❦
Úterý 8. května 1877
Melissano píše.Mardi 8 mai 1877
Dnes jsou dostihy, ale nejsem ve své kůži, bolí mě hlava, jsem zoufalá! Přepadá mě to znovu jako v Nice. Právě jsem si znovu přečetla, jak jsem žila v Neapoli; je to plné trápení, a ta představa, že sama sebe nenávidím, to bylo strašné, a přece mi to všechno zanechalo příjemný dojem. Jen si představte, dnes ráno nám přinesou dvě z nejkrásnějších kytic, jaké jsem kdy v životě viděla, s navštívenkami pánů, kteří nás pronásledují v Cascine. Všechno jsem poslala zpátky se vzkazem, že jde jistě o omyl a že ty pány neznáme. Ale za tento přirozený a taktní čin jsem si vysloužila scénu. Máma a Dina z nich byly celé pryč jako lidé, kteří nikdy neviděli ani květiny, ani pocty. Kytice bez navštívenek by byly rozkošné, a stejně by se dobře vědělo, odkud jsou.
Il y a des courses aujourd’hui, mais je suis mal disposée, j’ai mal à la tête, je suis désespérée ! Ça me reprend comme à Nice. Je viens de relire ma vie à Naples, c’est plein de tourments et cette idée que j’avais de me détester, c’était terrible et pourtant tout cela m’a laissé une impression agréable. Imaginez seulement ce matin, on nous apporte deux des plus beaux bouquets que j’aie vus de ma vie avec les cartes des suiveurs des Cascines. J’ai tout renvoyé, disant qu’on se trompait assurément et que nous ne connaissons pas ces messieurs. Mais j’ai eu une scène pour cette action naturelle et pleine de tact. Maman et Dina en raffolaient comme des gens qui n’ont jamais vu ni fleurs ni hommages. Les bouquets sans cartes seraient charmants et on saurait bien d’où ils viennent.
Marcuard u nás byl včera přes den i večer. Mirafiore u něho nesnídali, protože hrabě musel náhle odjet. Karty mi tolik lhaly, že už se jich nedotknu.
Marcuard a été hier dans la journée et le soir chez nous. Les Mirafiore n’ont pas déjeuné chez lui, le comte étant obligé de partir subitement. Les cartes m’ont tant menti, aussi je n’y touche plus.
Chtěla jsem se ukázat ve Florencii, chtěla jsem… a všechno to jde k čertu!
Je voulais me montrer à Florence, je voulais... et tout cela s’en va au diable !
Od služebnictva vím, že se pan hrabě vrátí až za několik měsíců.
Par les domestiques je sais que Monsieur le comte ne retournera que dans quelques mois.
Mrzí mě to jen proto, že jsem se chtěla rehabilitovat — postavou, toaletami, duchem. Pomyšlení, že mu zůstane ten ošklivý dojem, mě doslova přivádí k zuřivosti, ke skutečné zuřivosti.
Cela ne me contrarie que parce que je voulais me réhabiliter comme figure, comme toilettes, comme esprit. L’idée de lui laisser cette vilaine impression me met positivement en rage, en vraie rage.
Je mi zle; teprve večer hraji na mandolínu, když jsem celý den prohovořila s Dumasem. Jenže je spousta knih, které jsou jménem Alex.[andre] Dumas jen podepsané; poznám je na třetí stránce a s opovržením je odhodím.
Je suis souffrante, le soir seulement, je joue de la mandoline après avoir passé la journée à causer avec Dumas. Seulement il y a une foule de livres qui ne sont que signés Alex.[andre] Dumas, je les reconnais à la troisième page et les rejette avec mépris.
Larderel telegrafoval Melissanovi v předvečer našeho odjezdu z Neapole, že se do Florencie vrátí devátého. Ostatně je mi to jedno, když je Opera zavřená a je tak ošklivo, že se člověk nemůže nikde ukázat. Jinak… přijela bych, elegantní, hezká, s výrazem lehce despotickým a zvyklá na úspěchy; Florencie je jako všechna města, kde se společnost málo mění. Jeden dva večery v Opeře by vykonaly žádoucí účinek… a pak by přijel Larderel; vyprávělo by se mu o mně, o nás jako o zajímavých novinkách, a přinejmenším by přestal věřit, že jsem taková, jaká jsem byla s ním.
Larderel a télégraphié à Melissano la veille de notre départ de Naples qu’il serait de retour à Florence le 9. D’ailleurs peu m’importe, puisque l’Opéra est fermé et puisqu’il fait si mauvais temps qu’on ne peut se montrer. Sans cela... on arrivait, élégante, jolie, à l’air légèrement despotique et accoutumée aux succès, Florence est comme toutes les villes où la société change peu. Une ou deux soirées à l’Opéra produisaient l’effet voulu... et là-dessus arrivait Larderel; on lui parlait de moi, de nous comme de nouveautés intéressantes et tout au moins il cessait de croire que je suis ce que j’ai été avec lui.
Teď je třeba odjet… když jsem znovu četla svůj deník, viděla jsem, že jsem si předpovídala všechna neštěstí; proto to už nedělám.
A présent il faut partir... en relisant mon journal j’ai vu que je me prédisais tous les malheurs, c’est pour cela que je ne le fais plus.
Nešťastníku! Shniješ!
Malheureux ! tu pourriras !
Vzpomeňte si na žalozpěv z Girofly a na Kassandřino proroctví, a zvl[áště]:
Souvenez-vous de la complainte de Girofla et de la prédiction de Cassandre, et not[amment]:
Svůj krásný zámek prodá a shnije, a shnije!
Son joli château vendra Et pourrira, et pourrira !
Jak jsem mu už dva roky psala: shniješ! A jak jsem ten tak vybraný refrén opakovala na všechny způsoby…
Comme depuis deux ans je lui ai écrit tu pourriras ! Et comme j’ai répété ce refrain si distingué sur tous les tons...
Musí se naplnit, co je psáno v Mých Písmech!… Zámek, ta slavná věž, všechno je prodáno!
Il faut que ce qui est dit dans Mes Ecritures s’accomplisse !.. Le château, la fameuse tour, tout est vendu !
Emile už za pár dní zakvílí, neb supi zlí mu věž hanebně prodají a ošklivý kousek mu vyvedou — to ti je fiasko!
Emile sous peu de jours Maulera car des vautours Ignoblement vendant sa tour Lui joueront un vilain tour En voilà un four !
Kousek je vyveden.
Le tour est joué.
Ach, chudáku Emile z Bídy a provazu1… to mě teď musíš mít náramně rád, mě i moje proroctví.
Ah ! pauvre Emile de la Misère et corde... tu dois m’aimer beaucoup, moi et mes prédictions.
Inu, ten pád mě těší, protože jeho zlost na mne je mi pomstou za tu, kterou způsobil on mně — pomstou, a ještě víc.
Eh bien cette chute me réjouit parce que la colère qu’il a contre moi me venge de celle qu’il m’a causée, me venge et au delà.
Osmnáct měsíců jsem na něj křičela jako zlověstný pták: shniješ! A vidíte.
Pendant dix-huit mois je lui ai crié comme un oiseau de mauvais augure: tu pourriras ! Et voyez.
Poslyšte, když jsem listovala ve starých sešitech, napadla mě jedna věc… totiž že… Larderel by docela dobře nemusel být moje první láska… chci říct, zuřím, že to říkám, ale… slova odlétají, kdežto psané zůstává…2 a moje zápisky to dosvědčují, skoro, nu dobrá, přiznejme si to, tak tedy: byla jsem zamilovaná v Nice, nebo spíš jsem se zabývala tím Nicejcem, ale nikdy jsem ho nepovažovala za sobě rovného a nikdy se mi docela nelíbil. Hlavně jsem ho nikdy nepovažovala za sobě rovného.
Ecoutez, en feuilletant de vieux cahiers une idée me vint... c’est que... Larderel pourrait bien ne pas être mon premier amour... c’est-à-dire que je suis furieuse de le dire mais... verba volant tandis que scripta manent... et mes écrits l’attestent, presque eh bien convenons-en, là, j’ai été amoureuse à Nice ou plutôt je me suis occupée du Niçois mais je ne l’ai jamais regardé comme mon égal et jamais il ne m’a plu tout à fait. Surtout je ne l’ai jamais regardé comme mon égal.
Ať tak či tak… byla bych se ráda viděla s jedinou vášní, všechny ty malichernosti mě zlobí…
C’est... égal, j’aurais voulu me voir avec une seule passion, toutes ces petitesses me fâchent...
Chcete znát pravdu? Nuže dobrá, ale dobře si zapamatujte, co vám teď řeknu.
Voulez-vous savoir la vérité, eh bien, mais souvenez-vous bien de ce que je vais dire.
Nemiluji nikoho a nikdy nebudu milovat nikoho jiného než toho, kdo bude příjemně hladit mou sebelásku… mou ješitnost.
Je n’aime personne et je n’aimerai jamais qu’une personne qui caressera agréablement mon amour-propre... ma vanité.
Pokud jde o Boreela… byla jsem do něho zamilovaná ve třinácti, byl to první muž, kvůli němuž jsem se červenala, zvlášť když jsem si pomyslela, že je to baron Finot a milionář; ale brzy se mi zprotivil: špatně chodil, špatně mluvil, byl obyčejný, nemotorný v pohybech… byl to Američano-Holanďan. Vévoda z Hamiltonu zůstal mým měřítkem a mým ideálem. Audiffret… byl v Nice jediný, musela jsem vzít zavděk jím. Antonelli mě měl velice rád, a protože jsem chtěla prožít román a hlavně být papežovou neteří… popustila jsem uzdu fantazii…
Quant à Boreel... j’en étais amoureuse à treize ans, il fut le premier homme qui me fit rougir, surtout lorsque je pensais qu’il était le baron Finot et millionnaire, mais bientôt j’en fus dégoûtée; il marchait mal, il parlait mal, il était commun, embarrassé dans ses mouvements... il était Américo-Hollandais. Le duc de Hamilton est resté mon terme de comparaison et mon idéal. Audiffret... était le seul à Nice, il fallait bien le prendre. Antonelli m’aimait beaucoup et voulant faire du roman et surtout être nièce de pape... j’ai fait de l’imagination...
Pokud jde o nejslavnějšího ze všech Alexandrů… nu ano, milovala jsem ho, a bylo to poprvé. A kdyby byl tu lásku opětoval, byla bych druhou Giselle, ach, víc, víc, přehnanou Giselle, schopnou nejedné scény v kostele. Když člověk ví, že je milován, jedná pro toho druhého, a pak se nestydí, naopak, připadá si jako hrdina. Vím dobře, že pro sebe o nic prosit nepůjdu, ale pro někoho jiného bych se stokrát ponížila, neboť to jsou ponížení, která povznášejí. Vždycky nám to dokazuje, že nejkrásnější činy se konají ze sobectví… prosit pro sebe by bylo vznešené, protože by mě to stálo přemáhání… Ach, jen na to pomyslet, ta hrůza!!! ale pro druhého! Udělá si člověk radost a vypadá přitom jako sebezapření, oddanost a dobročinnost sama.
Quant au plus célèbre de tous les Alexandre... eh bien je l’ai aimé et c’était la première fois. Et s’il eut répondu à cet amour j’aurais été une seconde Giselle, ah ! plus, plus, une Giselle exagérée, et capable de plus d’une scène de l’église. Quand on se sait aimée, on agit pour l’autre et alors on n’a pas honte, au con traire, on se sent héroïque. Je sais bien que je n’irai rien demander pour moi mais pour une autre je ferai cent bassesses car ce sont des bassesses qui élèvent. C’est toujours pour nous prouver que les plus belles actions se font par égoïsme... demander pour moi serait sublime parce qu’il m’en coûterait... Oh ! rien que d’y songer, l’horreur !!! mais pour un autre ! On se fait plaisir et on a l’air de l’abnégation, du dévouement, de la charité en personne.
A člověk v takových chvílích sám věří ve svou zásluhu, naivně věří, že je dobročinný, obětavý, vznešený!
Et on croit soi-même à son mérite dans ces moments-là, on croit naïvement que l’on est charitable, dévoué, sublime !
Vraťme se k důležitému tématu, abych řekla, že co bylo, už není… ale ještě být může.
Revenons au sujet important, pour dire que ce qui a été n’est plus... mais peut être encore.
Vzpomínám si, hledám… ptám se sama sebe, co mě přimělo uvěřit, že toho muže miluji. Ale to není pravda, říkám si, mohla jsem se tomu ubránit, a jestli to přiznávám, je to proto, že si to chci představovat… a pak si toho muže vybavuji a hledám v jeho osobě něco, co by ospravedlnilo tento… rozmar; hledám něco, co by umlčelo všechny tyto úvahy, co by mě omluvilo, že jsem toho tolik napovídala, co by mě donutilo přiznat, že v něm opravdu bylo něco silnějšího než já, něco, co mě přitahovalo… co se mi líbilo. Proč? To nikdo neví, ale něco mě přitahovalo… snažím se zjistit, že to něco existovalo, protože pak se opřu o tuto nevysvětlitelnou abstrakci… a všechno je vysvětleno. Hledám konečně něco, co by řeklo, že to nebyly ani peníze, ani nuda, ani všední zájem jako u ostatních, touha po dobytí; vždyť se bráním jako čert, než připustím, že opravdu měl… zkrátka že se mi líbil. Vždyť už nechci jako dřív vymýšlet, tvořit. Chci vidět, zda to tak opravdu je… Neboť kdyby to tak opravdu bylo, udělalo by mi to ohromnou radost, ani pořádně nevím proč — protože bych už nemusela kolísat a uvádět hromadu důvodů, korunovaných vysvětleními ozdobenými chocholy jako hlava la Righi.
Je me souviens, je cherche... je me demande ce qui m’a fait croire que j’aimais cet homme. Mais ce n’est pas vrai, me dis-je, je pouvais m’en défendre et si je l’avoue c’est que je veux bien l’imaginer... et alors, me rappelant l’homme, je cherche dans sa personne de quoi justifier cette... fantaisie, je cherche quelque chose qui fasse taire ces raisonnements, qui m’excuse d’en avoir tant dit, qui me force à avouer que bien réellement il y avait dans lui quelque chose de plus fort que moi, quelque chose qui m’attirait... me plaisait. Pourquoi ? on n’en sait rien, mais quelque chose m’attirait... je cherche à constater que ce quelque chose existait, car alors je m’appuie sur cette abstraction inexplicable... et tout est expliqué. Je cherche enfin quelque chose qui dise que ce n’était ni l’argent, ni l’ennui, ni un intérêt banal comme pour les autres, un désir de conquête; c’est que je me défends en diable avant de constater qu’il avait vraiment... qu’il me plaisait en un mot. C’est que je ne veux pas comme avant inventer, créer. Je veux voir si cela est vraiment... C’est que si, cela était vraiment cela, me ferait un plaisir énorme, je ne sais trop pourquoi, parce que je n’aurais plus à vaciller et à donner un tas de raisons surmontées d’explications empanachées comme la tête de la Righi.
Mám už dost toho hledání… a hledám, abych už hledat nemusela… nuže… nuže, nacházím.
C’est que j’ai assez de ces recherches... et je cherche pour ne plus chercher... eh bien... eh bien je trouve.
Pro přítomnost, to chápete, je všechno u konce, ale tehdy to bylo, jenže… pořád o tom pochybuji… neprávem, neprávem. Milovala jsem… bezděčně, to především chci konstatovat.
Pour le présent vous comprenez bien que tout est fini, mais alors cela a été, c’est que... j’en doute toujours... à tort, à tort. J’ai aimé... involontairement, c’est surtout cela que je tiens à constater.
A…men.
A...men.
Poznámky
Pozn. překl.: Slovní hříčka: „de la Misère et corde“ (z Bídy a provazu) zní francouzsky jako „miséricorde“ (milosrdenství). ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „verba volant“, „scripta manent…“ (přísloví: slova odlétají, psané zůstává). ↩