Dnes se koná ten slavný výlet do Sorrenta, proti němuž jsem se několikrát postavila.
Nechválím ho za tu lásku — chválím ho, abych vzdala čest pravdě. Vyměnila jsem s ním pár ranních slov, když se objevil Bijou. Nemohla jsem se dočkat,...
Včera mi říkal, že mi napsal a že dopis je na poště; pošlu si pro něj — tady je. [Dopis v rukopisu chybí.]
Probudila jsem se jako smyslů zbavená.
Vrátil se pak s Praterem a:
Dnes jsou naše Velikonoce. Byli jsme na bohoslužbě, kterou příšerně sloužil řecký kněz v kanceláři konzulátu.
Dopustila jsem se deseti malých zbabělostí, jen abych ty dámy kolem čtvrté vypravila na procházku samotné, a ony byly tak hloupé, že přišly nahoru...
„Nuže, jak se máte, slečno?“ řekla mi Rosalie a opřela se o postel jako dřív.
Potkáme Zunicu a ten nás provází. Jsem bledá, a když mi jeden velký obraz připomene tu Piccolellis, znervózním. Byla jsem směšná, když jsem ztropila...
Jsem tak smutná, že mi Rosalie chodí vyprávět hlouposti, aby mě rozveselila, a snaha toho dobrého děvčete mě rmoutí ještě víc. Nezmohu se na jinou...
Larderel přijel v pět hodin večer. On a Melissano už mámu viděli, už nevím kde, ale mluvili spolu celou hodinu.
O čem mám mluvit, na co mám myslet!
Jezdí se ve dvoukolých vozících, a protože se člověk každou chvíli bojí, aby kůň nepřešel do cvalu, je to velmi napínavé.
Jsem veselá, ale to jsou nervy.
Vyšel z domu, když si předtím vyměnil grimasy s Rosalií, která mi to právě teď přišla říct:
Ten člověk mě nikdy neviděl s mou přirozenou tváří! S mámou se přátelí, Dině se žertem dvoří a ke mně je skoro nezdvořilý.
Zde je hlavní část tetina dopisu, kterou si nemohu odpustit přeložit:
Přišly Hamontoffovy a zůstaly hodinu. Skoro nemluvím a jsem roztržitá, to se rozumí. On několikrát přišel a zase odešel s lidmi nevábného vzezření.
„A teď,“ řekla, „se na sebe oba zlobíte. A je to vaše vina. Jistě jste mu řekla všelijaké věci… a pan hrabě vzplanul a pohněvali jste se oba.“
==Tak jemná a tak cudná se zdá / moje paní, když pozdravuje druhé, / že každý jazyk oněmí chvějíce se / a oči se neodváží na ni hledět. / Když kráčí,...
Nastrojena do bílého županu s kapucí jsem se postavila na balkón — nebyla jsem tam ani pět minut a musela jsem se spěšně stáhnout: Larderel mě...
Jsem nejubožejší ze všech žen. Nikdo nemůže změřit celý rozsah mého ponížení! Ponížení ohavné — myslela jsem, že jsem tak daleko od těchto hrůz, tak...
Marcuard přišel se rozloučit. Pak Zunica a Porcinari a Fabbricatorovi a konzul — a večer Melito a Caracciolo.