K mému velkému překvapení vidím hraběnku Merjeewskou v Rue de France. Sotva přijdu k mámě, slyším o nemocném hraběti, poslal pro Walitského....
Jsem chmurná jako počasí a plakala jsem tolik, kolik pršelo – ne zas tak moc. Požádám mámu, aby nám zařídila slušný život, nemám už sílu pokračovat...
Šla jsem po Promenádě k paní Sapogenikoffové. Ať se nikdo nediví, že jdu do Rue de France přes Promenádu, ačkoli bydlím v Rue de France – ale já jdu...
Příšerný vítr, vycházím celá zahalená závojem. Večer v opeře jen se Sašou (modré šaty, můj účes, *sluší*). „Lazebník sevillský“ a Dory zpívá Rosinu –...
Adam je opilý, kamna se na nic nehodí a jsme bez oběda. Je třeba vědět, že když mám hlad, buď zdivočím, anebo pláču – dnes jsem plakala. Máma odjíždí...
Déšť, déšť, déšť – jako za podzimu, který mám ráda. Saša a Naďa mě berou do cirkusu s dětmi (modré šaty, Dinin černý sametový klobouk, *pěkné!*) –...
Už dlouho jsem nevyšla v době promenády pěšky, a dnes jsem se s potěšením prošla s Rickardovou (Angličankou) a s Viktorem. Jedni ho obdivovali, druzí...
Přijde Markevitchová, vedu ji na jídlo k Rumpelmayerovi. Procházím se sama aspoň hodinu, během které nikoho nepotkám, ale najednou si vzpomenu, že...
Chtěla jsem jet do San Rema, ale tetička, která se vrátila včera večer, se mě od rána desetkrát zeptala, jestli jedu, ačkoli jsem od rána říkala, že...
Procházely jsme se, Nadinka, Marie a já, za toho krásného nedělního počasí, a obdivovaly Gioiu, to okouzlující stvoření – já nejvíc, a to do té míry,...
V půl dvanácté odjíždím do San Rema s Nadinkou a jejími dětmi, Saša odjel včera (šedé šaty, *pěkné!*).
Probudil mě chlad, a přes tvrdé matrace a pochybná prostěradla jsem se těžko zvedala.
Opět den, kdy jen jíme pomeranče, omeletky a chleba a mluvíme o Miloradovitchovi. Cožpak si mě matka tak málo cení, že jí ten sňatek tolik leží na...
Konečně opouštíme to milé San Remo, s jistou lítostí kvůli mámě. Ale představte si – ten malý polský pedant tam byl a jeho matka mluvila s mou o...
Procházím se se Sabatinim, není tu nikdo. Ach, to je hloupé!
Byla jsem na hodině u Laussela.
Trochu se procházím (bílé šaty, černý sametový klobouk, *sluší*). Lidí je málo, totiž nebyl tam nikdo, koho znám. Jak se Audiffer pořád neukazuje,...
Účet poslali po Paulovi, ale ten bídný tvor se o něm ani slovem nezmínil, takže to vypadalo, jako bychom se vyhýbali placení, a kontrolor dal lóži...
V opeře „Dinorah“ (bílé šaty, *pěkné!*); účes mi ještě drží a sluší mi.
Beru Stiopu a Julii, oba v šedém jako já, a vedu je k Rumpelmayerovi, kde si nás velice prohlížejí dva noví tmavovlasí pánové.
Na hodině latiny je mi zle, protože jsem *nemocná*; první den trochu trpím.
Je tu něco nového, ale začnu od začátku. Zatímco jsem hrála na klavír, otevřou se dveře a k svému velkému překvapení vidím vcházet mámu – ale o to...
Lubimoff je ošklivý mužíček. Dina by si však měla pospíšit; jestli se nemýlím, je jí dvacet – když jsme odjížděli z Oděsy, říkalo se, že je stejně...
Je zataženo, ale tiše a mírně; *jdu* paní de Mouzay zanést lístky do naší lóže ve Francouzském divadle, a ona mě hodně dlouho zdrží; potom jdu s...
Opravdu, naše nejsladší radosti jsou ve vzpomínkách, ať dobrých, nebo lhostejných.
To mě zarazí, hledím na sebe znovu a znovu, pak se zamyslím: proč, říkám si, jsem tak hezká? Abych viděla, jak se ty nejošklivější a nejvulgárnější...
Zdá se mi, že se konečně dotýkám toho, po čem tak toužím – je to vážně pravda a nespadnu tentokrát zas z výšin svých nadějí?
Procházíme se s Nadinkou, Dinou, Sašou a dětmi. Lewinová a Lucie Durandová nás míjejí v košíkovém vozíku a v pestrobarevných šatech. „==To jsou...
Rodinná scéna: Saša zbil Adama. Jsem nesmírně spokojená, ten hulvát si to – totiž výprask – zasloužil už dávno.
Když Laussel řekl Heleně Howardové, že bude hrát na stejném klavíru jako já na matiné, které chce uspořádat pro matky a kde se bude hrát předehra na...
Jdu do kostela s dětmi, oblečenými do šedé jako já.
Myslím, že se zblázním, modlím se k Bohu, ale v nic nedoufám, už nevěřím. Jsem víc než nešťastná.
Teprve v deset se dozvídám, že poslední holubí střelba je právě dnes, Závěrečná cena. Jedu tam s tetičkou a Naďou (bílé šaty, šedý klobouk, falešné...
Paul mě doprovází k Lausselovi – cestou zpět potkávám Terffiduu, je opravdu hezčí v kočáře a v cylindru než pěšky a v měkkém klobouku.
Celý den mám vzhůru nohama – spím do poledne. V pět vyjíždím na koni, ale dali mi ošklivé zvíře, ze kterého sesedám téměř ihned poté, co jsem na ně...
Můj deník, můj důvěrník, můj utěšitel – k němu se uchyluji, když jsem příliš nešťastná, a to je každý večer.
Měla jsem pravdu, když jsem říkala, že dojde ke změně. Bavila jsem se královsky. A jak málo mi stačí k zábavě.
Jdu do kostela s Dinou (bílé šaty, slaměný klobouk, *sluší*). Howardovy praskaly závistí – byla jsem hezká, to vím. Na hudbu s Marií a Olgou, ale...
Já a Marie jsme začaly portrét Olgy. Ta malá má výrazný profil, dobrý ke studiu. Po obědě se přesouváme k Nině se stojany a vším. Čte nám rusky,...
Můj mizerný bratr odjíždí do Ruska se Sašou. To zvíře tahá peníze ze všeho. Právě mi prodal své Dumase, Huga a W. Scotta za šedesát franků. Dodejme,...
Včera večer, místo abych si lehla, jsem začala číst:
Rozhodně mám pevnou povahu! Všichni plakali, dokonce slečna Kateřina, vychovatelka dětí, dokonce psi – a já ne, byla jsem naopak klidná a veselá....
Tetička je také v Cannes, takže *sama samotinká* (bílé šaty) jdu na procházku s dědečkem, pak přijde Sabatiniová a jdu s ní.