modrá, čepice modrá. 3. Wild Boy. Hnědý hřebec, 6letý [?], francouzský plnokrevník, po Wild Oats z Francine, 74 ½ [?] kg. — Pan hrabě Gaston De Larderel. — Bílá, rukávy a čepice zelené. 4. La Burdent [?]. Ryzá klisna, 5letá, francouzský plnokrevník, po Carouges z Lady Douglas, 67 ½ [?] kg. — Týž. — Bílá, šerpa, rukávy a čepice zelené.
V. — Útěšný dostih Cena 1000 lir, věnovaná spolkem pro všechny koně a klisny, kteří se zúčastnili dostihů této sezóny ve Florencii a nevyhráli první cenu. Vklad 100 lir, startovat nebo zaplatit. — Z těchto vkladů se jeden odvede do dostihového fondu, ostatní až do výše 300 lir připadnou koni, který doběhne druhý, a zbytek se přičte k ceně. Vzdálenost, váhy a podmínky jako v Dostihu Arno. Kůň, který doběhl druhý v uvedeném dostihu, v rozjížďkách pro koně všech plemen, v Králově ceně a ve Velké ceně Florencie, ponese 2 kg přítěže. Přihlášky se podávají na závodišti a uzavírají se čtvrt hodiny po skončení předchozího dostihu.
Řídící výbor Poniatowski kníže Carlo, předseda Guicciardini hrabě Ferdinando, pokladník — Pucci markýz Roberto, tajemník Bombicci Pontelli Cesare Bossi Pucci hrabě Carlo Corsini z knížat Pier Francesco, markýz di Lajatico Martini Bernardi Francesco Piccolellis markýz Filippo Strozzi markýz Pio Ředitelé
Tištěný program dostihů ve Florencii, 10. května 1877 (Corsa Elena, Corsa delle Cascine, Premio del Re)
Tištěný program dostihů ve Florencii, 10. května 1877 (Corsa Elena, Corsa delle Cascine, Premio del Re) Mon Journal, sv. 10, s. 165 (faksimile)
Tištěný program dostihů ve Florencii, 10. května 1877, pokračování (Premio del Circolo dell’Unione, Corsa di consolazione, Comitato dirigente)
Tištěný program dostihů ve Florencii, 10. května 1877, pokračování (Premio del Circolo dell’Unione, Corsa di consolazione, Comitato dirigente) Mon Journal, sv. 10, s. 166 (faksimile)
Strašně jsem trpěla tím opuštěním… zkrátka tím vším. Gaston a jeho žena byli na tribuně, ona tam byla skoro jediná, všechny dámy seděly v kočárech, tam daleko, daleko. Způsoby tohoto Larderela mi příjemně připomínaly toho druhého.
Ostatně ho už nemiluji a to slovo milovat mi tu připadá komické.
Ze vzdoru jsem večeřela sama. Marcuard přišel kolem desáté, a já, přeskakujíc všechny naše zábavné, veselé, duchaplné hovory, spěchám vám vyprávět to hlavní.
Tolik jsme se nasmáli… Marcuard přeskakoval židle s lehkostí sylfidy, já v patách za ním, a prohlásila jsem mu, že jestli bude tvrdošíjně všude vykládat, že jsem zasnoubená s Larderelem, vezmu si jeho, Marcuarda.
Ale honem ten příběh – můj Bože, je to docela prosté, jde o Alexandra, který je podle Marcuarda ztracený člověk. Naštěstí měl souboj a odjel na cesty, a mezitím se mu budou snažit dát záležitosti do pořádku. Gaston, to bylo něco jiného, Gaston byl nejelegantnější a nejvyhledávanější muž v Itálii, kdežto ten milý Alexandre strávil život s lichváři a koketami, vyhodili ho z klubů atd. atd. To všechno vím, takhle bych ho vidět nechtěla. Chtěla bych, aby byl tím, čím byl jeho bratr… a víc.
Představte si: ten milý a okouzlující zhýralec vykládal o své nenávisti k Niccolinimu, o nenávisti, která mu mohla vtisknout do ruky nůž – a tahle nenávist mu vtiskla do ruky jen pero, aby Niccolinimu napsal dopis, jako by psal Marcuardovi nebo Melissanovi. Musím vám také říct, že je momentálně v Pešti, což se mi, nevím proč, velice líbí. Být v Pešti, to je přece velmi distingované.
na okraji
Udělal velmi dobře, dávat najevo zášť by bylo směšné. Naopak, je velmi taktní, když se tváří, že je vděčný.
Marcuard není pomlouvač, opakuje jen to, co mu sám stokrát řekl do očí, co mu říkají všichni jeho přátelé a co o něm říkají všichni.
Máma ho hájila a Marcuard se z lásky k pravdě snažil zbavit ji iluzí, které „v té věci máte, madam“, jak říká. Dětinský a hloupý je jen tam, kde jde o to poslechnout rady a jednat správně; ale lhát, klamat, s pláčem tahat z matky peníze, pak nezaplatit a peníze vyhodit oknem – k tomu používá svůj důvtip. Kdybych psala román, nahromadila bych všechny tyto cenné údaje a své soudy do úvodního výkladu, jehož účelem by bylo nakreslit námět, ale když se píše den po dni, spokojte se s těmito útržky…
Před čtyřmi lety, když mu bylo devatenáct, unesl šestnáctiletou tanečnici, dítě, které ještě žilo u rodičů. Jednoho dne, když zjistil, že je… vyhodil ji. Musel k tomu mít nějaký důvod, taková krutost je nepřípustná. Pokračujme: ta dívka se ocitla na dlažbě a v tomto zoufalém postavení si šla kleknout ke vchodu do Cascine, aby Larderela, až přijde na procházku, poprosila o „frank na jídlo“. Jeho přátelé ji posadili do drožky a dali jí peníze, aby ten skandál ukončili.
Měl s ní syna.
„A jednoho dne,“ vypráví Marcuard, „jsem k němu přišel a našel jsem ho v rozkošné náladě před zrcadlovou skříní.“
„‚Ach, můj milý příteli,‘ řekl mi, ‚já jsem tak šťastný. Mám štěstí, ach, a jaké štěstí.‘“
„‚No tak,‘ zeptal jsem se ho, ‚co se ti stalo?‘“
„‚Co se mi stalo?‘ řekl, zatímco si uvazoval kravatu a pózoval před zrcadlem, ‚jsem nadšený, představ si, že mi můj syn udělal tu radost a hned při příchodu na svět zhasl svůj plynový kahánek.‘ A přitom si upravoval límec, takhle, podívejte.“
Nu ale… je to tak ošklivé, že by se takový rys citoval, kdyby se později stal slavným.
Marcuard ho posuzuje velmi přísně, rozhořčený jako všichni jeho přátelé… Aby byl dokonale distingovaný, chybí mu už jen falešně hrát a padělat listiny. Nezaplatil dluhy ze hry; dozvěděla jsem se to loni v Římě, když mu odepřeli pozvání do Caccia-Clubu.
Celé jsem to obrátila v žert, když Marcuard prohlásil, že by se žádná pouliční holka nechtěla stát Larderelovou ženou – to v odpověď na mámino vyslovené přání, aby se jednou oženil s nějakou peštskou milionářkou. Jakmile jsem byla na této půdě, smála jsem se svým zásnubám, oslavovaným ve florentských salonech… zaočí… a řekla jsem, že si mě jeho rodina zvláštně prohlížela.
„Hraběnka je rozkošná žena,“ řekl Švýcar, „je to moje přítelkyně, nic si z toho nedělejte; jestli se na vás dívala, je to proto, že ví, že jste znala jejího syna, a to jí dělá tak velkou radost.“
Ach, Marcuarde, kdybys věděl, jakou radost mi působíš, byl bys rád, jakkoli jsi upjatý.
napříč stránkou
Marcuard odmítá jakoukoli osobní výhodu a jakoukoli možnost zalíbit se Larderelovi.
Vstal v půl dvanácté, ale odešel až v jednu; sršela jsem slovy a žerty a Marcuard se tak upřímně smál oznámení mé blízké svatby, že jsem velmi spokojená.
Ale jak sám říká, tahle cesta je nesmírný krok, to říká Marcuard.
Odjedu tedy, aniž bych ho znovu viděla… stýská se mi hlavně po mé rodině, přilnula jsem k ní jako k Florencii…
Myslím na návrat do Říma a do Florencie s tak živou, tak opravdovou radostí. Jako bych znovu viděla přítele… nemám přátele, ale to je ustálený výraz.
Pomstít se Audiffretovi… jsem pomstěna. Pomstít se opovrženíhodnému Antonellimu a získat Larderela. K tomu směřují mé myšlenky. Získat Alexandra… tak či onak.

Poznámky

Pozn. překl.: tištěný program dostihů vlepený do deníku. ↩