❦
Čtvrtek, 25. března 1875
Jeudi, 25 mars 1875
Celý den mám vzhůru nohama – spím do poledne. V pět vyjíždím na koni, ale dali mi ošklivé zvíře, ze kterého sesedám téměř ihned poté, co jsem na ně nasedla. Za čtvrt hodiny jsem oblečená a v kočáře. Málem jsem se rozplakala, když jsem viděla Helenu Howardovou hrdou a šťastnou na jejím dobrém koni.
Toute ma journée est bouleversée, je dors jusqu’à midi. A cinq heures je sors à cheval, mais on m’a donné une vilaine bête que je quitte presque aussitôt après l’avoir montée. Un quart d’heure j’étais habillée et en voiture. J’ai failli pleurer quand j’ai vu Hélène Howard fière et heureuse sur son bon cheval.
A pláču, když tohle píšu. Chystá se slavnost pod širým nebem ve prospěch Bezplatné školy krásných umění – všichni jsou při tom, jen my, ubohé vyobcované, zamořené, my ne. Ale jsme vůbec kdy někde? Jen tam, kde se platí, kam může jít každý.
Et je pleure en écrivant. On organise une fête champêtre au profit de l’école gratuite des Beaux-Arts, tout le monde en est, nous seules misérables proscrites, empestées, nous n’en sommes pas. Mais sommes-nous jamais quelque part ? Là où on paye seulement, là où tout le monde peut aller.
Tam ano. Má neustálá, a proto neuvěřitelná bolest se každým okamžikem stupňuje. Proto si myslím, že takhle to dál trvat nemůže a že dojde k výbuchu, nebo k velkému neštěstí, nebo k malé změně k lepšímu. Ale jestli budu ještě plakat, budu mít rudý nos, zakalené oči, zničenou pleť!
Là, oui. Ma douleur incessante et par cela incroyable augmente à chaque instant. Ce qui me fait penser que les choses ne peuvent plus durer ainsi et qu’il y aura un éclat, ou un grand malheur ou un petit changement pour le mieux. Mais si je pleurerai encore, mon nez sera rouge, mes yeux voilés, mon teint perdu !
Svatá Panno, Matko našeho Spasitele, měj přece se mnou soucit, alespoň Ty!
Sainte Vierge, Mère de notre Sauveur, ayez donc pitié de moi, au moins Vous !