❦
Pondělí, 15. března 1875
Jaro, jaro, jaro! Společnost se rozjela, na Promenádě je méně lidí, slunce hřeje víc, rána jsou krásnější, noci voňavější a soumrak – ach, to je to, co miluji. Odjezd mě letos nermoutí, naopak, chtěla bych být co nejdřív sama – sama, rozumějme si: chci Audiffreta nebo něco toho druhu, jinak bych se nudila. Jaro mi připomíná naše procházky s kněžnou, naše rozhovory o vévodovi, vilu Baquis, kuňkání žab, Blackprince na jeho malém koni, London House a pak Audiffreta celého v bílém, kterého jsem si nevšímala, protože jsem byla celá zaujatá něčím jiným.Lundi, 15 mars 1875
Opravdu, naše nejsladší radosti jsou ve vzpomínkách, ať dobrých, nebo lhostejných.
Vrai, nos plus doux plaisirs sont dans nos souvenirs, bons ou indifférents.
Ve dvě vyrážíme: Pâris, Saša a Walitský v prvním kočáře, ve druhém Olga, Nadinka a Julie a konečně ve třetím, docela půvabném proutěném kočárku zapřaženém dvěma malými bílými koníky, čilými a milými, s rolničkami jako u vévody, já, Marie a Stiopa. Bylo to domluveno včera: jedeme si prohlédnout ruskou fregatu Kníže Pojarski (šedé šaty a klobouk, pěkné!).
A deux heures nous partons, Pâris, Sacha, Walitsky, première voiture, deuxième voiture Olga, Nadinka et Julie et enfin troisième panier assez gracieux attelé de deux petits chevaux blancs vifs et gentils, et grelots comme le duc, moi, Marie, Stiopa. C’était convenu hier, nous allons visiter la frégate russe Prince Pojarski (robe grise et chapeau bien).
Hned při prvním kroku na palubu jsem nasadila svůj nejkrásnější úsměv a nesundala ho celou dobu. Přijalo nás několik důstojníků a provedli nás po fregatě, ale je známo, že na tenhle druh lidí se nedívám.
Dès le premier pas que je fis sur le bâtiment je m’armai de mon plus beau sourire et le conservai tout le temps. Nous avons été reçus et conduits voir la frégate par plusieurs officiers, mais on sait que je ne regarde pas cette espèce la.
Když jsme si prohlédli všechno, i stroj a ta nejčernější a nejšpinavější místa, vrátili jsme se nahoru do jídelny, kde už byli Walitský, Saša a Pâris ve společnosti barona Dungen Hern-Berga, rovněž námořního důstojníka, ještě jednoho důstojníka a kněze. Kněz je podivná figura: začínal jako kornet u dragounů, pak byl policejním komisařem, potom mnichem a nakonec knězem. Velký pijan, stejně jako tenhle, s odpuštěním, baron. Ten nám nabídl, že nám ukáže svůj chronometr, prý velmi neobyčejný; přinesou pěknou dřevěnou skříňku, všichni se natahují, aby viděli, já také, protože čekám nějaký zvláštní strojek – ale on z ní místo toho vytáhne čtyři lahvičky různých likérů. „To je můj chronometr,“ řekne, „a každý den ho natahuji,“ – totiž každý den ty čtyři lahvičky neboli karafy vyprázdní a znovu naplní. Tón, jakým to řekl, a pak jeho gesto a jeho tvář, tak zamilovaná do těch likérů, přiměly nás všechny do jednoho1 [?]. Cítila jsem, že blednu, a protože jsem se bála, že dostanu mořskou nemoc, řekla jsem, že pojedeme.
Après avoir tout visité même la machine, et les endroits les plus noirs et les salissants nous remontâmes dans la salle à manger où étaient déjà, Walitsky, Sacha, et Pâris en compagnie du baron Dungen Hern-Berg aussi officier de marine, d’un autre et du prêtre. Le prêtre est un curieux personnage il a débuté par être cornette de dragons, puis commissaire de police, puis moine et enfin prêtre. Grand ivrogne de même que cette espèce de baron. Ce dernier nous proposa de voir son chronomètre, très extraordinaire à ce qu’il paraît, on apporte une belle boîte de bois, tout le monde s’avance pour voir, moi aussi pensant trouver quelque machine curieuse, mais au lieu de cela il en tire quatre flacons de liqueurs différentes, - c’est mon chronomètre, dit-il, et je le remonte tous les jours, - c’est-à-dire que tous les jours il vide et remplit de nouveau ces quatre flacons ou carafes. Le ton dont c’était dit et puis son geste et sa figure amoureuse de ces ligueurs nous firent [?] tutti quanti Je me sentais pâlir et craignant d’avoir le mal de mer, je dis de partir.
Nasedáme zpět do kočárů a jedeme dál. V nicejském přístavu vidím anglický parník, zastavím a pošlu se zeptat, komu patří, ale námořníci jsou Angličané a náš groom se nic nedozví; vystoupím, vezmu Marii pod paží a přistoupím až k samému okraji; jeden námořník mě uviděl a postavil se na samý konec parníku. „Komu patří tento parník?“2 zavolala jsem. „Vévodovi z…“ … ale ne, prostě jen „vévodovi z“
Nous reprenons nos voitures et repartons. Au port de Nice je vois un steamer anglais, je m’arrête et envoie demander à qui il est, mais les matelots sont anglais et notre groom ne peut rien savoir, je descends, prends Marie par le bras et m’approchant tout près du bord, un matelot me vit et se mit sur l’extrême fin du steamer. To whom belongs this steamer? criai-je, to the duke of... .. non pas, simplement, to the duke of
Malborough
Malborough
Mám říci něco hodně hloupého? Ti angličtí námořníci mi připadali mnohem bližší než ruští; na fregatě Kníže Pojarski jsem zůstala lhostejná, a stačilo jen přiblížit se k anglickému parníku, uslyšet anglický hlas, a srdce se mi rozbušilo.
Dirai-je une chose bien bête c’est que ces matelots anglais me parurent bien plus proches que les matelots russes, indifférente sur le Prince Pojarski je me sentis palpiter à l’approche seul d’un steamer anglais, à l’entendre d’une voix anglaise.
„Není to, co jsem si myslela,“ řekla jsem Marii cestou zpátky ke kočáru.
- Ce n’est pas ce que je croyais, dis-je à Marie en regagnant la voiture.
„A co jste si tedy myslela?“
Que pensiez-vous donc ?
„Myslela jsem, že patří vévodovi z Hamiltonu nebo knížeti Wittgensteinovi.“
Je croyais qu’il appartenait au duc de Hamilton ou au prince de Wittgenstein.
Položila mi ještě nevím jakou otázku a daly jsme se do řeči o vévodovi, o Gioii, o vévodkyni. Hrůza!
Elle me fit encore je ne sais quelle question et nous nous mîmes à parler du duc, de Gioia, de la duchesse. Horreur !
A tak jsem měla to potěšení po celou projížďku o něm mluvit, říkat všechno, co o něm vím, aniž bych zčervenala a aniž by mě kdo v nejmenším podezíral.
J’ai donc eu le plaisir d’en parler, de dire tout ce que je sais sur lui, sans rougir et sans être soupçonnée aucunement, pendant toute notre promenade.
Lidí je málo, jak jsem říkala, a to mám ráda. Čaj pijeme v rodinném kruhu, Pâris a Markevitchová jsou tady.
Il y a peu de monde comme je disais et j’aime cela. On prend le thé en famille, Pâris et Markevitch sont ici.
Máma mi včera řekla:
Maman me dit hier :
„Ach, kdybys byla opravdu chytrá, jela bys do Ruska a přivezla bys sem Grytsaka.“
*Ah si tu étais vraiment intelligente, tu irais en Russie et tu ramènerais ici Grytsaka.
„Mami, to není tak snadné, jak se říká.“
Maman, cela n’est pas aussi facile à faire qu’on le dit.
„Já vím, proto to říkám.“
Je le sais, c’est pourquoi je le dis.
„Ne, kdyby mi bylo šestnáct a všechny cesty se mi zavřely, vzala bych si tohohle.“
Non, si j’avais seize ans, et que toutes les voies se fermeraient, je prendrais celui-ci.*
Markevitchová řekla mámě, že jí psali z Poltavy, že matka odvezla syna do Oděsy, aby [ho] odvrátila od nového sňatku. „Ach, škoda, škoda,“ řekla máma, když jsem vešla.
Markevitch a dit à maman qu’on lui a écrit de Poltava que la mère a mené son fils à Odessa pour [le] détacher d’un mariage nouveau. Ah c’est dommage, dommage, dit maman quand j’entrai.
„Co?“
*Quoi ?
„Že žení Miloradovitche.“
Qu’ils marient Miloradovitch.*
Pro Boha, při té zprávě mě to dopálilo. Ale pak mi vysvětlili, že se oženit chtěl, jenže ho matka odvezla. Ten má tedy chuť se ženit. Ubohý blázen!
Vrai Dieu, je sentis du dépit à cette nouvelle. Mais après on m’expliqua qu’il voulait se marier mais que sa mère l’a emmené. Voilà un qui a envie de prendre femme. Pauvre fou !
Neví, co to je.
Il ne sait pas ce que c’est.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „tutti quanti“. Sloveso, které Marie zjevně vynechala (nejspíš „rozesmát“), ve zdroji chybí; vyznačeno [?]. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „To whom belongs this steamer?“, dále „to the duke of...“ a „to the duke of“ (jméno následuje v dalším odstavci). ↩