Pondělí 28. května 1877

Jela jsem do Monaka vyhrát dvacet tisíc franků. Byli jsme tam úplně po rodinsku; hrála jsem nenápadně, sázeli za mě, ale jistě chápete, že to nebyla skutečná hra. Za hodinu jsme byli úplně na mizině a viděla jsem všechny ty nešťastnice bloudit a pátrat, hledajíce, koho by pohltily... ó, nic velkého, nějakých deset louisdorů. Procházela jsem se s Lise; máma měla tu radost, že jí kvůli dceři skládali poklony všichni krupiéři, vedoucí stolů, sekretáři atd. atd., kteří mě znali jako malou z Badenu a z Nice. Mnoho zaměstnanců z Badenu přešlo k panu Blancovi.
Vrátila jsem se strašně unavená, se čtyřiceti franky a s dvaceti, které mi dluží Laurenti, jenž tam byl. Tichkevitch, který ještě neodjel, se vrátil a povečeřel s námi. Trochu si ze mě dobírali kvůli těm dvaceti tisícům franků — vzala jsem si totiž s sebou dokonce velkou náprsní tašku, a kdybych hrála doopravdy, možná bych byla vyhrála. Ó, ale bavilo mě hrát si na malou holčičku, bylo to kvůli větší... slušnosti.
Pilně se snažíme oženit Nemekoffa s Collignon. Nemekoff, pokud si vzpomínáte, je starý přítel toho chudáka Yourkoffa; nadto je tak nemocný, že sotva chodí, ale prý má nějaké jmění. Přeje si oženit se s dobrou duší, která by pečovala o jeho... ubohou kostru... no, člověk by řekl, že mluvím o Emilovi, inu... a Collignon si přeje konečně se usadit.
Jsem ráda, že dnes večer mohu myslet s láskou na Alexandra; při hře jsem si představovala jeho tvář toho večera, kdy večeřel u table d’hôte, po tom vysvětlení, a... marně se ji snažím popsat, jen jsem z ní opojená a ráda jsem taková.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „quaerens quem devorat“ (1 Pt 5,8 — o ďáblu, který obchází jako řvoucí lev; ve Vulgátě quaerens quem devoret). ↩