❦
Úterý, 16. března 1875
Na promenádním koncertě (v šedém, bledá). Vracím se domů, abych se učila, ale místo toho zůstanu u mámy, pak jdu do pavilonu vzít si ze skříně nevím už co, otevřu ji a z té skříně se vyvalí celá vlna vůní a vzpomínek. Parfémy, které jsem měla ráda v Paříži, pak mušle z Ostende, krajkové cípy ze Spa, Gerickeho vějíř atd. atd. Selský klobouk z okolí Spa, který jsem si sama podšila růžovou. Popadnu ten klobouk a album hereček a chci vyběhnout ven, když se při zavírání skříně uvidím v zrcadle, v bílých kašmírových šatech empírového střihu, s kloboukem na hlavě, s tváří svěží a růžovou jako růže, se zářícíma očima a vůbec celou rozjasněnou.Mardi, 16 mars 1875
To mě zarazí, hledím na sebe znovu a znovu, pak se zamyslím: proč, říkám si, jsem tak hezká? Abych viděla, jak se ty nejošklivější a nejvulgárnější vyžívají v zábavách všeho druhu? Aby se mi ještě víc, je-li to vůbec možné, stýskalo po tom, co miluji a po čem toužím?
Ceci m’arrête, je me regarde et encore et encore, puis je deviens pensive, pourquoi pensé-je suis-je si jolie, est-ce pour voir les plus laides et les plus vulgaires nageant dans les amusements de toutes espèces, est-ce pour regretter davantage encore, si c’est possible, ce que j’aime et désire.
Ó věčné trápení! Jen Bůh, který mi je sesílá, zná jeho hloubku a jeho moc nade mnou!
0 éternel tourment ! Dieu seul qui me l’inflige sait son étendue et sa puissance sur moi !
Ale jsem už unavená věčným pláčem, a tak si dodám odvahy; nejdřív se jen pokouším usmát, pak se usmívám doopravdy, vyjdu ven, chvíli postojím na terase, pak se procházím podél kamenů, které se kladou pro mříž – prostoduší Nicejci na mě valí oči –, pak běžím po schodech k mámě, potkám Sašu, který mi dá svazek chřestu a dvě čerstvé okurky, nejlepší dárek, jaký mi kdo může dát; s touto posilou pokračuji v běhu, vřítím se jako bomba doprostřed pokoje před zrcadlo a zastavím se, chřest přes jednu paži a okurky v druhé ruce, se smíchem a v póze, jaké by se nezřekla ani Théo.
Mais lasse de pleurer toujours je me fais courage, et essayant de sourire puis souriant tout à fait sors, reste quelques instants sur la terrasse, puis marche le long des pierres que l’on pose pour la grille, les naïfs Niçois me regardent avec de grands yeux, puis je vais chez maman courant sur l’escalier, rencontre Sacha qui me donne un paquet d’asperges et deux concombres frais, le meilleur présent qu’on puisse me faire, avec cette augmentation, je continue ma course et arrive comme une bombe au milieu de la chambre devant la glace, et m’arrête mes asperges sur un bras et les concombres dans l’autre main, riant et dans une pose que Théo n’eut pas désavouée.
Tady říkám hloupost, protože se s Théo nemohu srovnávat – vypadala jsem mnohem lépe; srovnala jsem se s tou herečkou jen proto, že ji lidé znají a že má póza byla v tom duchu.
Ici je dis une bêtise, car je ne puis me comparer à Théo, j étais beaucoup mieux, et je me suis comparée à cette actrice parce qu’on la connaît et que ma pose était dans ce genre.
Byla jsem tak okouzlena svým obličejíčkem, který byl, abych si sama nelichotila, rozkošný, že jsem nemohla dělat nic jiného, než si užívat potěšení vidět se obdivovanou. Nevím, proč jsem dnes tak veselá, říkám. Je proč – chřest, čerstvé okurky a nová opera!
J’étais si enchantée de mon minois qui, sans me flatter, était adorable, que je ne pus rien faire que jouir du plaisir de me voir admirer. Je ne sais pourquoi, dis-je, je suis si gaie aujourd’hui. Il y a de quoi, des asperges, des concombres frais et un nouvel opéra !
Allard mi udělá účes v empírovém stylu a oblékám bílé hedvábné šaty s židovským živůtkem. Cítit se hezká, elegantní, veselá – a nikdo! Psi psů!
Allard me fait une coiffure genre Empire, et je mets la robe blanche de soie avec la robe juive. Se sentir jolie, élégante, gaie, et personne ! Chien de chiens !
Sál je plný, ale nudím se – sedím tu sama jako panenka, mlčím a nemám na koho se dívat. Uprostřed večera jsem otupělá, hrdlo mi vysychá a zdá se mi, že by bylo zapotřebí něčeho jako ďábla, na kterého často myslím a na kterého nikdy nezapomenu – pomysleme si, přijde muž, vidím ho, připadá mi pěkný, skoro se do něj zamiluji, a on, jako by si ze mě tropil posměch, se mi líbí, a velmi, a odejde – a já ho snad už nikdy nespatřím. Ó výsměchu! Ó lidské srdce, ó ženo! Říkala jsem tedy, že by bylo zapotřebí něčeho jako on, aby mě vytáhl z dřímoty a rozvázal mi jazyk, který byl doslova svázaný. Nic nepřichází a odcházím docela jinak, než jsem přišla.
La salle est pleine, mais je m’ennuie à rester seule comme une poupée, me taire et n’avoir personne à regarder. Aussi vers le milieu de la soirée je suis engourdie, mon gosier se dessèche et il me semble qu’il aurait fallu quelque chose comme le diable, auquel je pense souvent et que je n’oublierai jamais, quand on pense que voilà un homme qui vient, que je vois, que je trouve bien, dont je deviens presque amoureuse, qui, comme pour se moquer de moi me plaît, et beaucoup, et s en va pour que je ne le revoie peut-être jamais. O dérision ! ô cœur humain, ô femme ! Je disais donc qu’il aurait fallu quelque chose comme lui pour me tirer de ma somnolence et me délier la langue qui était littéralement liée. Rien ne vient et je m en vais pas du tout comme j’étais venue.
V čekacím salónu vidím defilovat celou tu nicejskou společnost, kterou nenávidím a jíž pohrdám ze vzdoru, a protože si to zaslouží. Ó ten smutný sál, ta Prodgersová a ta Vigierová, které nořily zobáky do přízemí jako vyhladovělí dravci. Ten věčný Gros, který přelétával z lóže do lóže, aby všem trochu dopřál štěstí kavalíra. Ten proslulý Saëtone, který se potil a rudl vedle Maccainnové, která dělala totéž.
Dans le salon d’attente je vois défiler tout ce monde de Nice, que je hais et méprise par dépit, et parce qu’il le mérite. 0 la triste salle, cette Prodgers et cette Vigier qui plongeaient leurs becs dans le parterre comme des oiseaux de proie affamés. Cet éternel Gros qui voltigeait de loge en loge pour donner un peu à toutes le bonheur d’un cavalier, cet insigne Saëtone qui suait et rougissait auprès de la Maccainne qui faisait comme lui.
Pak ten bledý, žlutý a žlučovitý polský hrabě, který, když vidí, že se na něj v jeho lóži nedívám, jde do přízemí, opře se o lóži, založí ruce a upírá na mě zrak; když tento manévr selže, jde do velké lóže a odtamtud mě pronásleduje dál.
Puis ce pâle, jaune et bilieux comte polonais qui voyant que je ne le regardais pas dans sa loge va, au parterre et s’appuyant contre une loge, les bras croisés me fixe, quand cette manœuvre ne réussit pas, il va dans la grande loge et, de là, me persécute encore.
Byl tam sice Arnim, ale nakrátko. Pak ta Volkensteinová s červenými pažemi a několik dalších ubohostí téhož druhu.
Il y avait bien Arnim, mais pour peu de temps. Puis cette Volkenstein aux bras rouges, et plusieurs autres misères dans ce genre.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „Il conte Ory“. ↩
Pozn. překl.: Beletáž (fr. bel étage) – první a nejlepší patro lóží v divadle. ↩