❦
Neděle 29. dubna 1877
Teprve ve chvíli odjezdu jsem pocítila špetku lítosti nad pruhovanými portiérami a vůbec nad celým hotelem, který je tak úzce spjat se vším, co oživovalo můj pobyt v Neapoli.Dimanche 29 avril 1877
Na cestu mám hnědé šaty, v pase stažené egyptským prýmkem, černé botky a rukavice a černý plstěný pánský klobouk. Na boku váček ze žluté kůže.
Pour voyager je suis en robe marron, serrée à la taille par un galon égyptien, des bottines et des gants noirs et un chapeau d’homme en feutre noir. Sur le côté une aumônière en cuir jaune.
Doenhoff soudí, že je to lepší než bílá – je to Prus.
Doenhoff trouve que c’est mieux que le blanc, il est Prussien.
Na nádraží jsme zastihly Zunicu, Caracciola a syna paní z Piedimonte. Bylo půl deváté. Vyjíždíme v devět, za hodinu jsme v Casertě a tam počkáme na vlak ve čtyři, který nás odveze do Florencie. Tak aspoň uvidíme Casertu.
Nous avons trouvé à la gare, Zunica, Caracciolo et le fils de la Piedimonte. Il était huit heures et demi. En partant à neuf heures nous arrivons dans une heure à Caserte où nous attendons le train de quatre heures qui nous emmène à Florence. De cette manière nous aurons vu Caserte.
Připadá mi, že jedu na výlet a že se zítra vrátím do Neapole.
Il me semble que je vais en excursion et que je retournerai demain à Naples.
Když jsme čekaly na nádraží, řekla jsem si: přijdou-li Melissano a Campomarino, stane se to a to. A protože nepřišli, zdála se mi cesta z Neapole až do proslulého Cancella hrozně dlouhá.
Je m’étais dit lorsque nous attendions à la gare : si Melissano et Campomarino viennent, telle et telle chose arrivera. Or comme ils ne sont pas venus j’ai trouvé le temps bien long depuis Naples jusqu’au fameux Cancello.
Rosalii a zavazadla jsme nechali na nádraží a jdeme si prohlédnout víceméně skvostné komnaty italského Versailles... Upřímné veselí a vlídnost dětí mi dodávaly volnosti; prohlížela jsem si stěny a stropy a přitom dělala své poznámky, když vtom jsme na samém konci té nádherné řady sálů spatřili Campomarina, jak přibíhá tryskem a v klasickém postoji dostihového koně, a za ním drobným klusem Melissana. Ten příchod působil tak vesele, že jsem se úplně zapomněla, sklonila se a natáhla k nim ruce, jak to dělávám Praterovi.
On a laissé Rosalie et le bagage à la gare et l’on va visiter les appartements plus ou moins magnifiques du Versailles italien... L’entrain et l’amabilité sincères des enfants me mettant à l’aise je regardais les murs et les plafonds tout en faisant mes remarques lorsque nous vîmes, tout au bout de cette splendide enfilade, arriver au galop et dans l’attitude classique du cheval de course, Campomarino et derrière lui Melissano au petit trot. Cette entrée produit un effet si gai que m’oubliant tout en fait je me baisse et leur tends les mains comme j’ai coutume de le faire pour Prater.
„Jedeme rovnou z Neapole!“ křičí Melissano.
- Nous arrivons de Naples ! crie Melissano.
„Kočárem!“ křičí Campomarino.
- En voiture, crie Campomarino.
„V neapolském dvoukoláku1!“
- En carricolo !
„Kůň letěl takhle!“
- Le cheval allait comme ça !
„Úplně se s námi splašil!“
- Il nous emportait !
„To ten Melissano může za to, že jsem zmeškal vlak!“
- C’est ce Melissano qui m’a fait manquer le train !
„Konečně jste tady, nic víc si nepřejeme – to je ale milé překvapení!“
- Enfin, vous voilà, c’est tout ce qu’il nous faut, quelle agréable surprise.
Navzdory tomuto vlídnému zvolání se Campomarino, nejzajímavější ze všech, dvoří Dině. Nevadilo by mi to, kdyby to máma neviděla – jenže ona to viděla, litovala mě a záviděla! Zato já mám všechny ostatní. Snídaně byla nesmírně veselá, bylo znát, že se všichni baví; nic strojeného, nic trapného. Vyprávěla jsem historky, které končily výbuchy nespoutaného smíchu, a Melissano jej ještě rozdmýchával tím, že jedl makarony po neapolsku, to jest bez konce. To všechno budou tihle mladí lidé nadšeně vyprávět, a ta představa můj vtip ještě přiostřovala.
Malgré cette aimable exclamation Campomarino, le plus intéressant de tous, fait la cour à Dina. Ça ne me ferait rien si maman ne le voyait pas, mais elle le voyait, me plaignait, et enviait ! En revanche j’ai tous les autres. Le déjeuner fut excessivement gai, on sentait que tout le monde s’amusait; rien de tendu, rien de gênant. Je racontais des histoires qui se terminaient par des explosions d’hilarité sans restreinte, que Melissano augmentait encore en mangeant du macaroni à la napolitaine, c’est-à-dire sans fin. Tout cela va être raconté avec enthousiasme par ces jeunes gens et à cette idée ma verve s’aiguisait.
Kočár jsme vzali útokem, bylo nás šest, máma jela za námi s Porcinarim nebo se Zunicou. Všechno tomu dni loučení přálo: zvolené místo, počasí, nálady... Jedním slovem bylo to veselé, zábavné, půvabné, bláznivé, jak mají výlety do přírody být – do přírody tak pohádkové, jako je park v Casertě.
On prit la voiture d’assaut, nous étions six, maman suivait avec Porcinari ou Zunica. Tout a favorisé ce jour d’adieux, l’endroit choisi, le temps, les humeurs... En un mot c’était gai, amusant, gracieux, fou, comme doivent être les parties de campagne, une campagne féerique comme le parc de Caserte.
Jakmile jsme v jeskyni, zapisujeme svá jména – Melissano vytahuje nahoru Zunicu, Campomarino povaluje Caracciola – a pod jemným deštíkem vodopádu zakládáme spolek zvaný Blázni z Caserty.
Une fois sous la grotte nous inscrivons nos noms, Melissano hissant Zunica, Campomarino renversant Caracciolo, et nous fondons, sous la pluie fine de la cascade, une société, dite, des fous de Caserte.
Bylo tak příjemně, tak krásně, všichni se zdáli tak veselí, že jsem se bavila desetkrát víc... totiž v Sorrentu jsem se nudila, kdežto tady jsem se bavila. Muselo se mi tedy jednou stát, že budu obklopená jako v knihách, že budu jezdit na výlety, smát se, zkrátka to všechno, a všechno, co k tomu patří2, jak říkají Angličané. Malé jezírko zastíněné zelení, se skrčenou Venuší vystupující z těch sametových rostlin, je sen krásy; právě tam u vchodu jsme našli hada, každý přes něj přeskočil a utíkal tak daleko, že několik z nás narazilo rukama do sloupů rotundy.
Il faisait si bon, si beau, chacun semblait si gai que je me suis amusée dix fois plus... c’est-à-dire que à Sorrento je me suis ennuyée, tandis qu’ici je me suis amusée. Il fallait donc qu’il m’arrive un jour d’être entourée comme dans les livres, de faire des parties de campagne, de rire, tout ça enfin, all that sort of thing comme disent les Anglais. Le petit lac ombragé de verdure avec la Vénus accroupie sortant de ces plantes de velours est un rêve de beauté, là juste à l’entrée, on a trouvé un serpent, chacun a sauté par-dessus en s’enfuyant si loin que plusieurs donnèrent des mains contre les colonnes de la rotonde.
Máma zůstala v kočáře a nemohla vidět, jak je ke mně Campomarino pozorný – jako naschvál!
Maman restait en voiture et ne pouvait pas voir les attentions de Campomarino pour moi, comme exprès !
Nakonec, abychom korunovali tento den smíchu, vtipu a drobných volností, jaké venkov dovoluje a které lidi tolik sbližují, dali jsme se všichni společně vyfotografovat, vsedě i vestoje, na zemi i jinak, s Melissanem v podřepu uprostřed, s nataženým krkem a očima zvednutýma ke mně, jako v době, kdy předváděl svá nadšení, ještě než mě poznal.
Enfin pour couronner cette journée de rire, d’esprit et de petites libertés permises à la campagne qui rapprochent tant, nous nous sommes fait photographier tous ensemble, assis et debout, par terre ou autrement, avec Melissano accroupi dans le centre et le cou tendu et les yeux levés vers moi comme au temps où il faisait ses enthousiasmes avant de me connaître.
Ve čtyři hodiny nasedli Caracciolo, Zunica a malý Piedimonte (je mu dvacet) do vlaku do Neapole, a jakmile byli v kleci, šel je Melissano podle svého zvyku škádlit holí jako opice ve zvěřinci. Tahle velká opice a Campomarino zůstávají, aby nás vyprovodili.
A quatre heures Caracciolo, Zunica, le petit Piedimonte (il a vingt ans) prirent le train de Naples, et une fois en cage Melissano est allé suivant sa manie les agacer avec sa canne comme des singes dans une ménagerie. Ce grand singe et le Campomarino restent pour nous voir partir.
Na všech stranách se loučíme s ujišťováním, s laskavostmi, se sliby, že budeme psát, a především nás zavazují, abychom hned po příjezdu telegrafovaly, aby dopisy mohly dojít; to je docela přirozené.
De toutes parts on se quitte avec des protestations, des amabilités, des promesses d’écrire, et avant tout on nous oblige de télégraphier aussitôt arrivées pour que les lettres puissent arriver, c’est assez naturel.
„Neumírejte, dokud budeme pryč!“
- Ne mourez pas en notre absence !
„Vraťte se!“
- Revenez !
„Princi, netloustněte radostí příliš.“
- Prince, n’engraissez pas trop de joie.
„Už teď hubne.“
- Il maigrit déjà.
„Jí příliš málo.“
- Il mange trop peu.
„Plačme!“
- Pleurons !
„To je protějšek vodopádu v Casertě!“
- C’est le pendant de la cascade de Caserte !
Ostatní cestující, galerie, jak se říká, nás málo zajímali, i když se na nás dívali a poslouchali nás se svými šedými čepicemi, vaky a barevnými košilemi; jaké ošklivé zvíře je cestující. Melissano dostal další depeši od Alexandra... Farnese, když porazil Flandry... nevšímejte si toho, to je vzpomínka z Caserty, která mi posloužila k vtipu.3
On se souciait peu des autres voyageurs, de la galerie comme on dit, qui nous regardaient et écoutaient avec leurs bonnets gris, leurs sacs, leurs chemises de couleurs; quel vilain animal qu’un voyageur. Melissano a encore reçu une dépêche d’Alexandre... Farnèse, après avoir terrassé les Flandres... ne faites pas attention c’est une réminiscence de Caserte et qui m’a servie pour faire un mot.
Ze dvou a půl měsíce mého klidného a zářivého pobytu v Neapoli mi nezůstalo nic, ani lítost, ani neurčitá touha se tam jednou vrátit. Bylo to dobré, díky Prozřetelnosti, a to je vše.
Des deux mois et demi de mon séjour calme et lumineux de Naples il ne me reste plus rien, pas même un regret, pas même un vague désir d’y retourner un jour. C’était bien, merci à la Providence et c’est tout.
Překážky mě zchladí, nepříjemnosti mi všechno zprotiví, ačkoli se často tvrdilo opak.
Les difficultés me refroidissent, les ennuis me dégoûtent, bien qu’on ait souvent assuré le contraire.
Do Florencie jsem vjela se smíchem. Jen si pomyslete: v jednom městě s panem kočím a s paní Šelmou, s holčičkou, s Niccolinim atd.!
Je suis entrée à Florence en riant. Pensez donc, dans la même ville avec M. le cocher et Mme la Coquine, et la petite fille et Niccolini et etc !
Už před dvěma lety na mě Florencie udělala výborný dojem, a dnes se mi líbí ještě víc. Ty krásné přísné domy, ty čisté ulice, ta architektura, která si navzdory všemu uchovala nádech Michelangelova génia – to vše je, ujišťuji vás, po neapolských cárech nesmírně impozantní. Prohlížíme si tři hotely a vracíme se k prvnímu, totiž do hotelu de la Paix. Nesnesitelný je jen strašlivý hukot Arna, které přímo před našimi okny tvoří... kaskádu, ne, jak se tomu říká? Nu, zjišťuji účinek, do příčiny mi nic není.
Il y a deux ans déjà Florence m’avait fait une excellente impression, et aujourd’hui elle me plaît davantage encore. Ces belles maisons sévères, ces rues propres, cette architecture qui a gardé malgré tout une teinte du génie de Michel-Ange, tout cela est, je vous assure, fort imposant après les guenilles napolitaines. Nous visitons trois hôtels et revenons au premier, c’est-à-dire hôtel de la Paix. Ce qui est insupportable c’est le bruit effroyable de l’Arno qui forme juste devant nos fenêtres une... cascade, non, comment nomme-t-on cela ? Enfin, je constate l’effet, je n’ai que faire de la cause.
Ach, jaká slast umýt se po šestnáctihodinové cestě!
Ah ! quel plaisir après un voyage de seize heures, de se laver !
Každou chvíli bych chtěla říkat, jak jsem spokojená s posledním čtvrtletím svého života – bylo první, jediné šťastné a čisté. A takový rozkošný konec! Do Florencie jsem tedy přijela v tom nejlepším rozpoložení na světě, a proto se zahrnuji péčí: nespokojím se s tím, že se umyji jako obvykle, dávám se natřít bílým voňavým krémem, který mi Walitsky připravil bez běloby a jiných škodlivin, a navrch se napudruji. Osvěžuje to a pleti to prospívá. A víte, nemám na tomto světě nic než svou pleť.
A chaque instant j’ai envie de dire combien je suis contente du dernier trimestre de ma vie, ça a été le premier, le seul heureux et propre. Et une fin si charmante ! De sorte que je suis arrivée à Florence dans les meilleures dispositions de la terre, ce qui fait que je me comble de soins, non contente de me laver comme d’habitude, je me fais enduire d’une crème blanche et parfumée composée pour moi par Walitsky sans blanc et autres choses nuisibles, et par-dessus je me poudre. Ça rafraîchit et fait du bien à la peau. Or vous savez, je n’ai que ma peau en ce monde.
Najednou začínám být koketní; po třech měsících zanedbávání se pečlivě oblékám a češu a jsem jako proměněná. Tak se mi to líbí! Začínám se znovu nacházet!
Je deviens tout d’un coup coquette, après trois mois d’abandon, je m’habille et me coiffe avec soin et je suis transformée. A la bonne heure ! Je commence à me retrouver !
Ve Florencii je všechno čisté, velkolepé a krásné, i nájemní landauery.
Tout est propre, grandiose et beau à Florence, même les landaus de remise.
A především si dávám zajet kolem domu č. 19 ve via Tornabuoni, palazzo Larderel. Tři okna do ulice, ale mohutné a krásné. Kousek předtím jsme potkaly elegantní ekvipáž, kterou řídil důstojník s dámou. Vzájemně jsme se poznali: hrabě de Mirafiore a jeho žena.
Et avant tout je fais passer devant le n°19 via Tornabuoni, palazzo Larderel. Trois fenêtres de façade mais massif et beau. Un peu avant d’y arriver nous avons croisé un élégant équipage conduit par un officier avec une dame. Reconnaissance réciproque : le comte de Mirafiore et sa femme.
Neapol se srovnává s Paříží; jistě to jsou dvě města, která se sobě podobají nejméně, snad jen ruchem, a i ten je tam úplně jiný; má-li se všechno za každou cenu srovnávat s Paříží, srovnám s ní Florencii: bohatou, elegantní, krásnou, a přece jako by si uchovala cosi z dávné přísnosti i ve svých obyvatelích, kteří přece nemohou být než moderní, u čerta! Cascine jsou jednou z nejpříjemnějších promenád na světě, a jak příjemně ta krásná zahrada zapůsobí po Chiaje, tak zanedbané navzdory Villa Reale!
On compare Naples à Paris, certes ce sont deux villes qui se ressemblent le moins, sinon par le mouvement et même cela y est tout à fait différent; s’il faut absolument tout comparer à Paris, je lui comparerai Florence riche, élégante, belle et qui semble pourtant avoir conservé quelque chose de l’antique sévérité même dans ses habitants qui ne peuvent être que modernes, que diable ! Les Cascine sont une des plus agréables promenades du monde, et comme ce beau jardin frappe agréablement après la Chiaja si débraillée malgré la Villa-Reale !
škrtnuto[Zrušeny 3 řádky]
[Trois lignes cancellées]
Rozdíl je cítit ve všem a oči pohodlně spočinou na kočích a dobře živených koních, na kočárech s erby, pěkně nalakovaných, elegantních a pohodlných, po těch směšných neapolských nájemních vozech, herkách a příliš širokých livrejích...
La différence se sent dans tout et les yeux se reposent confortablement sur les cochers et les chevaux bien nourris, sur les voitures, à armoiries, bien vernies, élégantes, commodes, après les remises saugrenues de Naples, les rosses, les livrées trop larges...
Budíme pozornost, jakou budí nově příchozí, a možná i hezké ženy, a sotva náš kočár zastaví mezi ostatními, vzbuzuje zvědavost rozumnou a klidnou, jako je ve Florencii všechno. Právě kvůli tomu zdánlivému klidu je tu člověku tak veselo.
Nous produisons notre effet de nouvelles arrivées, et peut-être aussi de jolies femmes, et à peine arrêtée au milieu des autres, notre voiture excite une curiosité raisonnable et calme comme tout est à Florence. C’est même à cause de ce calme apparent qu’on est si gai ici.
Mladí i staří kroužili kolem, jako by nic, když se k nám přiblížil Marcuard. Přicházel od hraběnky de Larderel, rozené Salviati, kterou jsem si dobře prohlédla, abych ji poznala, a o několik minut později jsem měla tu čest spatřit jejího pana chotě, hraběte Gastona de Larderel, dosti tlustého, plavého, bílého, růžového. Kromě matky je znám všechny a musím tu říct, že se mnou ta rozkošná rodina během projížďky dosti zabývala. Zvláště paní de Mirafiore se na mě hodně dívala, zatímco hovořila, či spíše něco vyprávěla, s jednou starou dámou, o níž předpokládám, že je to její matka.
Jeunes et vieux rôdaient autour sans avoir l’air lorsque Marcuard s’approcha de nous. Il venait d’auprès de la comtesse de Larderel, née Salviati, que j’ai bien regardée pour la reconnaître, et quelques minutes plus tard j’eus l’avantage de contempler Monsieur son époux, le comte Gaston de Larderel, assez gras, blond, blanc, rose. La mère exceptée, je les connais tous et je dois dire ici que cette charmante famille s’est assez occupée de moi durant la promenade. Mme de Mirafiore surtout m’a regardée beaucoup en causant ou plutôt en racontant quelque chose à une vieille dame que je suppose être sa mère.
napříč stránkou
Byla to její matka.
en travers C’était sa mère.
Ráda bych věděla, o čem byla řeč, zda o mé... schůzce s Jeho Veličenstvem, nebo o... Alexandrovi. Bojím se, že mi tu uškodí. Sestra je hezká osoba, dokonce velmi hezká. Škoda, jestli bude zlá. Nic jsem jí neudělala. Ať se o mně říká cokoli na světě, jen ne... zkrátka ať mě nemají za dobrodružku, za lovkyni ženichů. Budou vyprávět, že jsem zamilovaná do jejich Alexandra... nevědí-li všechno, mohou si klidně myslet opak, jako kočí a ostatní. Kočí, ten strážce4, hraběnce řádně podal zprávu; a to on také připravil Séraphina tak, že ten sluha už jen čekal na určený den.
Je voudrais bien savoir de quoi il s’agissait, de mon... entrevue avec Sa Majesté ou bien de... Alexandre. Je crains qu’ils ne me fassent du tort ici. La sœur est une jolie personne, très jolie même. C’est dommage si elle va être méchante. Je ne lui ai rien fait. Qu’on dise tout au monde excepté des... enfin, qu’on ne me croie pas une aventurière, une chercheuse de mari. On racontera que je suis amoureuse de leur Alexandre... s’ils ne savent pas tout, ils peuvent bien penser le contraire comme le cocher et les autres. Le cocher, le custode a bien rendu compte à la comtesse, c’est lui aussi qui a préparé Séraphin de telle sorte que ce valet ne demandait plus que le jour fixé.
Jen aby mi to neuškodilo, je mi ve Florencii tak dobře, Larderela nepočítám. Připadám si tak šťastná; ať si ten Alexandre dělá, co chce, jen ať mi neuškodí. Už týden se přesvědčuji, že to nebyla láska a že co bylo, už není, a už jsem skoro přesvědčená.
Pourvu que cela ne me fasse pas du tort, je suis si bien à Florence, Larderel à part. Je me trouve si heureuse, que cet Alexandre fasse ce qu’il veut pourvu qu’il ne me fasse pas du tort. Depuis une semaine je me persuade que ce n’était pas de l’amour et que ce qui a été n’est plus, et me voilà presque persuadée.
Řím a Florencie. Vám patří mé sympatie.
Rome et Florence. A vous ma préférence.
Všímám si ale, že všichni muži nosí klobouk trochu posunutý dozadu. To bude vlivem podnebí, neboť když jsme se blížily k Florencii, můj klobouk se nakonec usadil v týle, jistě vlivem vzduchu.
Mais je remarque que tous les hommes portent un peu le chapeau en arrière. Ça doit être dû à l’influence du climat, car en approchant de Florence mon chapeau a fini par se placer sur la nuque grâce à l’influence de l’air sans doute.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „carricolo“ – lehký neapolský dvoukolový vůz, na který se tradičně mačkalo nepřiměřené množství lidí. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „all that sort of thing“. ↩
Pozn. překl.: Hříčka se jménem: Alexander Farnese (1545–1592), parmský vévoda a vojevůdce, který dobyl Flandry; Marie jeho jméno připojuje ke křestnímu jménu Alexandra de Larderel. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „custode“ (strážce, správce). ↩