❦
Pondělí, 22. března 1875
Lundi, 22 mars 1875
Myslím, že se zblázním, modlím se k Bohu, ale v nic nedoufám, už nevěřím. Jsem víc než nešťastná.
Je pense devenir folle, je prie Dieu mais je n’espère rien, je ne crois plus. Je suis plus que malheureuse.
Dříve jsem neměla nic, teď nemám o nic víc. Ale dříve jsem věřila v Boha a teď už nevěřím. Hrůza! Věřím, ale On mě neslyší. Opustil mě, zkouší mě. Nejsem Job – reptám, bouřím se, křičím, pláču, rouhám se!
Avant je n’avais rien, à présent je n’ai pas davantage. Mais avant je croyais en Dieu et à présent je n’y crois plus. Horreur ! J’y crois mais Il ne m’entend plus. Il m’a abandonnée, Il m’éprouve. Je ne suis pas Job, je murmure, je me révolte, je crie, je pleure, je blasphème !
Šťastní pohané, kteří se mohli obracet k více božstvům – když je jedna opustila, obraceli se k jiným. Já mám jen jednoho Boha a ten mě opouští.
Heureux païens qui pouvaient avoir recours à plusieurs divinités, abandonnés des unes, ils se tournaient vers les autres. Je n’ai qu’un Dieu et il me délaisse.
Cožpak mě přestane slyšet? Opustí mě navěky navždy! Bláznivá – říkám: opustí mě? Už mě opustil.
Ne m’entendra-t’il plus ? M’abandonnera-t-il pour toujours jamais ! Folle, je dis m’abandonera-t-il. Il m’a abandonnée.
Démon zla mi našeptává vzpouru, Bůh mě chce zkoušet, ale nemám sílu, pláču a zoufám si! Šťastní ti, jimž není šestnáct, mají čas. Aniž jsem si toho všimla, stala jsem se slečnou. Proč?
Le génie du mal me souffle la révolte, Dieu veut m’éprouver, mais je n’ai pas de force, je pleure et me désespère ! Heureux ceux qui n’ont pas seize ans, ils ont du temps. Sans m’en apercevoir je suis devenue jeune fille. Pourquoi ?
Proč je mi dáno tolik chápat? A tolik toužit. Proč nejsem kus masa jako Dina – proč? Když nejsem nic, když není pravděpodobné, že se stanu tím, čím chci být, když se ode mne Bůh odvrací a dovoluje, abych o Něm pochybovala – proč mi dal rozum, ctižádost, žízeň po slávě?
Pourquoi m’est-il donné de tant comprendre ? et de tant désirer. Pourquoi ne suis-je pas un morceau de viande comme Dina, pourquoi ? Puisque je ne suis rien, puisqu’il n’est pas probable que je deviendrai ce que je veux être, puisque Dieu se détourne de moi et permet que je doute de Lui, pourquoi m’avoir donné l’esprit, l’ambition, la soif de célébrité ?
Proč mě nestvořil jako ostatní, když hniji ve stínu!
Pourquoi ne pas m’avoir faite comme les autres puisque je moisis dans l’ombre !
Nejsem hodna – byli Alkibiades, Alexandr, Caesar hodni?
Je ne suis pas digne, Alcibiade, Alexandre, César étaient-ils dignes ?
Byli to výstředníci, ctižádostivci, lidé dychtící po popularitě, po slávě – jako já!
C’étaient des extravagants, des ambitieux, des gens avides de popularité, de gloire, comme moi !
Ti měli příležitosti – ale co mohu já. Když v našem bídném století i za nejmenší věc po vás hodí kamenem.
Ils eurent des occasions, mais moi que puis-je. Puisque dans notre misérable siècle pour la moindre des choses on jette la pierre.
Oblékat se lépe než ostatní je důvodem k hanění. Co mohu! Bože, vnukni mi.
S’habiller mieux que les autres est un sujet de blâme. Que puis-je ! Dieu inspirez-moi.
Můj hlas, zpěv, to je jen pomíjivá sláva. Je mi šestnáct, čas letí, a jak řekl nevím už kdo: okamžik, v němž píšu, je ode mě už daleko.
Ma voix, le chant n’est qu’une gloire passagère. J’ai seize ans, le temps fuit et comme a dit je ne sais plus qui l’instant ou j’écris est déjà loin de moi.
Jsem jako Caesar, který plakal, když se díval na sochu Alexandrovu, protože v jeho věku už byl velký – a on ještě ne.
Je suis comme César qui pleurait en regardant la statue d’Alexandre, parce qu’à son âge il était déjà grand, et que lui ne l’était pas encore.
Ó ctižádosti, trýzni jedněch, nejvyšší blaženosti druhých. Proklínám se a blahopřeji si, že jsem tím, čím jsem. V mém věku bych chtěla být. Kdoví, budu vůbec kdy.
O ambition, tourment des uns, félicité suprême des autres. Je me maudis et me félicite d’être ce que je suis. A mon âge j’aurai voulu être. Qui sait, serai-je jamais.
Zemřu, nebo dospěji k cíli.
Je mourrai ou je parviendrai.
Nemám nic pro sebe a vše proti sobě.
Je n’ai rien pour et j’ai tout contre moi.
Nemám to štěstí být ničím – jsem dost na to, abych nemohla být víc.
Je n’ai pas le bonheur d’être rien, je suis assez pour ne pouvoir être davantage.
Ach! Kdybych neměla co ztratit!
Oh ! si je n’avais rien à perdre !
Mám velkou krásu těla, slušnou krásu tváře a dost vědomostí na to, abych věděla, kolik bych jich ještě potřebovala. Jsem z ctižádosti stvořena.
J’ai une grande beauté de corps, une convenable de figure et assez de science pour savoir combien il m’en faudrait. Je suis faite d’ambition.
To stačí, abych se zřítila do nicoty, nebo se vznesla až do nebe.
En voilà assez pour dégringoler dans le néant ou pour s’élever jusqu’aux cieux.
Nebudu mít ani jedno, ani druhé – budu mít průměrnost.
Je n’aurai ni l’un ni l’autre, j’aurai la médiocrité.
Miluji svou matku a věřím, že miluji jednoho muže. Ale láska je pro mě jen vedlejší věc, rozmar, zábava, a obětuji ji, ať je jakákoli, ctižádosti.
J’aime ma mère, et je crois aimer un homme. Mais l’amour pour moi n’est qu’un accessoire, un caprice, un passe-temps, et je le sacrifie quelqu’il soit à l’ambition.
Provdat se za Rusa, ó výsměchu! Rodit děti a mít šťastné stáří. To dokáže každá ženština.
Epouser le Russe, ô dérision ! Faire des enfants et avoir une vieillesse heureuse. Chaque faquine peut en faire autant.
Jediná cesta, jak se dostat odtud, kde jsem, je bohatství. Nikdy nebylo oslnivé slávy bez zlata.
Le seul moyen par lequel je pourrai sortir d’où je suis c’est la richesse. Il n’y a jamais eu de gloire éclatante sans or.
Chudí lidé jsou lidé počestní, často ctění, ještě častěji přehlížení.
Les gens pauvres sont des gens de bien, honorés souvent, plus souvent ignorés.
To není to, co potřebuji, ne proto jsem se narodila. Je nemožné, aby mě Bůh stvořil nadarmo, aby mi dal rozum a tu obrovskou, nezměřitelnou, neslýchanou marnivost, tu žízeň po rozruchu a lesku – nadarmo.
Ce n’est pas ce qu’il me faut, ce n’est pas pour cela que je suis née. Il est impossible que Dieu m’ait faite pour rien, qu’il m’ait donné l’intelligence et cette vaste incommensurable inouïe vanité, cette soif de bruit et d’éclat, pour rien.
Budu tedy jednoho dne – ale kdy, ale čím? A jestli ne. Nemožné, pravím, nemožné – Bůh mě vidí. Slyší mě, vyslyší mě.
Je serai donc un jour, mais quand, mais quoi ? Et sinon. Impossible dis-je, impossible Dieu me voit. Il m’entend, Il m’exaucera.
Však uvidíte, že se zítra budu procházet po Promenádě Angličanů a nebudu se zabývat ničím než Audiffretem nebo Prodgersovou. Jak jsem velká a jak jsem malá!
Vous allez voir que demain je me promènerai à la Promenade des Anglais et ne m’occuperai que d’Audiffret ou de la Prodgers. Que je suis grande et que je suis petite !
Jsem-li malá, pak proto, že jsem příliš velká.
Si je suis petite c’est à force d’être grande.
Stoupám až ke hvězdám a padám mezi Durandy a Vigiery. Cožpak může z takové směsice velikosti a malosti vzejít něco obyčejného? A přece. Bože Všemohoucí, zbav mě pochybností, dovol mi doufat a věřit v Tebe.
Je monte jusqu’aux astres et je tombe dans les Durand et les Vigier. Ce mélange de grandeur et de petitesse ne peut produire un effet ordinaire ? Et pourtant. Dieu-tout puissant, ôte-moi le doute, permets-moi d’espérer et de croire en toi.
Neopouštěj svého Alkibiada v sukních!
N’abandonne pas ton Alcibiade en jupes !