❦
Středa 30. května 1877
Tento den poznamenaly dvě příhody: první je, že jsem za hodinu a deset minut okopírovala Melissanův portrét; druhá je, že jsem napsala Marcuardovi verše, aniž jsem to tušila:Ce jour est marqué par deux incidents, le premier c’est que j’ai fait une copie du portrait de Melissano en une heure et dix minutes et le second c’est que j’ai écrit à Marcuard des vers sans m’en douter,
Opsaný dopis · Lettre de Marie à Marcuard, 30 mai 1877Pane, ve jménu umění zašlete rychle požadovaný portrét. Chci dokončit tento obraz před naším odjezdem, princ sám mi ho objednal.1Monsieur, au nom de l’art envoyez vite le portrait demandé. Je veux finir ce tableau avant notre départ, le prince lui-même me l’a commandé.Přijměte naše komplimenty a zde natištěný kvítek.Recevez nos compliments et la fleur ci-imprimée.Marie Bachkirseff.Marie Bachkirseff.N. B. Nepokládejte to, prosím, za blahopřání k svátku kvůli tomu kvítku.N.B. Ne prenez pas cela je vous prie pour une félicitation de fête à cause de la fleur.
Smály jsme se jako šílené, když jsme s Dinou probíraly, zda bude mít Marcuard dost chápavosti na to, aby odhalil rým. Začala jsem používat svůj umělecký papír pro obyčejné smrtelníky.
Nous avons ri comme des folles en discutant avec Dina si Marcuard aurait assez de comprenette pour découvrir la rime. J’ai commencé à user de mon papier artistique pour le commun des mortels.
Právě jsem spolkla knihu, která mi znechutila lásku. Půvabná princezna zamilovaná do malíře! Fuj! Neříkám to jako urážku malířů ani jako afektovanou hloupost, ale... nevím, to nesedí; vždy jsem měla aristokratické názory a věřím v rasy lidí tak jako v rasy zvířat.
Je viens d’avaler un livre qui m’a dégoûté de l’amour. Une charmante princesse amoureuse d’un peintre ! Fi ! Ce n’est pas pour dire une injure aux peintres ou une bêtise affectée mais... je ne sais, cela jure, j’ai toujours eu des idées aristocratiques et je crois aux races des hommes comme aux races des animaux.
Často — to jest, vždy zpočátku — se šlechtické rody takovými stávají díky mravní a tělesné výchově, jejíž účinky přecházejí z otce na syna. Co záleží na příčině! Je to jako máma, když omlouvá Caracciolovy chyby a volá: „Chudák, proč se mu smát, jen se to pořádně nenaučil, a to je celé.“ Ano, je to přesně totéž, co jsem včera říkala Rosalii, která si stěžovala na špatné počasí.
Souvent, c’est-à-dire toujours dans le commencement les races nobles ne deviennent telles par suite de l’éducation morale et physique, qui communique ses effets de père en fils. Qu’importe la cause ! C’est comme maman qui pour excuser les fautes de Caracciolo s’écrie : Pauvre homme, pourquoi vous moquer de lui, il n’a pas bien appris et voilà tout. Oui, c’est exactement comme ce que je disais hier à Rosalie qui se plaignait du mauvais temps.
„Špatné počasí! Ale kdepak — a kdyby nepršelo, to byste viděla... jak by bylo krásně.“
— Mauvais temps ! Oh ! non, et s’il ne pleuvait pas vous verriez... comme il ferait beau.
Dnes večer jsem opět pocítila jakýsi stín něhy k Alexandrovi.
J’ai encore ce soir eu comme une ombre de tendresse envers Alexandre.
Ostatek se nemění: paní Kondareffová si pořád půjčuje — dnes to chtěla po dědečkovi, ale ten starý nevděčník se nepohnul. Lise je ponořena do svých psích lásek, Dina se vleče z postele do křesla a mně už nezbývá ani ta zábava milovat Florenťana.2 Nevím proč, ale Florenťan mi připadá jako jakési pohrdlivé přízvisko — jako... ten... flákač, ten... floutek, ten... praštěný.
Le reste ne change guère, Mme Kondareff est toujours en train d’emprunter, aujourd’hui elle le voulut à grand-papa, mais le vieil ingrat n’a pas bougé. Lise est entre ses amours de chiens, Dina se traîne de lit à fauteuil et moi je n’ai même plus la distraction d’aimer le Florentin. Je ne sais pourquoi Florentin me semble une sorte d’épithète méprisante comme... ce... vaurien, ce... gandin, ce... toqué.
Prolistovala jsem období Antonelliho — totiž poslední setkání a jeho pokračování. Je to opravdu překvapující, jak jsem tehdy uvažovala. Jsem ohromena a plna obdivu. Zapomněla jsem na všechny ty tak přesné, tak pravdivé úvahy — a dost jsem se bála, že by někdo mohl uvěřit v (minulou) lásku ke hraběti Antonellimu. Díky Bohu tomu věřit nelze — zásluhou tohoto drahého deníku.
J’ai feuilleté l’époque d’Antonelli, c’est-à-dire la dernière entrevue et la suite. C’est vraiment surprenant comme je raisonnais. J’en suis émerveillée et remplie d’admiration. J’avais oublié tous ces raisonnements si justes, si vrais, et j’étais assez inquiète qu’on ne crût à un amour (passé) pour le comte Antonelli. Dieu merci on ne peut pas le croire, grâce à ce cher journal.
Ne, vážně — nečekala jsem, že jsem řekla tolik pravd a hlavně že jsem na ně vůbec přišla. Je to rok, a opravdu jsem se bála, že jsem napsala hlouposti. Ne, vážně — jsem spokojená. Jen nechápu, jak jsem se mohla chovat tak pošetile a přitom uvažovat tak dobře.
Non, vrai, je ne pensais pas avoir dit tant de vérités et surtout les avoir pensées. Il y a de cela un an, et vraiment j’avais peur d’avoir écrit des bêtises. Non, vrai je suis contente. Seulement je ne comprends pas comment j’ai pu me conduire aussi sottement et raisonner aussi bien.
Potřebuji si opakovat, že žádná rada na světě by mi nebyla zabránila udělat cokoli — a že jsem zkušenost potřebovala. Bylo to v době, kdy jsem ještě trochu myslela jako v době vévody. Nedokázala jsem si představit všechny ty nízkosti, které znám nyní.
J’ai besoin de me répéter qu’aucun conseil au monde ne m’aurait empêchée de faire quoique ce fût, et qu’il me fallait l’expérience. C’était le temps où je pensais encore un peu comme au temps du duc. Je ne pouvais pas m’imaginer toutes ces bassesses que je sais maintenant.
Nepříjemně mě zaráží, že toho tolik vím — ale musí to tak být; a až si na to zvyknu, budu myslet, že je to samozřejmé; opět se pozdvihnu do té ideální čistoty, která je vždy někde na dně duše, a pak bude vše ještě lepší — budu klidnější, hrdější, šťastnější, protože to budu umět ocenit; třebaže nyní jsem mrzutá, jako kdybych to prožívala za jinou. Jenže žena, která píše, a ta, kterou popisuji, jsou dvě různé bytosti: Co mně záleží na všech těch souženích? Zaznamenávám, analyzuji, opisuji každodenní život své osoby — ale mně samé, mně jako takové, to vše je zcela lhostejné. To moje pýcha, moje ješitnost, můj zájem, moje kůže, moje oči trpí, pláčou, těší se — ale já jsem tu jen proto, abych bděla, abych psala; vyprávěla a chladně uvažovala o všech těch velkých trápeních, jako se asi Gulliver3 díval na své Liliputány...
Je suis désagréablement impressionnée d’être si savante, mais il le faut, et quand j’y serai habituée, je penserai que c’est tout simple, je m’élèverai de nouveau dans cette pureté idéale qui est toujours quelque part au fond de l’âme, et alors ce sera encore mieux, je serai plus calme, plus fière, plus heureuse, parce que je saurai l’apprécier, bien qu’à présent je sois vexée, comme pour une autre. C’est que la femme qui écrit, et celle que je décris, font deux : Que me font à moi toutes ces tribulations ? J’enregistre, j’analyse, je copie la vie quotidienne de ma personne, mais à moi, à moi-même tout cela est bien indifférent. C’est mon orgueil, mon amour-propre, mon intérêt, ma peau, mes yeux qui souffrent, qui pleurent, qui jouissent, mais moi je ne suis là que pour veiller, pour écrire; raconter, et raisonner froidement sur toutes ces grandes misères comme Gulliver doit regarder ses Lilliputiens...
Mám toho ještě mnoho co říct, pořád jen proto, abych se vysvětlila... ale dost.
J’ai à dire beaucoup encore, toujours pour m’expliquer... mais assez.
Poznámky
Pozn. překl.: Verše, které Marie napsala „aniž to tušila“, stojí na rýmu demandé – commandé (požadovaný – objednal). ↩
Pozn. překl.: „Le Florentin“ — Florenťan; Mariina přezdívka pro Larderela. ↩
Pozn. překl.: Gulliver — hrdina Swiftových Gulliverových cest (1726), obr mezi drobnými Liliputány. ↩