❦
Pátek, 26. února 1875
Vendredi, 26 février 1875
Přijde Markevitchová, vedu ji na jídlo k Rumpelmayerovi. Procházím se sama aspoň hodinu, během které nikoho nepotkám, ale najednou si vzpomenu, že místo o Gioii, jako předešlé noci, se mi zdálo o vévodovi z Hamiltonu – stál přede mnou, nemohla jsem promluvit, konečně se mi po velkém úsilí podařilo vyslovit: Monseigneur,1 ale tak zřetelně, že kdyby tetička byla doma, jistě by mě slyšela. A to bylo vše.
Markevitch vient, je lui donne à manger chez Rumpelmayer, me promène seule une heure au moins pendant laquelle heure je ne vois personne mais me souvins, tout à coup qu’au lieu de rêver à Gioia comme les nuits précédentes je rêvais au duc de Hamilton, il était debout devant moi, je ne pouvais parler, enfin après de grands efforts je parvins à dire: Monseigneur, mais si distinctement que, si ma tante était à la maison, elle m’entendrait assurément. Et ce fut tout.
Pak vidím Terffiduu (Audiffret pozpátku) v kupé – když se naše kočáry míjely, vystrčil nos z okénka; sotva, nebo spíše ještě dříve, než mě přestal vidět, usmívám se – sama nevím proč – a zapadám do hloubi landau. Při večeři Alexandre vypráví o procesu všelijaké historky. Skoro mě uklidnil. Jméno Babaninových od odjezdu Georgese, už pět let, znovu získalo svůj dávný lesk, proces nevzbuzuje velký rozruch, a teď, když máme výslechový protokol2, bude brzy u konce – je devadesát devět šancí na výhru proti jedné na prohru. Podle toho, co jsem slyšela a pochopila, je to pravda. Koneckonců, když Alexandre může spravovat všechen náš majetek a přitom nezapomíná na sebe, nic tak zlého na tom není; každý správce by dělal totéž a je lepší, když nic neuniká z rodiny.
Ensuite je vis Terffidua (Audiffret retourné) en coupé, comme nos voitures se croisaient, il mit le nez à la fenêtre, à peine ou plutôt avant même qu’il ne put plus me voir je souris, je ne sais trop pourquoi, en me retirant au fond du landau. Pendant le dîner Alexandre raconte des anecdotes de tous genres relatives au procès. Il m’a presque rassurée. Le nom des Babanine depuis le départ de Georges, depuis cinq ans a retrouvé sa splendeur d’autrefois, le procès fait peu de bruit et, maintenant que nous avons le questionnaire, va être terminé, il y a quatre-vingt-dix-neuf chances de gain contre une de perte. D’après ce que j’ai entendu et compris c’est la vérité. Après tout si Alexandre peut gérer tous nos biens, ne s’oublie pas soi-même, il n’y a pas grand mal à cela; chaque intendant en ferait autant et il vaut mieux que rien ne sorte de la famille.
Poznámky
Pozn. překl.: „Monseigneur“ – Vaše Výsosti; Marie oslovuje vévodu ve snu nahlas tímto formálním oslovením. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩