❦

Úterý 5. června 1877

Savitch snídal u nás.

Savitch a déjeuné.

Navzdory horku jsem malovala, a když přišla slečna Collignon, upravila jsem si toaletu: klobouk v docela direktoriovém¹ stylu, kabátek a košilka s žabotem² a otevřeným límcem se třemi stupňovitě vrstvenými límečky; chyběl jen deštník, abych vypadala jako Robespierre³ nebo kdosi takový. Právě když jsme odjížděly do přeslavných Bains Georges, přišel mi dopis od Marcuarda — a Alexandrova podobizna, dokonale podobná a krásná jako on. Velmi mě těšilo ukázat ji paní mé tetě a sama se na ni dívat; o lásce už není řeč, ale stále ráda hledím na tak aristokratické rysy — tak elegantní vzhled, ty oči suché a bez lesku — a konečně ten úsměv tak jemný a posměšný, že se zdá zároveň zkažený i dětský — podivným rozporem, který tvoří jeho hlavní půvab.

Malgré la chaleur, j’ai peint et, Collignon étant venue, je fis une toilette qui se composait d’un chapeau assez Directoire, d’une veste et d’une chemisette à jabot et col ouvert, avec les trois petits collets étagés; il ne manquait plus qu’un parapluie pour me donner l’air de Robespierre ou de quelqu’un par là. Au moment de partir pour les très illustres Bains Georges, je reçus une lettre de Marcuard et le portrait d’Alexandre parfaitement ressemblant et beau comme lui. J’étais très contente de le montrer à Madame ma tante et aussi de le regarder moi-même, il n’y a plus question d’amour mais j’aime toujours voir une figure si aristocratique, un air si élégant, ces yeux secs et sans éclat et enfin ce sourire si fin et si railleur qu’il semble perverti et enfantin par une contradiction bizarre qui fait son charme principal.

Babiččin portrét si na den nebo dva odpočine a pak namalujeme protějšek⁴ ke knížeti.

Le portrait de grand-maman va se reposer pendant un ou deux jours et nous ferons le pendant au prince.

Dlouho jsme zůstali v zahradě s Bihovetzem a Anitchkoffovými. Dědeček je tak rád, že vidí, že je snad až příliš čilý; zašel dokonce tak daleko, že Triphona doopravdy propustil; ten ho však pronásledoval celý den, vlekl se po kolenou a plakal tak silně, že jsme se všichni postavili na jeho stranu. Pán mu nabízel, že mu zaplatí dluhy, cestu, všechny výlohy, jen aby odešel — ale Triphon vzlykal a vyhrožoval, že si prožene hlavu kulkou. Víte, je synem Petra Ivanoviče,⁵ jenž byl kočím čtyřicet let a jemuž říkali Petr Ivanovič z úcty k jeho oddanosti a dlouhé službě celé jeho rodiny.

Nous sommes longtemps restés au jardin avec Bihovetz et les Anitchkoff. Grand-papa est si content de voir qu’il se démène peut-être trop, il est allé jusqu’à congédier sérieusement Triphon, mais celui-ci le poursuivit toute la journée se traînant à genoux et pleurant si fort que nous avons tous pris son parti. Monsieur lui offrait de payer ses dettes, son voyage, tous les frais pourvu qu’il s’en alla mais Triphon sanglotait et promettait de se brûler la cervelle. C’est que, voyez-vous, il est le fils de Pierre Ivanovitch qui a été cocher pendant quarante années et qu’on nommait Pierre Ivanovitch par déférence pour son dévouement et le long service de toute sa famille.

Při tom všem jsem se ještě pořádně nepodívala na podobiznu — udělám to, až pošlu Rosalii pryč, a možná si vezmu do hlavy nějakou poetickou fantazii, díky níž zapomenu na horko a komáry.

Dans tout cela je n’ai pas encore bien regardé l’image, je vais m’en occuper, après avoir renvoyé Rosalie, et peut-être me mettrai-je quelque poétique fantaisie en tête qui me fera oublier la chaleur et les moustiques.

Poznámky

Pozn. překl.: Direktoriový styl — móda období Direktoria (1795–1799); neoklasicistní linie s vysokým pasem, inspirovaná antikou. ↩

Pozn. překl.: Žabot — ozdobné nařasení nebo volán na přední části košile, módní doplněk 18.–19. stol. ↩

Pozn. překl.: Robespierre — Maximilien de Robespierre (1758–1794), vůdce francouzské revoluce; proslul přísnou, staromódní elegancí. ↩

Pozn. překl.: V originále francouzsky: „pendant“ — protějšek; obraz záměrně navržený jako pár k jinému portrétu (zde k portrétu Melissana). ↩

Pozn. překl.: „Pierre Ivanovitch“ — Marie píše francouzsky, ale jméno je ruské: Pjotr Ivanovič; titul „Ivanovič“ (patronymikum) byl v ruském kontextu výrazem zvláštní úcty pro starého sloužícího. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam