❦
Neděle 13. května 1877
Jak to jen mohlo být – vždyť ještě včera jsem byla v hotelu de la Paix, Doenhoff sotva přijel a přišel nás navštívit; nakonec jsme byly v Cascine, kde jsem spatřila mou rodinu v kočáru na osmi pérkách,1 s černými koňmi a zelenou livrají. Jestliže jsem já převzala Blanchin účes, její matka se zase oblékla jako já – náhodou nebo záměrně – avšak byla celá v bílém, a ve Florencii to není móda. Měla nádherný ekvipaž;2 raduji se z něj, jako by byl můj.Comment hier encore j’étais à l’hôtel de la Paix, Doenhoff à peine arrivé est venu nous voir, enfin nous étions aux Cascines, où j’ai vu ma famille en huit ressorts, chevaux noirs, livrée verte. Si j’ai pris la coiffure de Blanche, sa mère s’est habillée comme moi, par hasard ou avec intention, mais elle était en blanc et à Florence ce n’est pas la mode. Elle avait un équipage superbe, je m’en réjouis comme pour moi.
Má tak jemnou, tak výtečnou tvář!
Elle a une figure si douce, si excellente !
Dál – moje nelegitimní rodina... Šla jsem pěšky s Dinou, ta lůza vystoupila z najaté viktórie a přišla nám vstříc; sestru vedla za ruku jako na jevišti. Tento podivný způsob procházky ji prozrazuje na míle daleko.
Plus loin ma famille illégitime... j’étais à pied avec Dina, cette canaille descendit de sa victoria de remise et vint au devant de nous tenant sa sœur par la main comme sur la scène. Cette singulière façon de se promener la fait reconnaître à une lieue.
My jsme šly vlevo, ony vpravo téže aleje – ale když byla skoro naproti, náhle se přiblížila a minula mě tak zblízka, že se nám dotkly šaty. Zastavila jsem se a bez nejmenšího ostychu ji okázale prohlédla od hlavy k patě. Připomíná vyobrazení Itálie na dvoufrankové bankovce: obrovská postava, nohy od sebe, velká chodidla, zvláštní chůze a výraz vulgární, triviální. Nechala se prohlédnout a okamžitě nastoupila zpět do kočáru.
Nous marchions à gauche, elles à droite de la même allée, mais lorsqu’elle fut presque en face, elle se rapprocha brusquement et me passa de si près que nos robes se touchèrent. Je m’arrêtai et sans me gêner aucunement je l’examinai de la tête aux pieds avec affectation. Elle ressemble à l’effigie de l’Italie sur les billets de deux francs, une taille énorme, les jambes écartées, les pieds grands, la démarche bizarre et un air commun, trivial. Elle se laissa regarder et remonta immédiatement en voiture.
Jak to – to vše včera, a dnes Nice!!
Comment tout cela hier et Nice aujourd’hui !!
Marcuard byl u toho, když jsme se v hotelu chystaly na cestu, a pak nás doprovodil na nádraží. Dováděla jsem jako obvykle a Marcuard mě bavil svou otcovskou vážností.
Marcuard nous a reconduites à la gare après avoir assisté à nos préparatifs à l’hôtel. Je faisais la folle comme d’habitude et Marcuard m’amusait par sa gravité paternelle.
„Právě jsem získal,“ pravil, „přesné zprávy o našem mladém Alexandrovi, spolehlivé zprávy.“
— Je viens, dit-il d’avoir des renseignements précis sur notre jeune Alexandre, des renseignements sûrs.
Vydala jsem nevýrazné „Ach!“ a čekala na pokračování, neboť když Marcuard mluví takhle, musel se sejít s hraběnkou nebo s jejím notářem.
Je fis un Ah ! insignifiant en attendant la suite car pour que Marcuard parle ainsi il faut qu’il ait eu une entrevue avec la comtesse ou son notaire.
„Jeho záležitosti se dají urovnat,“ pokračoval, „jedním milionem, a zbude mu přes dvě stě tisíc franků ročního důchodu. Tím milionem se tedy jeho jmění úplně oddluží. Ale jde o to ten milion najít. Má i jiné dluhy, ale to se v rodině vyřídí. Až se ten milion najde, rodina i přátelé mu odpustí všechny hlouposti, jichž se dopustil, přijmou ho jako marnotratného syna,3 budou ho milovat, hýčkat, zbožňovat... Taková je situace.“
— On pourra arranger ses affaires, continua-t-il, avec un million et il lui restera plus de deux cent mille francs de rente. C’est-à-dire qu’avec ce million sa fortune sera entièrement libérée. Mais il s’agit de trouver ce million. Il a d’autres dettes mais on arrangera en famille. Ce million trouvé, sa famille, ses amis, lui pardonneront toutes les bêtises qu’il a faites, il sera reçu comme l’enfant prodigue, aimé, soigné, adoré... Voilà la situation.
A skvělý potomek velikého Viléma Tella4 na nás střídavě pohlížel, jako by posuzoval účinek toho poněkud slavnostního proslovu. Marcuard neřekne ani slova nadarmo, vše, co říká, je jako přibité – jak se říká v Rusku.
Et le magnifique descendant du Grand Guillaume Tell nous regarda alternativement comme pour juger de l’effet de ce petit discours passablement solennel. Marcuard ne dit pas une parole en vain, tout ce qu’il dit est comme cloué, comme on dit en Russie.
„No tedy,“ řekla jsem se svou přirozenou lehkostí, „no tedy doufám, že se pro toho chudáka Alexandra najde ten chudák milion.“
— Eh bien, dis-je avec ma légèreté naturelle, eh bien j’espère qu’on lui trouvera ce pauvre million, à ce pauvre Alexandre.
„Jistě,“ řekla máma.
— Certainement, dit maman.
„Jenže je to těžké,“ pokračuje Marcuard s jistou škodolibostí.
— C’est que c’est difficile, continue Marcuard avec une certaine malice.
„Mám mu ho půjčit?“ zeptala jsem se týmž žertovným tónem. „Na padesát procent?“
— Voulez-vous que je le lui prête ? demandai-je sur le même ton badin, à cinquante pour cent ?
„Ne,“ řekl Marcuard, s nímž si rozhodně nelze dělat žerty, „není to tak, hledá se půjčka... nevratná5,“ dodal s pohledem tak otcovsky úskočným, že jsem se usmála spolu s ním a zeptala se:
— Non, dit Marcuard avec lequel on ne peut décidément pas plaisanter, ce n’est pas ainsi, on cherche un prêt... à fonds perdus - ajouta-t-il avec un regard si paternellement sournois que je sourie comme lui en demandant :
„Pročpak se na mě tak díváte, pane?“
— Que me regardez-vous donc ainsi, Monsieur ?
„Ach!“ řekla jsem po chvilce s výrazem zasvěcence. „To je těžší.“
— Ah ! fis-je au bout d’un instant d’un air, avec un air entendu, c’est plus difficile.
„Chápete,“ pokračoval nevzrušitelný Švýcar, „tímto způsobem by zbylo více než dvě stě tisíc franků důchodu, čistého od všech daní, veškerého... úroku.“
— Vous comprenez, poursuivit l’imperturbable Suisse, de cette façon il resterait plus de deux cent mille francs de rente pure de tout impôt, tout... intérêt.
„No vidíte!“ řekla naivně paní matka, jíž záleží na Alexandrově triumfu.
— Voyez-vous ! dit naïvement Madame ma mère, qui tient au triomphe d’Alexandre.
„Nevratná,“ opakuji jako vysvětlení.
— A fonds perdus, repris-je en guise d’explication.
„Ach, ha!“
— Oh ! ha !
„Najde se,“ říkám.
— On trouvera, dis-je.
„Chcete?“ zeptala se se smíchem.
— Voulez-vous ? demanda-t-elle en riant.
„Já? To by byla špatná investice.“
— Moi ? Ce serait un mauvais placement.
Marcuard se na mě stále usmíval, tím víc, že jsem zůstala zamyšlená – a bylo proč. U všech Melissanů!6
Marcuard me souriait toujours d’autant plus que je demeurai pensive et il y avait de quoi. Nom d’un Melissano !
Milion nikdy nevynese víc než padesát až šedesát tisíc franků ve státních dluhopisech, jež jsou podle mě jediné bezpečné. Za milion si lze koupit toho nejkrásnějšího vévodu z Melita nebo knížete ze Santa Severiny na světě – kterého bude potřeba živit, oblékat, vodit na procházky, prostě vydržovat. Zůstane pramálo, vzhledem k výdajům za hru, koně a kluby, jež bude vévoda nebo kníže nutně chtít. Člověk si nemusí koupit nic a zůstat se svými padesáti tisíci franky ročně – ale jednou bude potřeba... leda prodat, což je těžší a především řidší. Kdežto tady je skvělý obchod: za milion se oddluží jmění přes čtyři miliony a člověk má navíc rozkošného mladíka se jménem a skvělým příbuzenstvem.
Un million ne rapporte jamais que cinquante à soixante mille francs en rentes d’Etat qui sont seules sûres à mon idée. Avec un million on peut s’acheter le plus beau duc de Melito ou prince de Santa Severina du monde, qu’il faudra nourrir, habiller, promener, entretenir enfin. Il reste fort peu vu les dépenses de jeu, de chevaux, de clubs que voudra nécessairement faire le duc ou le prince. On peut ne rien acheter et rester avec ses cinquante mille francs par an, mais il faudra bien un jour... à moins de vendre, ce qui est plus difficile et surtout plus rare. Tandis que voici une affaire superbe, avec un million on libère une fortune de plus de quatre millions et l’on a en outre un charmant garçon avec un nom et des parentés brillantes.
Každého spekulanta musí pobuřovat, že ten potřebný milion nemá.
Comme spéculateur chacun doit être indigné de ne pas avoir le million nécessaire.
„Tedy,“ říkám, „ten drahý Alexandre, ten... mimochodem, víte, viděla jsem jeho ženu a ta se mě dotkla... pravé strany šatů. Jaký krásný pomník!“
— Enfin, dis-je, ce cher Alexandre, ce... à propos, vous savez, j’ai vu sa femme et elle m’a touchée... le côté droit de la robe. Quel beau monument !
Ve vagóně jsem nedokázala zadržet slzy...
En wagon je n’ai pu retenir mes larmes...
Na nádraží jsem znovu potkala tytéž Anitchkoffovy a sotva jsem dorazila domů – slečna Collignon, Bihovetz a krásný Albert. Vždyť on je opravdu krásný.
J’ai retrouvé les mêmes Anitchkoff à la gare et, à peine à la maison, Collignon, Bihovetz et le beau Albert. Mais c’est qu’il est réellement beau.
Přímo na nádraží nám teta sdělila překvapivou zprávu. Děda si před osmi dny dal operovat oko a operace se zdařila. Doporučuje se naprostý klid, proto jsem řádila jako pominutá až v jídelně; musela jsem za hodinu vypovědět celou svou cestu – o sňatkových partiích, králi, rozmanitých radovánkách – vše, vše, vše! Paní Kondareffová, sestra Souvoroffové, bydlí u nás už čtrnáct dní a s tetou se přátelí. Když Gautier odešel, mluvila jsem o Siléně, o dívčince, o Alexandrovi a především o svém vzplanutí k němu. Jsem tak překvapena, že jsem se zamilovala, že to křičím do světa – ostatně tímto způsobem to budou pokládat za pouhou hloupost. Bihovetz, Walitský a slečna Collignon už přijali za své to gesto nohou, které Larderel dělal na maškarním plese7 a které jim Dina předvedla v celé jeho čistotě; zkrátka je to obecné šílenství, jež živím hromadou docela klidných extravagancí.
A la gare même ma tante nous apprit une nouvelle surprenante. Il y a huit jours que grand-papa s’est fait opérer l’œil et l’opération a réussi. On recommande un calme absolu, aussi c’est dans la salle à manger que je me suis démenée comme une enragée; il a fallu que je racontasse tout mon voyage en une heure, les partis, le Roi, les plaisirs divers, tout, tout, tout ! Mme Kondareff, sœur de la Souvoroff, demeure chez nous depuis quinze jours en amitié avec ma tante. Gautier parti, j’ai parlé de Silène, de la petite fille, d’Alexandre et surtout de ma toquade pour lui. Je suis si surprise d’avoir été amoureuse que je le crie sur les toits, d’ailleurs de cette façon on le prendra pour une bêtise. Bihovetz, Walitsky et Collignon ont déjà adopté le geste du pied que faisait Larderel au Veglione et que Dina leur a transmis dans toute sa pureté, enfin c’est une folie générale que j’alimente par un tas d’extravagances assez calmes.
Můj byt zkrásněl; přidané věci mu dávají první nádech obydlenosti. Jsem celá v ohni a horečce při pomyšlení na úpravy, ozdoby atd. atd. – naštěstí mě uklidní, když si vzpomenu, že pojedeme do Paříže.
Mon appartement a embelli, certaines choses ajoutées lui donnent un commencement d’air habité, je suis tout en feu et fièvre à la pensée des arrangements, ornements etc. etc. heureusement que le souvenir du départ pour Paris me calme.
Měsíc v Nice, šetřit, odpočívat, přemýšlet o všem. Smiřuji se s tím.
Un mois à Nice, à économiser, se reposer, songer à tout. Je me résigne.
Nice je krásná. Jaká škoda mít tak rozkošný dům v té díře; ve Florencii nebo v Neapoli by byl pokladem – o Římě nebo Paříži ani nemluvě, tam by byl zapotřebí palác.
Nice est belle. Quel dommage d’avoir une si ravissante maison dans ce trou, à Florence ou à Naples ce serait un trésor; sans parler de Rome ou de Paris où il faudrait un palais.
Teta ještě nezná pravdu o Larderelovi...
Ma tante ne sait pas encore la vérité sur Larderel...
Ostatně to je zbytečné; měla jsem si celou tu epizodu od začátku nechat pro sebe. Vyprávěla jsem o naší roztržce, o svých slzách. Zbytek je dost lichotivý i bez přehánění – udivuje mě jen, jak to vše tak podivně dopadlo...
C’est inutile d’ailleurs, j’aurais dû toujours garder cet épisode pour moi. J’ai raconté notre rupture, mes larmes. Le reste est assez flatteur pour qu’il n’y ait pas besoin d’exagérations, je m’étonne seulement comment cela a si étrangement tourné...
Poznámky
Pozn. překl.: Kočár na osmi pérkách — ukazatel luxusního, komfortního vozu; čím více per, tím plynulejší jízda. ↩
Pozn. překl.: Ekvipaž — kočár i koně dohromady jako statusový symbol aristokracie. ↩
Pozn. překl.: Narážka na biblické podobenství o marnotratném synovi (Lukáš 15:11–32). ↩
Pozn. překl.: Marcuard je Švýcar; Vilém Tell je švýcarský národní hrdina. ↩
Pozn. překl.: Fr. à fonds perdus — peníze poskytnuté bez naděje, že se vrátí. ↩
Pozn. překl.: „Nom d’un Melissano!“ — zmírněné zaklení: místo Božího jména je v běžném zvolání „Nom de Dieu!“ dosazeno jméno Melissana. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Veglione“ — maškarní bál, zpravidla v karnevalové sezóně. ↩