Sobota, 6. března 1875

Byla jsem na hodině u Laussela.
Nepracuji s nadšením – ať dělám cokoli, nikdy nebudu hrát víc než průměrně.
Na Promenádě vyzvedáváme paní de Mouzay a její sestřenici. Paní de Mouzay je s markýzou rozkmotřená a společně jsme řekly vše, co se o té markýze říci dalo – dříve bezvýznamná a lehkých mravů, nyní směšná stařena a markýza – markýza díky markýzi, kterého vykoupila z neapolského vězení.
Potom strávíme hodinu u Mouzayové, načež se vracím domů a večer čtu Les femmes célèbres a pak znovu pročítám svůj starý deník.
Právě jsem se učesala jako paní de Longueville na rytině – chtěla bych být jí, chtěla bych být něčím, chtěla bych být někým. Ale jak? Ale čím? Opravdu, ty ženy jsou šťastné, že žily v takové době, jako byla jejich. Naše, bohužel! je jen samá malichernost, bída, podlost!
A přesto mám obrovskou ctižádost, velkou hrdost, nesmírné touhy a pevnou vůli.
Nejsem ošklivá, mám obdivuhodné tělo, ale tak obdivuhodné, že často při koupeli (koupu se před velkým zrcadlem) náhodou pohlédnu k zrcadlu a přistihnu se v póze jako ta Phryné ze Světové výstavy ve Vídni – připadám si krásnější než ta socha, kromě nohou a rukou, které jsou jen slušné. Často si také při převlékání, v korzetu z bílého atlasu, který připomíná starobylé živůtky, připadám lépe stavěná než všechny rytiny světa – s rameny a pažemi bílými jako mléko a antických tvarů.
Myslím, že mám vtip, a především ctižádost – to si nemyslím, o tom jsem přesvědčena. Umím se přetvařovat a občas lhát. Miluji to, co chci, a chci to, co miluji.
Věřím v Boha, modlím se k Němu i za nejmenší věci.
U čerta! Jiní uspěli i s menším.
Abych dospěla k cíli, přinesla bych všechny oběti světa.
Jsem dobrá, velkodušná, velkorysá, jsem prchlivá, v hněvu téměř vždy upřímná, často hrubá, vždy hrdá. Snadno se rozplanu a snadno ztrácím odvahu – maličkost mě vynese až do nebes a maličkost mě taky srazí.
Chci vše a nemám nic. Obětovala bych vše ctižádosti, vše, rozumějte, vše – kromě matky a tetičky.

Poznámky

Pozn. překl.: Název knihy, česky „Slavné ženy“. ↩
Pozn. překl.: Anne-Geneviève de Bourbon-Condé, vévodkyně de Longueville (1619–1679), proslulá kráska a jedna z předních postav Frondy (1648–1653). ↩