❦
Neděle, 28. února 1875
Dimanche, 28 février 1875
Procházely jsme se, Nadinka, Marie a já, za toho krásného nedělního počasí, a obdivovaly Gioiu, to okouzlující stvoření – já nejvíc, a to do té míry, že uznávám jen dvě ženy, které stojí za řeč: ji a sebe.
Nous nous sommes promenées, Nadinka, Marie et moi par ce beau temps de dimanche et avons admiré Gioia, cette adorable créature, moi surtout, c’est au point que je n’admets que deux femmes qui vaillent, elle et moi.
Necháváme Marii u ní doma a vracíme se domů na večeři. Vrací se v osm a jdeme do opery na „Dinorah“, která je prý tady dobře nastudovaná. Bereme všechny děti, Stiopu, Julii, Ljubu – všichni se na nás dívali, když jsme vcházely a když jsem začala usazovat ty malé pány. Marie nebyla o mnoho větší, a já v bílých šatech a jednoduše učesaná, s kadeřemi rozpuštěnými po zádech, jsem rozhodně nevypadala jako máma, a Nadinka, také velmi mladá, v černém, se ztrácela v pozadí. Vskutku, nebýt mé výšky, dali by mi dvanáct let. Když se usadili, dávala jsem jim pomeranče a sama jsem je jedla také, takže lóže byla roztomilejší, než si lze představit.
Nous laissons Marie chez elle et rentrons dîner. Elle revient à huit heures et nous allons à l’opéra, voir « Dinorah » qui, dit-on, est bien montée ici. Nous emmenons tous les enfants, Stiopa, Julie, Liouba, tout le monde nous regardait quand nous entrâmes et quand je commençai à installer ces petits hommes, Marie n’était guère de beaucoup plus grande et moi en robe blanche et coiffée simplement, mes cheveux bouclés sur le dos, n’avais pas bien l’air d’une maman et Nadinka aussi très jeune, en noir, s’éclipsait dans le fond. Vrai si ce n’était pas ma taille on me donnerait douze ans. Une fois placés, je leur fis manger des oranges et en mangeai moi-même de sorte que la loge était on ne peut plus plaisante.
Bavilo mě to a usmívala jsem se, zatímco jsem přehlížela sál, dnes večer pěkně zaplněný, i se svým Audifferem, který se taky díval a usmíval. V mé opuštěnosti je to má jediná útěcha. Není absurdní, že ten Angličan odjel? Ten odporný hrabě už přišel několikrát, ale nikdy jsem ho nepřijala.
Cela m’amusait et je souriais tout en faisant la connaissance de la salle, bien garnie ce soir avec son Audiffer qui lui aussi regardait en souriant. Dans mon dénuement, c’est mon unique consolation. N’est-ce pas absurde que cet Anglais soit parti. Le détestable comte est déjà venu plusieurs fois, mais je ne l’ai jamais reçu.