Čtvrtek, 11. března 1875

Vycházím v modrých šatech bez tuniky a vypadám bídně.
Na hodině latiny je mi zle, protože jsem nemocná; první den trochu trpím.
Brunet je s mou latinou velmi spokojen, z čehož mám nesmírnou radost, protože je to skoro jediná věc, kterou studuji s potěšením.
Sapogenikoffovi u nás večeří a zůstanou na celý večer; tetička je už dva dny v San Remu.
Mluvila jsem s Marií o tom, jak je to mezi ní a Cimou; zapírá právě natolik, aby nebyla nestoudná, a když jsem jí řekla, jak ráda bych ji viděla ve svatebních šatech, že mi oba připadají jako děti, měla dost rozumu, aby se tomu zasmála a řekla, že by to byla Popelčina svatba (kterou tu v cirkusu hrají děti).