❦
Neděle, 21. února 1875
Dimanche, 21 février 1875
Šla jsem po Promenádě k paní Sapogenikoffové. Ať se nikdo nediví, že jdu do Rue de France přes Promenádu, ačkoli bydlím v Rue de France – ale já jdu všude na světě přes Promenádu. Šla jsem tedy k paní Sapogenikoffové, když tu najednou zprava zahlédnu cosi příšerného – to cosi příšerného, žlutého, ohyzdného nadzvedne klobouk a pozdraví mě s trpkým úsměvem.
J’allais par la Promenade chez Mme Sapogenikoff. Qu’on ne s’étonne pas de me voir aller à la rue de France par la Promenade, moi qui demeure à la rue de France mais je vais partout au monde par la Promenade. J’allais donc chez Mme Sapogenikoff quand tout à coup j’aperçois quelque chose de hideux à droite, ce quelque chose de hideux, de jaune, d’affreux soulève son chapeau et me salue avec un sourire amère.
napříč stránkou
Byl to Merjeewsky.
en travers C’était Merjeewsky.
Ach! Hrůza, udělalo se mi zle, a ihned jdu se Sapogenikoffovými k Rumpelmayerovi do Cercle, abych tu nevolnost zahnala. To odporné stvoření mi nepříjemně, ohyzdně zasáhlo všechny smysly – bohužel jsem se zbavila jen nevolnosti. V pět odvádím Sapogenikoffovy domů, ale v šest se k nim vracím pěšky, abych je vzala k večeři a pak do divadla. „Chudáci z Paříže a Bagatelle.“ Ubohá Bagatelle znetvořená a nepoznatelná s Laffittem a Alainem. Sál je prázdný, nudím se, ale směji se se Sapogenikoffovými, s nimi se člověk směje pořád, jsou mladí, děti, jsou dobří, prostí. Je udivující, jak nějaká melodie, vůně, paprsek světla připomenou minulost. Při prvních akordech hudby té „Bagatelle“ jsem se bez otřesu a bez bušení srdce přenesla do Paříže, do našeho malého salónku v hotelu des Iles Britanniques, kde jsem po procházce v Bois, po dobré hotelové večeři, když máma, Dina a Paul odcházeli, zůstala sama, oblékla si župan, tiše zavřela okenice a dívala se skrz ně do té krásné Rue de la Paix, kde ponenáhlu utichaly všechny zvuky, zavíraly se obchody s lesklými výlohami a chodili už jen lidé spěchající domů.
Oh ! horreur, j’en eus mal au coeur et aussitôt avec les Sapogenikoff vais chez Rumpelmayer au cercle pour combattre ce mal de cœur. Tous mes sens furent désagréablement, hideusement frappés par cet être abominable, malheureusement je n’ai pu guérir que le quiet. A cinq heures je ramène les Sapogenikoff chez eux mais à six je reviens chez eux à pied pour les prendre dîner et le soir au théâtre. « Les pauvres de Paris et Bagatelle. » Pauvre Bagatelle défigurée et mécon-naisable avec Laffitte et Alain. La salie est vide, je m’ennuie mais je ris avec les Sapogenikoff, on rit toujours, ils sont jeunes, enfants, ils sont bons, ils sont simples. C’est étonnant comme un air, une odeur, un rayon de lumière, rappellent les choses passées. Aux premiers accords de cette musique de « Bagatelle », sans secousses et sans battements de cœur je me transportais à Paris, dans notre petit salon de l’hôtel des Iles Britanniques où après une promenade au Bois, un bon diner à l’hôtel, quand maman, Dina et Paul sortaient, moi restée seule, je mettais un peignoir, fermais doucement les persiennes et regardais à travers cette belle rue de la Paix où peu à peu s’éteignaient tous les bruits, se fermaient les magasins aux brillants étalages et ne circulaient que des gens pressés de rentrer chez eux.
Tehdy s partiturou té „Bagatelle“, kterou jsme viděli vzniknout v Bouffes, na klavíru a s novinami z dob vévodových na stole jsem trávila večer zpěvem, čtením, komentováním toho, co jsem právě přečetla, a přemýšlením, přemýšlením pod vlivem vlídného květnového nebo červnového večera, pod vlivem nádherných spřežení a skvostných šatů, pod vlivem celého toho světa, který jsem právě viděla, světa, po kterém toužím, jehož chci být součástí, bez kterého nemohu žít, přemýšlet – stále o té jediné a téže věci: o tom světě a o cestě, jak do něj vstoupit. Tehdy se mi po vévodovi stýskalo víc než kdy jindy a uléhala jsem s povzdechem. Vycházela jsem z divadla s těmito vzpomínkami a viděla vše kolem sebe jako přes závoj, když tu jsem spatřila Léonii, která pro nás přišla – mámě se udělalo špatně...
Alors la partition de cette « Bagatelle », que nous avions vu naître aux Bouffes, sur le piano et un journal du temps du duc sur la table je passais ma soirée à chanter, à lire, à commenter ce que je venais de lire, et à penser, penser sous l’influence d’une douce soirée de mai ou de juin, sous l’influence des attelages resplendissants et des toilettes splendides, sous l’influence de tout ce monde, que je venais de voir, de ce monde auquel j’aspire, duquel je veux faire partie, sans lequel je ne puis vivre, penser, toujours à la seule et même chose; à ce monde et au moyen d’y entrer. Alors je regrettais plus que jamais le duc et me couchai en soupirant. Je sortais du théâtre avec ces souvenirs, et je ne voyais ce qui m’entourait qu’à travers un voile, lorsque je vis Léonie qui est venue nous chercher, maman s’est trouvée mal..
Není slov, jimiž bych vyjádřila, jak jsem se vyděsila – srdce mi přestalo bít a nemohla jsem mluvit. Tak jsem se bála, že jsem takřka zkameněla, byla jsem děsivě klidná a připravovala se předem na něco hrozného. Nechala jsem Sapogenikoffovy dole a vyšla po schodech, ale Bůh se nade mnou slitoval a našla jsem mámu v posteli a bylo jí už lépe.
Point de paroles pour dire combien je me suis effrayée, mon cœur ne battait plus et je ne pouvais parler. Telle était ma peur que je fus pour ainsi dire pétrifiée, j’étais calme à faire peur et me préparais d’avance à quelque chose de terrible, je laissai les Sapogenikoff en bas et montai l’escalier, mais Dieu eut pitié de moi et je trouvai maman couchée et mieux.
Dříve než jsem domluvila, Dina vyrazila mohutné pšššt, na které odpovídám svým nejpřísnějším a nejvážnějším hlasem.
Avant que j’eus parlé Dina poussa un chut formidable auquel je réponds de ma voix la plus sévère et la plus grave.
„Nech toho, mlč3,“ a ta slova provázelo obřadné gesto. Vůbec jsem nepózovala, a přece mé chování mohlo vypadat afektovaně. Bůh ví, že jsem na slova a gesta ani nepomyslela.
— Laisse, tais-toi et ces mots furent accompagnés d’un geste solennel. Je ne posais pas du tout et cependant ma conduite pouvait paraître affectée. Dieu sait si je pensais à mes paroles et à mes gestes.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩